Oživit dinosaury nebude tak snadné, jak to ještě nedávno vypadalo. Nový objev současně ukazuje, že i zkoumání základních informací o dinosaurech bude složitější.
Jurský park nevznikne. Dinosaury nikdy neoživíme, dokazuje nový výzkum
Palaeontologové z Manchesteru definitivně prokázali, že Jurský park se nikdy nestane realitou. Vyplývá to z nové analýzy kolagenu nalezeného v kostech tyranosaura objeveného před více než deseti lety.
Pravděpodobně je to nejčastější otázka, kterou paleontologové dostávají: Mohli byste oživit dinosaury stejně jako v Jurském parku? Objev proteinových sekvencí, které se před 10 lety našly ve fosilii tyranosaura a později dalších nalezených ve zkamenělině brachylophosaura, vzrušily představivost mnoha vědců po celém světě – opravdu by se z nich dali naklonovat dinosauři?
Když se proteiny v kolagenu našly, již tehdy řada expertů varovala, že nebude možné z nich dostat použitelné geny. Především proto, že budou zřejmě kontaminované bakteriemi, které se za miliony let, co fosílie ležely v půdě s nimi, mohly spojit. Další varování se zaměřila na to, že k další a možná ještě silnější kontaminaci mohlo dojít přímo v laboratořích, kde byly vzorky zkoumány.
Nebyli to dinosauři, ale pštrosi
Tým vědců z University of Manchester vedený Dr. Mikem Buckleym studoval vzorky kostí ze tří pštrosů – právě pštrosi totiž byli zkoumáni v laboratořích, kde potom proběhl výzkum proteinů z dinosaurů. Manchesterský tým v nich nalezl silné shody se všemi původními fosilními peptidy z tyranosaura i brachylophosaura.
Doktor Buckley popsal, v čem je to tak zásadní: „Naše práce neměla v úmyslu přepsat předchozí studie. Brzy jsme si ale uvědomili, že naše výsledky ukazují, že kolagen z pravěkých dob nemohl přežít do dneška.“
Kolagen je klíčový protein v kostech, který poskytuje pružnost kostře a je důkladně uzavřen v minerálech, z nichž se skládají kosti. Tento všudypřítomný materiál dominuje jak archeologickým, tak paleontologickým nálezům a může poskytnout důležité informace jak o živých, tak o zaniklých organismech. Přežití kolagenových sekvencí starších než 3,5 milion let však doposud nebylo potvrzeno.