Mozek, ultrazvuk a bublinky. Umírající dobrovolníci pomáhají nemocným s Alzheimerovou chorobou

Západní svět čelí novému fenoménu: Lékaři mluví o epidemii demence. Léčbu hledají vědecké týmy po celém světě, zatím marně. V Kanadě se ale nyní našla hrstka odvážlivců, kteří jim svůj mozek dali k dispozici. Zkoumá se na nich, zda zvukové vlny dokážou otevřít ochranný filtr mozku a poskytnout tak nemocným tkáním léčiva přímo z krve. Pokus se zatím vyvíjí slibně –  a otevírá do budoucna nové možnosti léčby mnoha neurologických onemocnění, včetně smrtelných nádorů. ľ

Video Pronikání mozkem
video

Pronikání hematoencefalickou bariérou

Kanadský důchodce Rick Karr býval v mládí dálkovým řidičem. Před sedmi lety se ale dozvěděl, že má Alzheimerovu chorobu – nemoc, proti níž zatím neexistuje žádný účinný lék. „Čas nezastavíte. Žijete prostě dál, co nejlíp umíte. A jestli přitom můžete pomoci někomu dalšímu, tak to bych byl velký sobec, kdybych to neudělal,“ říká.

Rickova pomoc spočívá v zapojení do vědecké studie, která probíhá v současné době v Torontu. I když tento výzkum už jeho nemoc nezastaví, může pomoci jiným lidem a zachránit jejich životy.

Na mozek mu lékaři zaměřují zvukové vlny, aby krátkodobě otevřeli hematoencefalickou bariéru. To je laicky řečeno filtr mezi krví a mozkovou tkání. Složitěji, ale přesněji se dá označit za zeď, která odděluje vnitřní prostředí mozku obratlovců od cévního systému v těle a umožňuje jen omezený transport látek mezi mozkovou tkání a krví. Za normálních okolností je to velmi výhodné, protože nepouští do mozku cizorodé látky – ale bohužel ani léčiva.

Kdyby se ji podařilo opatrně narušit, mohlo by to přinést do léčby mozku zásadní zvrat. Rick Karr je v rámci tohoto projektu prvním pokusným pacientem s Alzheimerovou nemocí.

„Jde o první fázi studie. Zaměřuje se na bezpečnost, na to, zda má krátkodobé otevření hematoencefalické bariéry vedlejší účinky. A pokud ano, tak jaké,“ popisuje Nir Lipsman, vedoucí výzkumu ze Sunnybrook Health Sciences Centre v Torontu.

Co se děje v mozku

Rick Karr dostal před pokusem injekci s mikroskopickými bublinkami vzduchu. Ty putují jeho krví a přesně zaměřené ultrazvukové vlny mění tvar těchto mikrobublinek. A ty pak ve filtračním systému mozku otevřou cestu i případným léčivům. Funguje to skoro jako vrtačka – jen místo hrotu jsou zde ultrazvukem poháněné bublinky, které ale tkáň nezničí, jen se skrz ni protlačí.

Sandra Blacková, spoluautorka výzkumu, popisuje, jak snadné to vlastně je: „Stačilo použít ultrazvuk pouze dvakrát, aby se ukázalo, že hematoencefalická bariéra se dá otevřít. Je to vzrušující objev a až mě to dojímá, protože od toho se odvíjí mnoho dalšího, obrovské pole možností.“

Tuto neinvazivní metodu podávání léčiv do mozku zkoumají také bioinženýři na univerzitě Imperial College v Londýně. Zatím pro jistotu ne na lidech, nýbrž pouze na myších, ale se stejným cílem – otevřít ochranný štít mozku.

„Můžete si to představit jako bránu nebo celníky na hranicích. Když řekne, že mozek potřebuje glukózu, pustí ji dovnitř. Všechny cizí patogeny naopak zastaví,“ uvedl James Choidocent z prestižní Imperial College.

Práci kanadských kolegů na využití zvuku proto sleduje s velkým zájmem. Rick Karr zřejmě na Alzheimerovu nemoc jednou zemře. Jeho ochota pomoci ale pomohla ověřit, že nová metoda minimálně neškodí. Účinná léčba je sice ještě daleko, i díky němu ale o krok blíž.