Znakový jazyk neslyšících je „superřeč“. Může dát odpověď na ty nejhlubší otázky jazykovědy

Znakové jazyky mohou pomáhat vědcům odhalit zatím ukryté struktury mluvených jazyků. A současně ukazují jejich komunikační hranice – na rozdíl od znakových jazyků jim totiž chybí spousta vyjadřovacích neverbálních prostředků.

Znakové jazyky zkoumal pomocí nejmodernějších lingvistických metod tým vědců z Francie a Spojených států amerických. Jejich studie analyzovala dva znakové jazyky, francouzský a americký. Národní znakové jazyky si jsou vzájemně bližší než příslušné mluvené jazyky, přesto mezi nimi existují značné rozdíly v gramatice i slovní zásobě. Ty ale zřejmě nejsou příliš závislé na mluvených jazycích a vycházejí z přirozeného vývoje jednotlivých znakových jazyků.

Dříve byly znakové jazyky považované za „méněcenné“ – za méně komplexní verze mluvených a psaných řečí, které nemohou dosáhnout všech rovin „normální“ komunikace. To se ale změnilo, v současnosti jazykovědci považují znakové jazyky za zcela plnohodnotné a gramaticky velmi sofistikované. A protože vznikaly spontánně v komunitách neslyšících, kde se pak dále vyvíjely, poskytují navíc velmi pozoruhodný vhled do toho, jak vznikají a fungují „normální“ přirozené mluvené jazyky.

Podle nového výzkumu se znakové jazyky nečekaně úspěšně vypořádávají s problémem, který nedokáže vyřešit mnoho mluvených řečí. Autoři práce používají jako příklad větu „Sarkozy řekl Obamovi, že bude zvolen.“

V angličtině i češtině má tato věta stejný problém: není z ní jednoznačně jasné, kdo vlastně má být zvolen – nelze poznat, kdo je podmětem v druhé větě, jestli Obama, nebo Sarkozy. Stává se to v případech, kdy nějaká pozice ve větě není vyjádřená nebo obsazená, což se v mluveném i psaném projevu kvůli přirozené jazykové úspornosti stává velice často.

Existuje superjazyk?

Žádný ze zkoumaných znakových jazyků s tím ale problém nemá. Dokážou totiž určit, kdo je předmětem věty, pomocí několika pohybů prstů, které identifikují předmět věty s osobou. Díky tomu jsou vlastně efektivnější než jazyky mluvené.

Další hranice, kde jsou znakové jazyky schopnější lépe se vyjádřit, je vidět například u popisování míry nějakého jevu. Některé jazyky, například čeština, dokážou za tímto účelem modulovat hlas: například když chceme říct, že něco trvalo „dloooouho“. Podle autorů studie to ale většina řečí světa nedělá.

Naopak znakové jazyky to používají velice účinně – pomocí gesta ruky jsou schopné velmi dobře míru velikosti naznačit, a to s mnohem větší přesností než mluvený jazyk. A dokonce pomocí rychlosti pohybu umí naznačit dynamiku různých jevů.

Cílem studie nebylo ale naznačit, že by snad byly znakové jazyky lepší než ty mluvené. Vědci chtěli jen poznat, zda existují oblasti, kde je jazyk znakový efektivnější než mluvený.

„V některých oblastech je znakový jazyk expresivnější (citově zabarvenější) než mluvené jazyky, protože kombinuje stejný druh logických zdrojů, jako mají ony, ale s mnohem rozsáhlejším repertoárem jiných významů,“ uvádí autoři. „V jistém smyslu jsou to superjazyky a přinášejí nám jedinečný příspěvek pro naše porozumění jazykům obecně,“ dodávají.