Sovětský svaz strana 2 z 5

Válečný veterán Miloslav Masopust se dožil sta let. Velký den oslavil pamětník bojů na východní frontě s rodinou a dělostřelci z Jinců, kteří se k jeho odkazu hlásí. S gratulacemi se připojila i ministryně obrany Jana Černochová (ODS) a špičky české armády.

Když 1. září 1939 napadlo nacistické Německo Polsko, nebylo v tom samo. Z východu se k němu po dvou týdnech přidali vojáci Sovětského svazu. A z jihu na polské území společně s Němci vstoupila vojska Slovenského státu. Role Slovenska v operaci je dodnes kontroverzní. Za doby komunismu se o ní mlčelo a málo zkoumaným a nedostatečně popsaným tématem zůstává i v současné době.

Novinář, poradce a blízký přítel zavražděného politika Borise Němcova, opoziční politik, ale také politický vězeň, který byl začátkem srpna součástí výměny vězňů mezi Západem a Ruskem. Vladimir Kara-Murza se v sobotu účastnil pražské konference Globsec. Připomněl, že důvodem jeho zatčení byla práce na Magnitského zákonu. Doplnil také, že v dnešním Rusku je více politických vězňů než za Sovětského svazu.

Obyvatelé Litvy, Lotyšska a Estonska si připomněli, když před 35 lety vytvořili nejdelší lidský řetěz na světě. Jednalo se o mírový protest proti sovětské okupaci, do kterého se zapojily dva miliony lidí napříč generacemi. Nyní si tyto události Pobaltí připomíná různými způsoby, například běžeckým závodem, jenž stejně jako tehdy propojuje Vilnius, Rigu a Tallin. Vlády v těchto metropolích ale nezapomínají ani na současnou mezinárodní situaci, kterou definuje ruská agrese na Ukrajině.

Invaze do Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 měla odpůrce i mezi některými lidmi v Sovětském svazu. Veřejně protestovat se ale odhodlalo jen pár nejodvážnějších. Komunistický režim proti nim tvrdě zakročil. Někteří přišli o práci, většinou ale skončili ve vězení nebo v psychiatrických léčebnách.

Česko a Slovensko si ve středu připomněly výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. V pořadu Události, komentáře na tehdejší klíčové události zavzpomínala také fotografka Bohuslava Maříková. Ta v minulosti k padesátému výročí uspořádala výstavu svých fotografií, na kterých nechyběl ani symbol okupace – tank T-55, jehož charakteristice se pořad taktéž věnuje. Tehdejší události v pořadu okomentovala též bývalá soudkyně mezinárodního trestního tribunálu v Haagu Ivana Janů, někdejší předseda vlády a Senátu Petr Pithart a bývalý premiér a eurokomisař Vladimír Špidla.

Česko si připomíná 56. výročí začátku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v čele se sovětskou armádou z 21. srpna 1968. Představitelé státu i pamětníci tradičně pokládají květiny a věnce u budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze. „Dnešní Rusko se nijak podstatně neodlišuje od tehdejšího Sovětského svazu,“ řekl prezident Petr Pavel. Vyzval k tomu, aby lidé neodmítali demokracii jako princip. „Srpen 1968 je i odpovědí pro to, co máme dělat dnes,“ poznamenal předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS).

Českým badatelům se nedávno podařilo v Tádžikistánu objevit hrob československých válečných zajatců z první světové války. Podobných míst, která dosud nebyla zdokumentována, jsou podle Radima Chrásta z odboru pro válečné veterány a válečné hroby ministerstva obrany stovky. Jejich odkrývání ale komplikuje například nová zástavba nebo složitý přístup do některých zemí, včetně Ruska, podotkl v pořadu Události, komentáře reportér ČT Tomáš Vlach, který osudy těchto pomníků dlouhodobě mapuje.

