Nevolnictví

Rusko-ukrajinská válka začala okupací Krymu, ovšem skutečné boje propukly až v jejím druhém dějství 12. dubna 2014 na Donbase. Kremelská propaganda argumentovala tím, že tento region byl prý vždy proruský a jeho lidé si putinovskou stabilitu přáli. Ve skutečnosti tamní obyvatelé viděli svou budoucnost v Ukrajině, byť jejich vztahy s Kyjevem byly složité. Ostatně jako s každým centrem, které mu vládlo. Donbas byl totiž vždy prostorem zvláštní a drsné svobody, který lákal utečence před nevolnictvím, zákonem i nudou, říká v rozhovoru pro web čt24.cz společník Ukraine Research Institute na Harvardu a emeritní profesor dějin na Indiana University Hiroaki Kuromiya.

Alexandr II. se postavil do čela rozvrácené a zaostalé země před bankrotem. Bylo mu proto jasné, že musí přijít změna, a zavedl řadu reforem. Před 160 lety, třetího března 1861, zrušil v Rusku nevolnictví, což bývá označováno jako „největší sociální hnutí od dob Velké francouzské revoluce“. Přesto se pohledy na něj liší. Některé národy na něj dodnes vzpomínají s povděkem, pro jiné představuje období jeho vlády temné časy. A rozporuplně jej lze vnímat i v samotném Rusku. Nedokonalé reformy některým obyvatelům uškodily, a vedly tak k růstu vlivu revolucionářů. Jejich rukou pak také Alexandr II. zahynul.