Recenze strana 2 z 5

Krásný a dojemný, ale ne kýčovitý a sentimentální je australský film Než skončí léto režisérky Shannon Murphyové. V originále Babyteeth, tedy v doslovném překladu „mléčné zuby“. Snímek vstupuje do široké české distribuce poté, co otevíral přehlídku Tady Vary.

Dokumentarista Šimon Šafránek vykolejil Miro Žbirku z linky „běžných“ populárních zpěváků a vřadil ho mezi pěvecké legendy, o nichž je dobré vědět víc. Tak lze zjednodušeně interpretovat nový celovečerní dokument, který si do názvu jednoduše vypůjčil Žbirkovu přezdívku – Meky. Divákům v kinech ho po premiéře na přehlídce Tady Vary představuje od 9. července.

Část nahrávek z nového alba Rough and Rowdy Ways zveřejňoval Dylan postupně už od konce března a tím náležitě přikládal pod očekávání. Celá deska pak po vydání vyvolala vlnu nadšených recenzí – zcela oprávněně. Vlastně by nás to ani nemělo překvapit, dobré přijetí je v kontextu Dylanovy téměř šedesátileté dráhy víceméně konstantou. A přece…

Právě vydaná biografie Kundera – Český život a doba, kterou napsal spisovatel Jan Novák, již před svým vydáním výrazně polarizovala tuzemské kritiky a lze předpokládat, že podobně tomu bude i mezi čtenáři. Zkrátka, že se zrodila událost. Jedno je však již nyní jisté: Kundera se konečně dočkal pohledu, který nebyl v jeho režii. Pohledu, který je přitom profesionální, výtečně napsaný a vyargumentovaný.

Poezie Dálného východu u nás měla vždy dostatek čtenářů, jistě i díky řadě překladů – zatím posledním, a vynikajícím, je antologie Sto básní přibližující kouzlo starých japonských veršů.

Kanadský básník, především však písničkář Leonard Cohen vydal řadu mimořádných alb a výrazně poznamenal podobu populární hudby – není tedy divu, že již za života byl předmětem mnoha různých biografií. Ta zřejmě nejlepší – I'm Your Man – od Sylvie Simmonsové vyšla na jaře i česky.

Skupina Blue Effect nahrála počátkem 70. let, za doprovodu Jazzového orchestru Československého rozhlasu, desky Nová syntéza a Nová syntéza 2. Nedávno znovu vyšly jako dvojalbum jak na vinylu, tak na CD, a vybízejí proto k zamyšlení nad touto etapou ve vývoji naší významné kapely. Etapou, jež nebyla rozhodně jalová.

Publikace Metrovize Jana Charváta nabízí pozvání k zajímavému výletu prostorem i časem – představuje totiž výtvarné návrhy řešení pražského metra, a to od samých počátků v roce 1926 do současnosti. Vlastně až do budoucnosti…

Dvojalbum Jazz Rock Line 1971–1981 přináší s odstupem let výběr jazzrockových nahrávek domácích souborů. Nabízí se tak možnost ke zpětnému pohledu na tuto etapu naší rockové, ale i jazzové scény. Ohlédnutí to ale příliš potěšující není.

Americký kytarista a zpěvák Steven Taylor na svém novém albu Songs of Innocence and of Experience sáhl po básních anglického básníka Williama Blakea. A činí tak s osobitostí i pietou. Autorem hudby je až na tři výjimky další básník – Allen Ginsberg.

V případě bývalého zpěváka kapely Kieslowski Davida Pomahače Do tmy je daleko. Prvním sólovým albem s tímto názvem se totiž vypořádává s depresemi, samotou a nabízí rozhřešení v podobě světlejších zítřků. Deska kloubící písničkářství s elektronikou je hlubokou osobní zpovědí pětačtyřicetiletého muzikanta.

Berlinale na cestě do své druhé poloviny prozatím shrnuje, že dorazilo méně asijských nákupčích a filmových prefesionálů kvůli strachu z koronaviru. Na Evropském filmovém trhu, jenž je součástí přehlídky, se ale čile obchodovalo i bez nich. Mimo jiné i s česko-slovenskými Služebníky. Znatelný byl také stále sílící vliv seriálové tvorby.