Protinacistické povstání, které vypuklo ve Varšavě před 80 lety, 1. srpna 1944, bylo jednou z největších ozbrojených akcí proti Němcům v okupované Evropě. Vyžádalo si ohromné lidské a materiální ztráty a skončilo kapitulací povstalců 2. října 1944. Lví podíl na jeho selhání měli Sověti, kteří navzdory slibům povstalcům nepomohli a nechali odpor utopit v krvi. Během 63 dnů bojů zahynulo asi osmnáct tisíc povstalců a podle různých odhadů až 250 tisíc civilistů. Německá armáda ztratila asi dvacet tisíc vojáků. A Varšava, z níž muselo odejít asi 700 tisíc lidí, zůstala ležet v troskách. Nacistický diktátor Adolf Hitler ji za trest nařídil srovnat se zemí, podařilo se to asi z 85 procent. Významné výročí si ve čtvrtek Polsko připomíná.

Akce s názvem Neptun, kterou v roce 1964 zorganizovala československá Státní bezpečnost, by se dobře vyjímala i ve špionážním románu o Jamesi Bondovi. Nechybělo v ní tajemné jezero, ukryté nacistické písemnosti nebo zvědaví novináři, kterým se – alespoň na první pohled – podařilo přijít na stopu dokumentům z druhé světové války. Až po letech vyšlo najevo, že pozdvižení kolem beden, nalezených na dně Černého jezera na Šumavě, od počátku režírovalo dezinformační oddělení StB.

Den D, operace Overlord, vylodění v Normandii. Tři pojmy, které změnily podobu Evropy. Kdyby se nepodařilo 6. června 1944 otevřít druhou frontu, mohl Adolf Hitler pokračovat v budování „pevnosti Německo“ a prodlužovat tak utrpení stovek milionů lidí.

Dobrovolníci vybírající peníze na Ukrajinu, které skupina cizinců napadla v sobotu na Staroměstském náměstí v Praze, jsou zklamaní z postupu státního zastupitelství. To rozhodlo o propuštění všech podezřelých z útoku. Podle něj na základě vyhodnocení důkazů zatím není možné nikoho obvinit z trestného činu.

Někdejší ministr zahraničí, druhý československý prezident a blízký spolupracovník Tomáše Garrigua Masaryka Edvard Beneš, který se narodil před 140 lety, pomáhal zakládat samostatnou Československou republiku. Zažil její zánik v roce 1939 i její obnovení o šest let později a také komunistický puč v únoru 1948. Jeho osobnost dodnes budí rozdílné reakce. Spory se vedou především o takzvané Benešovy dekrety, na jejichž základě musela většina Němců opustit poválečné Československo. O krocích Beneše mluvil v Událostech, komentářích historik Vít Smetana, který působí v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.

Hlad, nemoci, nedostatek pitné vody a strach o život. To všechno zažívali Češi a Slováci v Angole během největšího únosu v tuzemských dějinách. Oběťmi soupeření východního a západního bloku se tehdy stali českoslovenští pracovníci tamní papírny, včetně jejich rodin s malými dětmi. Ti všichni museli absolvovat 1300 kilometrů dlouhý pochod africkou divočinou. Zatímco ženy a děti angolští partyzáni propustili po třech měsících, dvacetičlenná skupina mužů se domů vrátila až po více než roce, v červnu před 40 lety. Jejich příběh pro pořad Reportéři ČT zpracoval Karel Vrána.

Vedení pražského magistrátu nechá k bronzové plastice s nápisem Moskva–Praha ve vestibulu stanice metra B Anděl doplnit vysvětlující tabulku. Bude na ní uvedeno, že tehdejší Československo bylo okupováno Sovětským svazem a přátelství mezi oběma zeměmi bylo pouze propagandistickým tvrzením. Změnu v pondělí schválili radní hlavního města.

Rusko nám bude škodit a nespokojí se s tím, že získá jen část Ukrajiny, je přesvědčen český prezident Petr Pavel. V rozhovoru s rakouským listem Die Presse také vyjádřil názor, že Evropa je na začátku delší konfrontace s Ruskem, která ale nemusí být vojenského rázu.

