Dvojice maďarských vědců vytvořila počítačovou simulaci, která ukazuje, jak dokonalým navigačním nástrojem disponovali Vikingové.
Vikinský „sluneční kámen“ byl nečekaně přesný navigační systém, ukázala počítačová simulace
Staré vikinské ságy hovoří o tom, že tehdejší mořeplavci používali takzvaný sluneční kamen. Mělo by se jednat o značně přesné navigační prostředky, díky nimž se stali seveřané nejlepšími námořníky své doby.
Historici se dlouho divili tomu, že Vikingové dokázali na svých objevných plavbách urazit tak velké vzdálenosti po otevřeném moři. Někteří začali věřit, že určovali směr plavby pomocí průhledných vápencových krystalů, jejichž vlastnosti mohou zkušenému námořníkovi pomáhat ukazovat polohu slunce při zamračené obloze či mlze.
Důkaz však chyběl. Teprve francouzští vědci roku 2013 s odvoláním na svůj výzkum oznámili, že kalcitový kámen, nalezený na palubě lodi objevené u britského ostrova Alderney v Lamanšském průlivu, je sluneční kamen.
Tisíc kilometrů pod mrakem
Vikingové překonávali na svých lodích tisícikilometrovou vzdálenost mezi Islandem a Grónskem a bezpochyby při jedné ze svých plaveb kolem roku 1000 objevili i Severní Ameriku.
Dokázali navigovat bez kompasu, navíc ve velmi nepříznivých podmínkách – například během polárních nocí či ve sněhových vánicích. Při absenci viditelných hvězd byla zřejmě tím nejlepším vodítkem pro určení směru plavby sázka na Slunce.
Podle Guye Roparsa z laboratoře pro laserovou fyziku na univerzitě ve francouzském Rennes je slunečním kamenem islandský živec. Jde o druh průhledného kalcitu, který je relativně běžný ve Skandinávii a dodnes je používán jako součást některých optických přístrojů.
Islandský živec, který se formuje krystalizováním uhličitanu vápenatého, se ukázal jako dobrý polarizátor, a mohl se tedy stát základním materiálem pro tajemný sluneční kámen Vikingů. Tento nerost může být snadno opracován do kosočtverečného tvaru, jehož je k polarizaci zapotřebí.
Díky tomu mohli být vikinští námořníci schopní při pohledu skrze kámen vidět Slunce i tehdy, když se ukrývalo za mraky. Podobným mechanismem disponují i někteří ptáci, kteří se takto orientují.
Maďarská simulace ukázala úspěšnost vikingů
Jak ale tento kámen funguje? A opravdu může být tak zázračnou navigační pomůckou? To dvojice maďarských fyziků otestovala v počítači – v praxi totiž hypotézu o pozorování Slunce ukrytého za mraky nikdo nezkoušel. Bylo by to složité a také časově náročné, vědci proto využili možností, které nabízí počítačová simulace.
Do programu zadali data o několika cestách lidí z Norska do Grónska a zpět. Naprogramovali různá roční období, různé typy krystalů a také mírně odlišné trasy.
V práci, která vyšla v odborném časopise Royal Society Open Science, popsali, že výsledky byly značně rozdílné – zejména s ohledem na typy použitých kamenů a také podle toho, jak často námořníci v simulaci kameny používali. Nicméně nejúspěšnější variantou se ukázalo používání minerálu jménem cordierit, a to ve zhruba tříhodinových intervalech. V takovém případě se úspěšnost navigace pohybovala mezi 92,2 a 100 procenty.