Tisíce Čechů a Češek neví o tom, že žijí se žloutenkou typu C. Příznaky nejsou podle odborníků výrazné, může to být nechutenství nebo únava. Lidé se mohli nakazit při operaci nebo porodu do roku 1992, kdy se krevní transfuze na tento virus ještě netestovaly. Chronickou hepatitidu C má v Česku asi 50 tisíc lidí. Při použití antivirotik se mohou úplně vyléčit.
Tisíce lidí neví o tom, že jsou nakažení žloutenkou C. Mohli ji dostat při operaci, varují lékaři
„Ročně je odhaleno kolem tisíce nových případů. Skutečný počet lidí, kteří by měli být léčeni, je několikanásobně větší,“ uvedl přednosta Kliniky infekčních chorob Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno Petr Husa. Nemoc se projeví často až po 20 až 30 letech, kdy se u pacienta rozvine poškození jater.
„Virus je jednou z hlavních příčin chronického onemocnění jater, orgánu naprosto nezbytného pro život. V České republice je podle panelu expertů chronicky infikovaných 0,4 až 0,5 % obyvatel. Ročně však infekci diagnostikujeme jen asi u jednoho tisíce lidí. Ostatní o své nemoci většinou neví. Zůstávají neznámí, šíří infekci a nemoc u nich může progredovat do jaterní cirhózy a rakoviny jater,“ dodal Husa.
Nemoc spojovaná s uživateli drog si nevybírá
Onemocnění je nejčastěji spojováno s injekčními uživateli drog, ještě v 90. letech lékaři o přenosech při transfuzích prakticky nevěděli. Nakažených kvůli krevní transfuzi však mohou být tisíce, další nemocní již zemřeli.
Například Ivona Trnková se nakazila v roce 1981, nejspíš při porodu nebo operaci před ním. Nemoc pro ní představovala i velkou psychickou zátěž. „Lékařka mě tehdy označila za prostitutku a narkomanku. Já neměla tušení, jak jsem se mohla nakazit,“ dodala.
Podstupovala opakovaně náročnou léčbu interferony, která měla výrazné vedlejší účinky. Při každé zhubla 20 kilo, trpěla horečkami a přišla o vlasy. Bála se, že se o nemoci dozví zaměstnavatel a přijde o práci. K novým lékům se dostala loni v březnu. „Po čtyřech týdnech bylo jasné, že virus po 36 letech zmizel. Neměla jsem žádné vedlejší účinky,“ dodala.
Transfuze byla dřív obrovské riziko
Zatímco u narkomanů je při nakažení z injekční jehly pravděpodobnost rozvinutí chronické hepatitidy C asi 50 procent, u transfuze do roku 1992 je až osmdesátiprocentní, protože jde o velkou dávku krve. „Porody před rokem 1992 bych bral jako za jeden z rizikových faktorů. S krevními preparáty se v tehdejším zdravotnictví nešetřilo. Nebyl nedostatek krve a transfúze se dávaly velice často,“ řekl Husa.
Léčba je drahá
V současné době je možné nemoc úplně z organismu vyléčit pomocí takzvaných antivirotik do dvou až tří měsíců. Léčba pacienta ale stojí podle ředitele Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Jakuba Dvořáčka asi půl milionu korun. Je hrazená z veřejného zdravotního pojištění.
- Mechanismus účinku přímých antivirotik vymyslel profesor RNDr. Antonín Holý, DrSc. První přímá antivirotika byla vyrobena společností Gilead pro léčbu HIV. Koncept vývoje a výroby přímých antivirotik našel pokračovatele a dnes se používají i pro léčbu dalších virových onemocnění, včetně chronické hepatitidy C.
Pokud už se u pacienta nerozvinula cirhóza, může být nemoc bez následků. Cirhóza postihne 20 až 30 procent nakažených hepatitidou C. Ani v případě cirhózy ale lékaři často hepatitidu C neodhalí, protože poškození jater spojují s alkoholem či obezitou. U cirhózy je také vyšší riziko rozvoje rakoviny jater, která je obtížně léčitelná.
