Čína fungovala desetiletí jako celoplanetární likvidátor odpadu. Teď se rozhodla, že s tím skončí – ale svět na to není vůbec připraven.
Čína končí s dovozem odpadu. Způsobí to obrovský problém pro přírodu na celém světě
Čína je největším světovým výrobcem, ale kromě toho byla také dlouhá léta největším dovozcem mnoha druhů recyklovatelných materiálů. Jen loni dovezla 7,3 milionu tun plastového odpadu z rozvinutých zemí, jako jsou Spojené státy, země EU nebo Japonsko.
V červenci 2017 ale Čína oznámila velké změny v tom, jaký druh odpadu bude dovážet a že to bude lépe kontrolovat. Současně oznámila Světové obchodní organizaci, že do konce roku zakáže dovoz 24 kategorií odpadu a recyklovatelných materiálů. Tato kampaň proti „cizímu odpadu“ se týká plastů, textilu a papíru – v důsledku to bude znamenat, že místo importovaného odpadu bude nyní zpracovávat odpad domácí, jehož má v současné době od své rychle rostoucí střední třídy více než nadbytek. Nejvíce se zákaz bude týkat těch nejméně kvalitních druhů odpadu.
Další problém pro oceány. Vedle plastů jsou to mikroplasty (zdroj: ČT24)
Dopady tohoto kroku budou podle analytiků dalekosáhlé. Čína je největším trhem s recyklovaným plastem na světě, takže existují obavy, že plasty, jež by zpracovala, nyní nebudou už recyklovány vůbec. Pro lepší představu: do Číny dosud putuje na recyklaci až 87 procent plastu z Evropské unie. Velmi podobně na tom byly Spojené státy a Japonsko, například USA roku 2016 exportovaly do Číny 1,42 milionu tun odpadních plastů. Co s ním bude teď, to nikdo netuší.
Kam s ním?
Na otázku, co si s tak obrovským množstvím plastového odpadu počít, hledají odpověď lidé v řadě zemí, alternativ totiž není mnoho. Jednou z možností jsou skládky, což ale není ideální řešení. Plast se dá také spálit a tím by se dala získat energie – nicméně spalování plastů je problematické kvůli jeho dopadům na lidské zdraví.
Zřejmě nejméně špatnou variantou je, aby se odpad někam dočasně uložil – přinejmenším do doby, než se podaří najít řešení, jak plasty efektivněji recyklovat, anebo se objeví nový trh, kam by se daly prodat. Ani to ale není bez rizik, v podobných skladištích došlo již k řadě požárů.
Některé společnosti se snaží nové situaci přizpůsobit tím, že investují do nových technologií – tak, aby splnily vyšší požadavky na kvalitu. Týká se to například recyklovaného papíru.
Všudepřítomný plast
Plast je skvělý materiál, který naše civilizace využívá neustále – od oblečení přes obalové materiály až po elektroniku a stavebniny. Jenže jeho spotřeba je díky jeho nízké ceně tak vysoká, že lidstvu začíná způsobovat problémy. V podobě mikročástic se dostává do světových oceánů, kde se objevuje v tělech mořských tvorů.
Od padesátých let dvacátého století lidstvo vyprodukovalo nejméně 6 miliard tun plastového odpadu. Asi 9 procent se podařilo zrecyklovat, ale zbytek byl buď spálen (12 procent), nebo se dostal na skládky či do přírody (79 procent).
Bohužel se plasty ve formě mikrovláken dostávají také do pitné vody – nedávný výzkum popsal, že v 83 procentech vzorků odebraných po celém světě tato hmota je. Týká se to i Česka, naznačil malý průzkum, který v říjnu provedli redaktoři České televize.
Smrtící sáčky
Podle zprávy z roku 2014 až osm procent evropských igelitových pytlíků skončí v moři. Spolu s jinými plasty v oceánech zabijí ročně na 100 tisíc mořských savců a přes milion ptáků.
Každý kilometr moře a oceánu obsahuje asi 74 tisíc kusů plastů. V Nizozemsku vědci zkoumající pokles počtu buřňáků, nalezli plasty v žaludcích 95 % z nich; v Německu chemikálie z plastů ovlivňují reprodukční systémy mořských zvířat, zatímco v Kalifornii záchranáři sledují zvýšený počet velryb a delfínů umírajících bolestivou smrtí, kdy jsou jejich střeva zacpána odpadem.
Pomohlo by omezení – ale jen v globálním měřítku
Některé evropské země už plastové tašky v různé míře omezily. Poprvé Dánové, když v roce 1994 zavedli daň na všechny obaly. Počet igelitek díky tomu poklesl o 66 procent. Prvním evropským městem, které ve svém katastru vůbec zakázalo používání igelitových tašek, je anglické Modbury. Země, jež tradičně tenhle nákupní doplněk milovala, tedy Itálie s 20 miliardami kusů ročně, zakázala igelitky v roce 2011. Evropská unie spotřebuje ročně stále na 100 miliard jednorázových igelitek.
Podle nedávno publikované studie je více než 70 procent vyrobeného plastu nyní nevyužito, leží na skládkách, ale obrovská kvanta pronikla i do přírody a ničí lesy, louky, pouště i dna oceánů. Tato práce ekologů z University of California, Santa Barbara byla zveřejněna v odborném časopise Science Advances a jde o první opravdu globální výzkum na toto téma – tedy kolik plastu bylo vyrobeno, jak se využívá a kde skončí. Tady jsou základní čísla, k nimž autoři dospěli:
- vzniklo 8,3 miliardy tun plastu
- polovina z tohoto čísla byla vyrobena v posledních 13 letech
- asi 30 procent vyrobeného plastu používáme dodnes
- z vyhozeného plastu se recykluje asi 9 procent, 12 procent se spaluje, asi 79 procent skončí na skládkách
- nejkratší využívání plastu je v sektoru obalů – plast v něm vydrží v oběhu asi rok
- nejdéle plasty vydrží v užitku ve stavebnictví a při výrobě strojů
- roku 2050 bude plastový odpad tvořit 12 miliard tun
- nejlépe se recykluje v Evropě (30 procent), pak v Číně (25 procent), USA jsou na tom výrazně hůř (9 procent)