Dnes čtyřiadevadesátiletý Rudolf Musil je nejen uznávaným profesorem paleontologie, ale také celoživotním skautem. Slib složil už před druhou světovou válkou a dvakrát zažil zrušení a obnovení skautského hnutí. Skauting podle něj není jen poznávání přírody, ale je prostředkem k prohlubování kladných vlastností člověka.
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o.p.s.
„Hurá, hurá, my jsme racci, samí statní líšenští chlapci. Heslo naše každý znej, k obzoru hleď, k cíli spěj. Dvaapadesát Líšeň. Hurá, hurá, zdar. To byl náš pokřik, takové věci člověk nezapomene,“ začíná vyprávění Rudolf Musil.
Narodil se v květnu 1926 na brněnské periferii v Líšni. Od útlého věku musel pomáhat rodičům v hospodářství, ale našel si čas na kamarády, se kterými prožíval dobrodružství v lesích v okolí Brna. Společně také v jedenácti letech složili skautský slib a těšil se na tábor. „Tábor jsme měli vlastně jediný v roce 1938. Pak přišlo nařízení, že musíme skončit, že nemůžeme jít domů ani v kroji. My jsme na to nedbali, vždyť jsme ani nic jiného než kroj neměli,“ vzpomíná na první konec skautského hnutí Rudolf Musil.
Přišla druhá světová válka, ta přerušila Rudolfovi nakonec i poslední rok studií na gymnáziu. Místo chození do školy musel začít pracovat ve skladu německé podzemní továrny na letadla v Dolních Loučkách. Do Brna se vrátil až v lednu 1945. „V lednu jsem byl odvedený na stavbu zákopů, nejprve u Slatiny, pak nás za nějaký měsíc dovezli do Brna. Tam byl nějaký starší člověk, ten nás učil rusky,“ říká pamětník.
Pistoli měl po válce snad každý
Vzpomíná, jak přijela na konci války do Líšně rumunská armáda. „Vojákům se vařila polévka a já jsem ji nesl v kbelíkách prakticky do první linie. Všude se kolem mě střílelo. Dělal jsem to samé, co voják, který šel se mnou, když se schoval, schoval jsem se taky,“ popisuje nebezpečné dobrodružství. „Když končila fronta, tak se kolem Líšně všude něco válelo. Náboje, miny a my jsme to jako kluci sbírali. Pistoli měl každý, já jsem měl v kapse taky pistoli plnou nábojů,“ dodává.
Večerka v lese u Jimramova
Už v květnu 1945 bylo skautské hnutí obnoveno. „Zajímalo nás, kolik se přihlásilo děcek, a zájem byl velký. Měli jsme tři družiny,“ říká Rudolf Musil. „Měli jsme tábor u Jimramova, tam když se troubila večerka, to bylo tak nádherné, dodnes na tu večerku nemůžu zapomenout,“ vzpomíná. „Já jsem byl tenkrát asi jediný, kdo měl spacák,“ říká pamětník. Spacák si prý vyrobil podle návodu v nějakém zahraničním časopisu.
Další etapa skautského hnutí ale netrvala příliš dlouho. Po únoru 1948 byl Junák opět zrušen, tentokrát komunistickým režimem. „Ještě chvíli jsme přežívali. Pamatuju si, že ještě dlouho potom mě malí kluci zdravili skautským pozdravem,“ říká Rudolf Musil.
Celý děkanát sídlil na vrátnici
Vztah k přírodě a zkoumání jeskyní přivedl Rudolfa Musila na přírodovědeckou fakultu brněnské Masarykovy univerzity, kde začal studovat hned po válce. „Celý děkanát sídlil v té budově, co je teď vrátnice. Tam jsem přišel, ukázal jsem maturitní vysvědčení a občanku, zeptali se mě, co chci studovat, a byl jsem přijat. Ten profesorský sbor se choval jinak, byli jsme kolegové, ale u zkoušek nám nic neodpustili,“ popisuje.
Uznávaný paleontolog, specialista na fosilní obratlovce, se po sametové revoluci dočkal i obnovení skautského hnutí. Rudolf Musil, známý jako Rikitan, byl až do roku 2001 vedoucím druhého klubu oldskautů v Králově Poli. „Aby nevznikl mylný dojem, že skauting je jen poznávání přírody, rozvíjí vzájemné vztahy a přátelsví a je prostředkem k prohlubování kladných vlastností člověka,“ uzavírá pamětník.
