Zpočátku existoval jen šílený nápad a obrázek na papírovém ubrousku. Dnes je z něj realizovaný projekt, který může změnit způsob, jak Evropa získává energii.
Plovoucí větrné elektrárny mohou přepsat mapu evropské energetiky
Hywind Scotland Park je pilotní projekt plovoucích větrných elektráren. Skládá se z pěti větrníků, každý o kapacitě 6 MW, celková kapacita je tedy 30 MW energie. Najdete je v moři asi 25 kilometrů od Peterheadu ve skotském Aberdeenshiru, jsou zakotvené k mořskému dnu, ale pohupují se na vlnách.
„Třicetimegawattový park ukáže proveditelnost komerčních plovoucích větrných elektráren, které by mohly být až čtyřikrát větší než pilotní projekt. To ještě více zvětší globální trh s větrnou elektřinou získávanou z pobřežních větrných zdrojů,“ uvedla v tiskovém prohlášení energetická společnost Statoil, která za projektem stojí.
Celý projekt si vyžádal na realizaci několik let, reálně skončil v srpnu, kdy byly elektrárny zakotvené ke dnu. Nyní, podle zprávy z konce října, už elektrárna normálně funguje a vyrábí elektřinu, která proudí do skotské energetické sítě.
Za projektem stojí výše zmíněná společnost Statoil, která se spojila s korporací Masdar, která dodá úložník energie, 1MWh lithiovou baterii, kde se bude moci akumulovat elektřina, která se vyrobí „navíc“.
Že dodává elektřinu, je ale jen jedním ze dvou úkolů elektrárny. Ještě důležitější je, že se tím v praxi testuje řada předpokladů o větrných elektrárnách, které by se mohly stát zcela novým zdrojem energie pro stále energeticky žíznivější Evropu. Je to totiž úplně první případ, kdy se takto zkouší soustava plovoucích větrných elektráren.
Proč je to takový přelom?
Tato větrná elektrárna je zakotvená ve vodě hluboké 129 metrů. Klasické větrníky, které stojí podél pobřeží řady evropských států, mohou stát jen ve vodě do hloubky přibližně 50 metrů. Odborný časopis Engineer popisuje, že nový typ větrných elektráren, které na dně nestojí, ale jsou upevněné na jakýchsi pontonech ukotvených ke dnu, by mohl stát v hloubce mezi 50 a 220 metry.
To znamená, že by se nyní mohly elektrárny stavět v místech, kde ještě dodnes nemohly vyrůst – tedy samozřejmě jen, pokud se v experimentu osvědčí. Co by to znamenalo? European Wind Energy Association tvrdí, že jen energie z takto umístěných elektráren v Severním moři by mohla pokrýt energetické potřeby Evropy čtyřnásobně.
Od toho dne jsme ještě hodně daleko, nová soustava větrníků bude dodávat elektřinu 20 000 domů. Díky tomu, jak rychle se posouvají technologické možnosti větrných elektráren, jejich cena rychle klesá a díky tomu se společnosti, které je provozují, odvažují k podobným experimentům.
Obavy z dopadů na životní prostředí
Řada kritiků tohoto projektu připomíná, že zatím neznáme dopady masivní výstavby takových zařízení na životní prostředí. Že jsou značné, naznačuje například nedávná studie německých vědců, kteří studovali, jak ovlivňují větrné elektrárny v moři život zvířat.
Vědci zjistili, že na základnách těchto staveb se usazuje množství mořských organismů, které by jinak v takových hloubkách nemohly existovat – větrné farmy tedy mají v tomto ohledu nečekaně pozitivní dopad, současně to ale ukazuje, že o důsledcích našich činů víme zatím stále jen velmi málo.
