Paměťová stopa strana 3 z 3

Helenu Medkovou vychovávali rodiče v duchu ideálů první republiky. Bylo jí dvaadvacet let, když přišel srpen 1968. O deset let později emigrovala a ve Vídni se vdala za publicistu a signatáře Charty 77 Ivana Medka. „Můj muž čekal na svobodu od roku 1948 a dělal pro ni všechno, celý život. Věděli jsme, že to jednou skončí, ale že se toho dožijeme a vrátíme se domů, jsme nevěděli,“ vzpomíná na rok 1989.

Věřící a církevní hodnostáře, krom jiných odpůrců režimu, komunisté systematicky likvidovali. Do jejich sítí padla i Vlasta Černá, která v roce 1950 před Státní bezpečností skrývala svého učitele a kněze Felixe Davídka a společně plánovali utéct přes hranice. Domluvený převaděč byl ale konfident a mladá dívka skončila v komunistickém vězení.

Když stavěl Josef Němec s otcem za druhé světové války na zahradě kryt, myslel, že bude designérem interiérů a nábytku. Nakonec vystudoval architekturu. Jako ředitel brněnské pobočky Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů se zasloužil o záchranu staveb, jako je kdysi chátrající, a dnes slavná vila Tugendhat nebo Měnínská brána v Brně.

Karel Brabec šel v roce 1957 poprvé k volbám, za plentou ale volební lístek škrtnul. Všechny kandidáty neodmítl z politického, ale náboženského důvodu. Kvůli tomu ho vyloučili ze školy a poslali na vojnu, což coby svědek Jehovův odmítl rovněž. Za trest skončil ve vězení, kde mu v nejtěžších situacích pomáhala víra a myšlenky na jeho snoubenku, která na něj roky čekala.

Dnes 93letý Branislav Tvarožek pochází z rodiny, která za druhé světové války bojovala proti fašistům a po ní i proti komunistické totalitě. Za Slovenského národního povstání byl členem strážného oddílu generálů Goliana a Viesta, otci pak pomáhal zásobovat partyzány jídlem a zbraněmi. Po válce ho věznili komunisté za pomoc bratranci, který se po útěku do americké okupační zóny Německa vrátil jako agent chodec.

Jako šestnáctiletý chlapec zažil Zdenko Černík kruté vyslýchání na služebně Státní bezpečnosti v brněnské Příční ulici. Několik měsíců strávil v žaláři na Cejlu, než ho převezli na převýchovu do ústavu pro mladistvé v Zámrsku. S kamarády totiž roznášel protistátní letáky a údajně měli chystat ozbrojený útok.

Na začátku druhé světové války skončil Alexander Bachnár jako Žid nejprve v pracovním táboře, později ale putoval do koncentračního tábora Nováky, kde se stal učitelem. Válku přežil i díky partyzánům, ke kterým se s dalšími mladíky z tábora přidal. Dodnes vzpomíná na pomoc neznámých lidí a na lékaře Daniela Petelena, který zachránil jeho tatínka.

Jiří Fišer měl to štěstí, že přežil v Osvětimi zrůdné pokusy na dvojčatech doktora Mengeleho. Při jeho vyprávění až mrazí, když popisuje, jak jemu a bratrovi měnil krev a píchal injekce, které působily horečnatá onemocnění. Před smrtí je zachránilo to, že byli jedni z nejmladších v táboře a Mengele si je šetřil.

Josef Klečka v mládí propadl muzice a skautingu. Oddíl s kamarády nerozpustili ani po zrušení skauta. Sabotovali komunistické schůze a psali letáky. Jeho skupinu Mstitelů odhalili a Klečka skončil v uranových dolech. Dlouho o tom, co jako mukl prožil, nebyl schopen mluvit. Zapomenout dodnes nedokáže.

Letos pětaosmdesátiletá Betty Lee Knorr pracovala pro americké ministerstvo zahraničí a spolupracovala s tajnou službou. Život jejího muže přitom byl ještě pestřejší.  Přestože generálmajor Miloš Knorr musel z vlasti hned dvakrát uprchnout a nikdy se zpět natrvalo nevrátil, rád se obklopoval předměty z Ivančic, kde strávil dětství. Kromě obrazů od moravských malířů tak na zdi v bytě na Manhattanu visí třeba i originální skica od Alfonse Muchy.

Na konci 2. sv. války pomáhala Hilda Zmrzlíková přepravit několik Židů do bezpečí. Při jedné cestě vlakem ji ale zadrželo gestapo a skončila ve věznici v brněnském Cejlu. Ani ona stejně jako desítky jiných lidí svým dětem o nacistickém věznění moc nevyprávěla. Její paměť oživila až dcera Zuzana Prudilová. Ta se zapojila do projektu Spielbergovy nadace a zaznamenávala osudy lidí, kteří přežili holocaust. Nakonec k vyprávění přiměla i svou vlastní maminku.

