Vědci teprve nyní odhalují tajemství, která obklopují vymřelého ptáka dronta mauricijského, kterému se také říkalo blboun nejapný.
Blboun nejapný nebyl blbý. Nový výzkum ukázal, co tento pták uměl
Protože byl dronte vyhubený už roku 1662, tedy dříve, než mohl proběhnout jeho vědecký výzkum. O způsobu jeho života tedy víme jen málo, nejčastěji od námořníků, kteří ho vyhubili. Ty ale nejvíc zajímalo, jak chutná jeho maso – zmateně však popisovali dokonce i barvu, pro některé byl černý, pro jiné šedý.
Jihoafrická bioložka Delphine Angstová v rámci svého výzkumu získala přístup k většině kosterních pozůstatků, které se po blbounech dochovaly. Dokázala tak o nich zjistit víc než většina vědců za uplynulá staletí.
Dronte mauricijský
Z analýzy pozůstatků vyplývá, že mláďata drontů se líhla v srpnu a velice rychle rostla až do okamžiku, než dosáhla dospělosti. V březnu se zbavovali svrchního peří, tehdy bylo vidět našedlé spodní, o němž se zmiňovali námořníci v historických záznamech.
Vědci z jejího týmu studovali kosti ptáků pod mikroskopem – tuto metodu zatím nikdo ke zkoumání drontů nepoužil. Je pravděpodobné, že ptáci potřebovali vyrůst tak rychle především proto, aby přežili sezonu cyklonů mezi prosincem a březnem, která sebou přinášela nedostatek potravy.
Přestože ptáci byli velmi brzy velcí, dlouhou dobu ještě nebyli dospělí – mohli v dosažení sexuální dospělosti počkat relativně dlouhou dobu, protože na Mauriciu neměli žádné přirozené nepřátele. Současně nešlo o nijak hloupé zvíře. Portugalci, kteří ho objevili, ho nazvali „dodo“ tedy tupec, ale dodo mohl být podobně inteligentní jako naše slepice. Jen neznal lidi a nedokázal tedy reagovat na rizika spojená s nimi – což na námořníky mohlo působit jako hloupost.
Proč vymřel?
Výzkum pomohl popsat také příčinu vyhynutí těchto ptáků – z povrchu Země zmizeli necelých 100 let poté, co na jejich ostrov dorazili první lidé. Lov samozřejmě k jejich vymření výrazně přispěl, zdá se ale, že ještě větší vliv měla zvířata, která si lidé dovezli – prasata, krysy a další. Protože byli drontové nelétaví, měli hnízda s vejci na zemi, kde se k nim tito nenasytní savci mohli snadno dostat. Námořníci velmi rychle poznali, že jeho maso je značně nechutné, takže s lovem rychle přestali.
V krátkém čase, který stačil savcům k tomu, aby jim zlikvidovali vejce, se ptáci nestačili přizpůsobit. Přesný proces, jak drontové vyhynuli, však stále ještě není zcela známý – vědcům chybí spousta důležitých dat.
Dronte byl z genetického hlediska příbuzným holubů; měřil až metr a byl tedy podobný dnešnímu krocanovi. Měl výrazný zobák dlouhý téměř čtvrt metru, který mu sloužil k tomu, aby se mohl živit značně různorodou stravou – od ovoce, přes ryby až po hmyz. Námořníci uváděli, že drontové sežrali všechno, co viděli.
Šlo o nelétavé ptáky – vzhledem k neexistenci predátorů na ostrově jim křídla zakrněla a pro let byla nepoužitelná.
