Lidské oko je tak dokonalé, že se mu ještě stále žádný člověkem vyrobený fotoaparát nepřibližuje. Jak u něj ale vznikají vady, poruchy a nemoci? A jak se léčí? Hostem pořadu Hyde Park Civilizace byl lékař Pavel Kuchynka.
Lidské oko je jako fotoaparát se 137 megapixely. Ani nejlepší přístroj ale některé vlastnosti oka nenapodobí
Hyde Park Civilizace s Pavlem Kuchynkou (zdroj: ČT24)
Celkově lidskou sítnici tvoří asi 130 milionů tyčinek a 7 milionů čípků – to odpovídá fotoaparátu s rozlišením asi 137 megapixelů. Nejmodernější přístroje mají sice rozlišení asi čtyřikrát větší, přesto v řadě hodnot na oko nestačí. Jde například o dynamický rozsah vidění, vyvážení bílé, ostření nebo noční vidění.
„Když člověk žije v normálních, ne nějak extrémních podmínkách, není potřebné vyvarovat se nějakých činností. Ale co je prokázané, je vyvarovat se kouření – to je prokázaně škodlivé pro zrak, speciálně pro sítnici a také způsobuje šedý zákal. Je také dobré zbytečně se nevystavovat UV záření, na moři a na horách je třeba si chránit zrak tmavými brýlemi. Záření má neblahý vliv na sítnici i na rohovku,“ doporučuje špičkový český oční lékař Pavel Kuchynka. Byl hostem pořady Hyde Park Civilizace.
Pro běžného člověka 21. století žijícího v České republice má několik rad:
- Čtení při nedostatku světla zrak přímo nepoškozuje, člověk se spíše dříve unaví.
- Čtení na tabletu, počítači či mobilu hlavně večer se nedoporučuje především dětem – kvůli vlivu modrého světla. Nepomáhá ani např. ztmavení obrazovky.
- Dlouhodobá práce na počítači nemá vliv na vznik vetchozrakosti nebo na korekci refrakčních vad.
- Oči je dobré korigovat vždy tak, jak vyžaduje vada. Oči nemohou brýlemi (kontaktními čočkami) zlenivět.
Kuchynka je průkopníkem moderních chirurgických postupů v operaci šedého zákalu a obecně v refrakční chirurgii. V současné době je profesorem očního lékařství na Oční klinice 3. Lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. „Operace šedého zákalu a refrakčních vad, jako je krátkozrakost a dalekozrakost, je tou částí oftalmologie, která je mi osobně velmi blízká a stále se jí věnuji nejvíce,“ uvedl chirurg, který operuje už 44 let.
Jak vypadají nejnáročnější oční operace?
Rohovka je štít lidského oka. Bezbarvý a bez cév. Zcela průhledná a správně tvarovaná rohovka je podmínkou správně fungujícího zraku, jenže to kvůli řadě důvodů nemusí vždy platit. Třeba kvůli tomu, že nefunguje tzv. endotel – vnitřní vrstva rohovky.
Pavel Studený, přednosta Oftalmologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, vysvětluje: „Jakmile tato vrstva nefunguje, tak rohovka začne otékat, zbělá, je zakalená a pacient nevidí.“
Jediným řešením je proto operace – v tomto případě jde o kombinaci dvou zákroků, výměnu čočky kvůli šedému zákalu a transplantaci rohovky. Oba nové materiály si lékaři musí nejprve připravit – do přesného tvaru a tloušťky. A také si je obarví, aby je mohli lépe v oku sledovat. Až potom začíná samotná operace.
V současné době se kvalita těchto operací stala ve srovnání s minulostí téměř zázračnou. Pomáhají nové materiály, lasery, kvalitní anestezie. Pacienti tedy během zákroku díky lokálnímu umrtvení téměř nic necítí. Začíná se šedým zákalem – onemocněním, při kterém se lidská čočka zakalí, a to snižuje schopnost vidět. Lékař novou vstříkne do oka speciálním injektorem, pro dvanáctimilimetrovou čočku mu stačí i necelý dvoumilimetrový vpich.
„Ten materiál má paměť a vlastně se vrátí do svého původního stavu poté, co prošel injektorem,“ popisuje výhody nejnovějších materiálů Studený. Teprve potom přichází na řadu samotná rohovka. Jde jen o tenkou vrstvu, jen přesně takovou, jaká je potřeba. To už jde celý zákrok do finále.
Lékaři dočasně použijí vzduchovou bublinu, aby tuto vrstvu přitlačili k původní rohovce a jemnou masáží upraví její polohu. Po zhruba patnácti minutách je hotovo: Pacient či pacientka už jenom dostanou antibiotika, aby se předešlo možným infekcím, a čekají je dva dny na lůžku a koukání do stropu – to aby si čočka i rohovka sedly na správná místa.
Pořad Hyde Park Civilizace si celý můžete poslechnout i čistě jako zvukovou stopu, tedy ve formě takzvaného podcastu: