Vědci popsali, že virus chřipky může přeskočit z prasat na psy a právě u nich se může stát různorodějším a rozmanitějším – a tedy více nebezpečným pro člověka.
Psi se mohou stát rizikem při příští pandemii chřipky, varuje výzkum
„Většina pandemií je spojována s prasaty jako s prostředím mezi ptačími viry a lidskými hostiteli. V naší práci jsme však identifikovali viry chřipky, které přeskakují z prasat na psy,“ uvedl hlavní autor práce Adolfo García-Sastre.
Chřipka je schopná přeskakovat mezi „rezervoáry“, kde se nachází různé kmeny. Tyto rezervoáry fungují jako jakési mixéry – rozšiřuje se v nich genetická rozmanitost virů. Pandemie chřipky pak vzniká, když se virus dostane z některého z těchto zvířecích rezervoárů mezi lidi.
Proti viru, který přeskočí z rezervoáru na člověka, nemá většina lidí vyvinutou imunitu, protože mu nikdy předtím nebyli vystavení – byl jen u zvířat.
Hlavním zdrojem těchto virů mezi zvířaty jsou pak divocí i domácí ptáci – z nich pocházejí všechny známé ptačí chřipky, o nichž se v poslední době tolik píše. Například roku 2009 takto vznikl pandemický virus H1N1 – z ptáků se přenesl na prasata, od nich získal několik genů z prasečích virů a pak přeskočil na člověka.
O tom, že právě ptáci a prasata jsou zdrojem těchto virových rezervoárů, se už ví dlouho; koně a psi jsou naopak omezení jen na několik málo stabilních virových linií, které se v podstatě téměř nepřenášejí na člověka.
Před patnácti lety vědci poprvé zdokumentovali virus chřipky, který přeskočil od koně na psa. O deset let později pak vědci identifikovali virus chřipky pocházející z ptačího kmene, který obíhal mezi farmářskými psy v Číně.
Jak se mění viry?
„V naší studii jsme našli jiné viry, které pocházejí od prasat a původně vznikly u ptáků, ale nyní se přesunují na psy. Nyní tak u psů máme viry H1N1, H3N2 a H3N8. Začínají spolu interagovat – to je velmi podobné tomu, co se stalo u prasat deset let před pandemií viru H1N1,“ uvedli vědci.
V této práci sekvencovali kompletní genom 16 virů chřipky od psů z oblasti jižní Číny z let 2013–2015. Ti byli sesbírání u veterinářů, kde psy hospitalizovali s dýchacími problémy. Právě v této oblasti se psi nejen často pohybují volně po ulicích, ale také slouží ke konzumaci – virus se tak teoreticky může velmi snadno šířit i mezi lidi.
Autoři výzkumu se budou v dalších studiích soustředit na přesnější popis viru. Především se ale chtějí věnovat tomu, jak by si s tímto virem poradila lidská imunita – tedy jestli nepředstavuje pro člověka riziko. „Pokud je proti těmto virům dostatečně silná imunita, představovaly by menší riziko. Ale nyní máme další druh hostitele, v němž může virus nabírat různé vlastnosti – a toto zvíře žije v blízkém kontaktu s lidmi,“ dodal García-Sastre.