Pražskému metru je padesát let. Přesně před půlstoletím přišli na tehdejší konečnou stanici první trasy podzemní dráhy vrcholní činitelé komunistické strany, československé a také sovětské vlády a samozřejmě pražského dopravního podniku, aby slavnostně zahájili její provoz. Oficiálním termínem otevření pražského metra je 9. květen 1974, i když to se svezli jen „papaláši“, jak se tehdy říkalo. Lidé, kteří si předtím vystáli na svezení dlouhou frontu, mohli metro poprvé vyzkoušet v následujících dvou dnech, na které připadalo pracovní volno, a konečně 12. května se jím vydali poprvé do práce. Nejenže je do práce svezlo metro, ale bezmála po deseti letech na trase prvního úseku „céčka“ bylo hotovo a ustaly velké dopravní komplikace na povrchu.

Česko si ve středu připomíná 79 let let od konce druhé světové války v Evropě. Ačkoliv byli Sověti součástí protihitlerovské koalice, podle historika Vojenského historického ústavu Jindřicha Marka lidé nesmí zapomínat na zrůdnost Stalinova režimu, který v té době v Sovětském svazu panoval. Když si toto lidé nebudou spojovat, nastává situace, kdy část veřejnosti „slepě adoruje Sovětský svaz“, upozornil historik. S tím souhlasí i vedoucí katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty UK Petr Koura. Sověti v roce 1945 podle něj situaci nevnímali tak, že osvobozují Československo, ale tak, že rozšiřují své území.

Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se Evropská unie naučila hodně o vzorcích chování Kremlu i ruského vůdce Vladimira Putina a stala se tak ostražitější. V rozhovoru ke 20. výročí dosud největšího rozšíření Evropské unie to v pátek uvedla předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyenová. Evropská unie podle ní není dokonalá, ani taková nemůže být, protože je spolkem 27 členských států a 450 milionů obyvatel, připomněla šéfka unijní exekutivy. Výhody, které členství v EU přináší, jsou ovšem podle ní obrovské.

Rusko-ukrajinská válka začala okupací Krymu, ovšem skutečné boje propukly až v jejím druhém dějství 12. dubna 2014 na Donbase. Kremelská propaganda argumentovala tím, že tento region byl prý vždy proruský a jeho lidé si putinovskou stabilitu přáli. Ve skutečnosti tamní obyvatelé viděli svou budoucnost v Ukrajině, byť jejich vztahy s Kyjevem byly složité. Ostatně jako s každým centrem, které mu vládlo. Donbas byl totiž vždy prostorem zvláštní a drsné svobody, který lákal utečence před nevolnictvím, zákonem i nudou, říká v rozhovoru pro web čt24.cz společník Ukraine Research Institute na Harvardu a emeritní profesor dějin na Indiana University Hiroaki Kuromiya.

V Rusku se stala terčem dronového útoku ropná rafinerie a průmyslový objekt ve dvou městech asi 1300 kilometrů od ukrajinské hranice. Ukrajinská média uvedla, že za akcí stojí ukrajinská vojenská rozvědka a že jedním z cílů byl závod na montáž dronů Šáhed ve městě Jelabuga v Tatarské autonomní republice. Pomocí dronů útočilo i Rusko na Ukrajinu. Cílilo znovu na energetickou infrastrukturu.

Ruská armáda použila na Ukrajině termobarickou zbraň ODAB-1500. Jde o nejsilnější nejadernou zbraň. Ruští zbrojaři při výrobě zrecyklovali starou sovětskou munici, na kterou přidali naváděcí systém. S vynaložením malých nákladů tak vyrábějí ničivé zbraně, na které mnohé systémy ukrajinské protivzdušné obrany nedosáhnou.

Sovětský svaz před 75 lety zahájil deportace obyvatel Pobaltí do Ruska. Nucené vystěhování občanů Estonska, Lotyšska a Litvy mířilo proti odpůrcům násilné kolektivizace a dalším nepřátelům režimu. Během pouhých čtyř dní Sověti deportovali 94 tisíc lidí. O zrůdnosti operace svědčí fakt, že přes 44 procent tvořily ženy a téměř 30 procent děti. Víc než čtyři tisíce z nich zahynuly během prvního roku ve vyhnanství.

Na Harvardu digitalizují staré sovětské propagandistické plakáty. Mohou podle vědců ukázat, jak fungovala tehdejší snaha ovlivňovat obyvatelstvo, ale také pochopit, jak se z ní inspiruje současná Putinova propaganda.