Otec Anny Balev (rozené Machové) Jaroslav Mach byl jako stovky dalších za své názory perzekuován komunistickým režimem. Na své děti byl učitel a bojovník za svobodu náboženství přísný, ale díky němu se učily cizím jazykům. A Anna se tak, na rozdíl od tisíců dalších, legálně dostala do Spojených států, kam se vdala a žije dodnes.

V roce 1955 se desítce politických vězňů podařilo nemožné: utéct z lágru uranových dolů na Jáchymovsku. Vykopali dvacetimetrový tunel, kterým se dostali na svobodu. Anton Tomík, rodák ze Skalice na moravsko-slovenském pomezí, patřil ke skupině uprchlých vězňů a dnes je posledním žijícím mužem z legendární desítky.

Peter Demetz je jedním z posledních lidí, kteří zažili meziválečné Brno. Světově uznávaný odborník na náročná témata literární teorie a překladatelství, profesor z jedné z nejprestižnějších univerzit americké Yale Peter Demetz strávil v Brně nádherné dětství, ale také chvíle strachu a nejistoty. Gestapo ho zatklo kvůli podezření z odbojové činnosti a věznilo v Praze, Osvětimi a také na brněnském Cejlu.

Orlem je Božetěch Kostelka, jak sám říká, od narození. Jeho otce, který byl lidovec a náčelník katolické sportovní organizace ve Vyškově, věznilo za války gestapo a po válce komunisté. Božetěch musel narukovat k PTP a nesměl studovat. Orlu ale zůstal věrný i v období, kdy byla organizace zakázaná.

Byt Jolany Blau na Manhattanu je plný gobelínů a obrazů. S manželem prodávala vzácné koberce prezidentům do Bílého domu, ale také Stevenu Spielbergovi, Dustinu Hoffmannovi nebo Calvinu Kleinovi. Její cesta za americkým snem nebyla jednoduchá. Za války prošla dvěma koncentračními tábory, zažila divoký život s partyzány a posléze i komunistickou perzekuci, před kterou za oceán utekla.

Ve vile Stiassni přečkala válku, německé i ruské vojáky. Po válce její rodinu z domku u vily vyhnal starosta Brna. Dcera zahradníka rodiny Stiassni Marie Straková dodnes vzpomíná na šťastná předválečná léta i na válečné a poválečné útrapy.

Na začátku prosince 1941 odjel z brněnského hlavního nádraží první transport brněnských Židů do koncentračního tábora v Terezíně. Následovalo dalších dvanáct. Z Brna poslali Němci do Terezína přes devět tisíc židovských obyvatel, vrátilo se jich necelých sedm stovek. Doris Grozdanovičová koncentrační tábor přežila, po válce vystudovala univerzitu a při své práci se setkala i se synem strůjce holocaustu Reinharda Heydricha. Nyní žena provází po Terezíně, i ve svých 92 letech.

Když mu bylo šest let, zatklo jeho matku a její rodiče gestapo. Dědeček byl totiž zapojen do atentátu na Heydricha. Všichni tři za to zaplatili životem, Paul Ort a dva bratři vyvázli jen o vlásek. Špičkový český lékař v 60. letech odešel za svobodou do Spojených států. Dnes dvaaosmdesátiletý Paul Ort žije v New Yorku a stále pracuje jako primář ortopedie ve Vojenské nemocnici, kde se stará o válečné veterány.

Růžena Bunžová se narodila ještě za Rakouska-Uherska, v 11 letech v rodném Rousínově vítala Tomáše Garrigua Masaryka. O devět let později provázela v kroji prezidenta Edvarda Beneše po reprezentativní Výstavě Slovácka v Uherském Hradišti. Osud ji ale nakonec zavál daleko od rodného Československa. Téměř polovinu života už 102letá pamětnice žije v New Yorku.

Prvního září 1949 nastupoval Jan Petrucha do školy jako učitel, přesně o rok později už fáral jako mukl do uranových dolů. Komunisté ho tam poslali kvůli tomu, že se postavil proti zrušení Orla a sepsal na jeho obranu leták. Víru v boha v něm ale nikdo nezlomil a vychoval k ní s manželkou i svých třináct dětí.

Touha po studiu literatury a umění dostala Vladislava Trampotu v 50. letech do vězení. Chtěl se prostříhat přes ostnatý drát, utéct k tetě do Vídně a vystudovat tam. Při útěku ho ale chytili a skončil v uhelných dolech. I přes to, že jeho rodinu komunisté připravili o majetek, lásku ke knihám a umění mu vzít nemohli.