Pokud by bylo cílem filmů, aby divák po jejich zhlédnutí otevřel internet a zkoumal, co tím chtěl režisér říci, pak by se v hlavní soutěži letošního Berlinale našlo dost dobrých snímků. Jestliže chce ale divák příběhu rozumět hned po skončení projekce, musí na festivalu do mimosoutěžní sekce Berlinale Special. Ta zatím v sedmdesátém ročníku nabízí díla, která jsou divácky vstřícnější, i když nepodbízivá a s pečlivou přípravou i výpravou.

První dny a první filmy má za sebou mezinárodní filmový festival Berlinale. Jeho kulaté, 70. výročí chtěli při zahajovacím večeru zdůraznit i jeho noví ředitelé Carlo Chatrian a Mariette Rissenbeeková. Jenže úvod zastínily tragické události v německém městě Hanau, kde poblíž kurdského kulturního centra bylo zabito několik lidí. Berlinale tak uctilo minutou ticha oběti rasisticky motivovaného útoku a Chatrian poté zdůraznil, že festival je proti náboženství a třídnímu rozdělení a filmem všechny spojuje.

Nové album Mariana Friedla Píseň země v sobě spojuje všechna autorova řemesla – je nejen všestranným hudebníkem, ale také muzikologem a publicistou. Hudebně je přitom rozkročen od valašského folkloru až k jazzu. A vše je na jeho albu slyšet.

Monografie Petra Hrušky Daleko do ničeho je věnována žijícímu klasikovi české poezie Ivanu Wernischovi. A nebude-li figurovat v anketách o nejlepší knihu roku 2019, bude to jen ignorantstvím hlasujících.

Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung byl nejen spolutvůrcem psychoanalýzy a otcem hlubinné psychologie, byl zároveň – a to se příliš neví – zručným malířem a kreslířem. Výpravná publikace Umění C. G. Junga je toho důkazem.

Výstavou Geometrické struktury se Oblastní galerie Liberec vrací nejen k dílu dnes již světově uznávaného Zdeňka Sýkory, ale také jeho kolegů tvořících v podobném duchu. Výtečně připravená výstava tak nabízí možnost srovnání různých přístupů k uchopení uměleckého záměru, uchopení, pro něž je ovšem vždy zásadní, ne-li určující, geometrické zobrazení.

Legendární „pařížské“ album Vladimíra Merty, Ballades de Prague, vyšlo původně počátkem roku 1969 ve Francii – a o padesát let později v Praze na vinylu. A je milé si uvědomit, že za ono půlstoletí vůbec nezestárlo, což na debut není zrovna málo.

Plíšková v krabici se nazývá souborné vydání tří sbírek výtvarnice a básnířky Naděždy Plíškové. Nabízí nejen ucelený pohled na jiný aspekt její tvorby, ale i výtečné verše – autentické, upřímné.

Jak název inscenace hry Miroslava Bambuška Kacířské eseje, již uvádí pražské Studio hrdinů, napovídá, dotýká se osobnosti významného filozofa Jana Patočky. Bambušek i celý tým si přitom s těžkým a stále aktuálním tématem poradili na výbornou.

Grafička a ilustrátorka Helena Wernischová si přes čtyřicet let pro sebe – a pro radost – kreslila magazín Melancholie o jediném výtisku. Výběr z této jedinečné činnosti, kombinující kresby s ručně psanými zápisky, básněmi či výpisky z četby, vyšel před nedávnem i knižně.

Skupina Hm… se i na šestém albu Nevadí drží své poetiky.  Posluchači si tak mohou užívat hudební pestrosti, stejně jako nepředstírané čistoty, prostoty, upřímnosti.

Dílo režisérky Céline Sciammové patřilo na letošním festivalu v Cannes k těm kritiky nejvíce vzývaným. Provází ho pověst mimořádného počinu, který odhaluje esenci samotné umělecké tvořivosti. Portrét dívky v plamenech je ale možná nejzdařilejší v rovině osudového melodramatu, jehož kontury tvarují tahy novodobého feminismu.