Vojska Varšavské smlouvy

Ivan Piak snil od mládí o tom, že bude brázdit moře na plachetnici. Totalitní režim v tehdejším Československu mu to však dlouhá léta znemožňoval. Emigrovat se nakonec neodvážil, ale po roce 1989 si svůj námořnický sen splnil. Dnes vzpomíná na divoké zážitky z vojny, první vlastní loď i cesty po Středozemním moři.

Na Slovensku násilně zahynulo v první den okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy devatenáct lidí. Nejvíce v Bratislavě a Košicích. Bratislavu ovládly sovětské tanky mnohem rychleji než Prahu, i kvůli nedaleké maďarské hranici. „Ve tři ráno už byla Bratislava totálně a kompletně zabezpečena,“ připomněl vojenský badatel Andrej Žiarovský. Další trasa okupantů mířila přes Košice, Banskou Bystricu až ke Zlínu, kde už se setkávala s větším odporem. Jednou z prvních československých obětí se stala obyvatelka Šulekova, kterou usmýkal projíždějící tank. Většinu ze slovenských obětí prvního dne agrese tvořili lidé, kteří se přímo postavili právě tankům. Tehdejší oběti si lidé jako každoročně připomněli i nyní.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 překročily armády států východního bloku československé hranice a bez vědomí tehdejších státních orgánů vpadly na území státu. Invaze armád Varšavské smlouvy tak v podstatě ukončila takzvané pražské jaro, tedy pokus československých komunistů o nastolení „socialismu s lidskou tváří“. V zemi poté nastalo dvě dekády trvající normalizační období, které ukončila až revoluce v listopadu 1989.