Českým archeologům se podařilo stanovit a posunout domnělou hranici starověké Baktrie. Jde o historické území na pomezí dnešního Afghánistánu a Uzbekistánu. Hranice neležela na řece Amudarji, jak se dosud mínilo, ale na horských hřebenech Bajsuntau a Kojtendag.
Vědci rovněž dokázali, že severní část Baktrie jako první osídlili až Řekové a chránili ji ze severu před nájezdníky. Vpád Alexandra Makedonského byl podle nich počátkem vrcholného rozvoje Baktrie.
- Baktrie je antické označení historického území rozkládajícího se v oblasti dnešního Uzbekistánu, Afghánistánu, Tádžikistánu a Turkmenistánu. Oblast byla významnou křižovatkou východních a západních kultur a dálkového obchodu. V antice byla ovládána Peršany, poté Makedoňany a Řeky. Stopadesát let fungovala jako autonomní stát, takzvané řecko-baktrijské království. Po jeho zániku se dostala pod nadvládu kočovných Kušánů. Je to místo, kde se potkávaly řecké, perské, indické a buddhistické vlivy a v 7. století bylo ovládnuté islámem.
O vědeckém úspěchu česko-uzbecké výpravy vedené odborníkem Ústavu pro klasickou archeologii Filozofické fakulty UK Ladislavem Stančem informoval mluvčí fakulty Petr Kukal. Definitivně tím podle vědců končí 40 let trvající odborná diskuse o hranici baktrijského království.
Doposud se předpokládalo, že se řecko-makedonské osídlení při severní hranici tohoto nejvýchodnějšího z helénistických království omezovalo na jednu dvě pevnosti. Nejnovější výzkum však ukázal, že kromě pevností vznikla i síť venkovských sídlišť, zakládaných na výhodných polohách v úrodných údolích menších řek. Dokládá to pět nových sídlišť helénistického období objevených v podhůří Bajsuntau.
Řekové hlídali hranici Evropy
Expedice upřesnila také datace některých známých helénistických pevností a sídlišť. Jde především o hlavní 1,5 kilometru dlouhou hradbu, uzavírající kdysi průchod horami ze Sogdu do Baktrie. Archeologové doposud předpokládali, že hradba sice měla základy z doby řecko-baktrijské, hlavní období fungování ale stanovovali do mladší doby.
„Rozsáhlé sběry nyní tuto představu korigují: téměř všechen archeologický materiál je helénistický, byli to právě Řekové, kdo tuto hranici neprodyšně uzavřeli a střežili před vpády kočovníků ze severu,“ uvedl Ladislav Stančo.
„Díky novým objevům se obraz vývoje tohoto regionu po vpádu Alexandra Makedonského zásadně mění,“ vysvětlil Stančo. Ukázalo se podle něj, že právě v helénistickém období byly nově systematicky osídleny dříve téměř liduprázdné podhorské oblasti a severní hranice řecko-baktrijského království byla neprodyšně uzavřena před pronikáním kočovníků ze severu.
Česko-uzbecký tým pracuje v podhorských stepích jižního Uzbekistánu již od roku 2002. Každoročně tam stráví alespoň měsíc. Aktuální výzkumné práce trvaly tři týdny na přelomu letošního dubna a května. Tým měl čtyři české a dva uzbecké členy. Prověřovali vytipovaná místa v krajině a sbírali artefakty na povrchu, jako je třeba keramika či kovové části.
„Prověřovali jsme také již dříve známé, ale jak se ukázalo špatně datované lokality, sídliště, opevnění,“ uvedl Stančo. Výzkumný projekt bude v září pokračovat vykopávkami jednoho ze sídlišť. Výsledky Stančův tým představí na mezinárodní konferenci v listopadu.
