Vědci hlásí objev nejvzdálenější známé hvězdy. Modrý veleobr leží 9,3 miliardy světelných let daleko

Američtí vědci ohlásili objev dosud nejvzdálenější hvězdy, kterou je modrý veleobr vzdálený 9,3 miliardy světelných let od Země. Vesmírný objekt popsali v odborném časopise Nature.

MACS J1149+2223 Lensed Star 1
Zdroj: NASA, ESA, P KELLY/University of Minnesota

Hvězda, která dostala od svých objevitelů jméno Icarus, se nachází přinejmenším stokrát dál než jiné dosud známé nejvzdálenější hvězdy.

Icarus leží ve vzdálené spirálové galaxii. Astronomové sice objevili vícero galaxií, které jsou vzdálenější, ale jejich hvězdy nebyly zatím rozpoznány. Do rekordu, který nyní Icarus drží, nejsou podle agentury Reuters rovněž započítány výbuchy supernov značící zánik hvězd.

Modří veleobři patří k nejžhavějším a nejjasnějším hvězdám ve vesmíru, jsou také poměrně vzácní. Icarus je asi milionkrát jasnější než naše Slunce a je zhruba dvojnásobně žhavější.

Hvězdu, jejíž oficiální jméno je MACS J1149+2223 Lensed Star-1, vědci našli díky Hubbleovu vesmírnému teleskopu. Vzhledem ke vzdálenosti modrého veleobra od Země přirovnávají jeho studium k oknu do minulosti. Hvězda je totiž nyní ze Země pozorovatelná ve stavu, kdy byl vesmír asi o dvě třetiny mladší. Stáří kosmu se odhaduje na 13,8 miliardy let.

Hubbleův zázrak 

Největší teleskop, který opustil Zemi, obíhá planetu již čtvrt století. Hubbleův vesmírný teleskop (Hubble Space Telescope) na oběžnou dráhu vynesl 24. dubna 1990 raketoplán Discovery. Díky dalekohledu mohli vědci potvrdit existenci temné hmoty a také upřesnit stáří vesmíru.

Přístroj, který vyrobili vědci z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) a Evropské vesmírné agentury (ESA) a je pojmenován po americkém astronomovi Edwinu Hubbleovi, pracuje ve vesmíru dodnes.

Obíhá zhruba ve výšce 600 kilometrů, tedy 170 kilometrů nad Mezinárodní vesmírnou stanicí. Vůči Zemi se pohybuje rychlostí 8 kilometrů za sekundu, oběh dokončí každých 96 minut.

Za zhruba čtvrt století existence (pracuje od roku 1994) pomohl prokázat existenci temné hmoty a energie, supermasivních černých děr, upřesnit stáří vesmíru a objevit nejstarší galaxie zrozené necelou miliardu let po vzniku vesmíru. Snímky z HST také potvrdily existenci planetárních systémů u jiných hvězd či zachytily bombardování Jupiteru kometami.