Saddám Husajn

Svobodný svět se nepoučil z mnoha lekcí, které mu daly teroristické útoky z 11. září 2001, domnívá se diplomat a poradce prezidenta Petr Kolář. Západní civilizaci podle něj ohrožují – více než vnější hrozby – tužby po jistotách a klidu. Je proto třeba se soustředit především na sebe, například na odolnost vůči nepřátelům, kteří chtějí zničit svobodnou společnost a demokracii, řekl Kolář v Interview ČT24.

Angažmá v Iráku Spojeným státům přineslo řadu problémů. Podařilo se jim sestavit silnou alianci, do války se postupně zapojily čtyři desítky zemí. Tažení ale valný úspěch nepřineslo. Irák se proměnil v nestabilní stát, kterému se dodnes nedaří s následky invaze vyrovnat.

Uplynulo dvacet let od začátku spojenecké invaze do Iráku, která svrhla režim Saddáma Husajna. Oficiálním důvodem bylo podezření, že země disponuje zbraněmi hromadného ničení. Ty se ale nikdy nenašly. Jen 24 hodin před spuštěním operace se Spojené státy pokusily Husajna zlikvidovat.

Vůdce teroristické organizace Islámský stát (IS) abú Hasan al-Hášimí al-Kurajší byl zabit. Oznámil to mluvčí islamistů v audionahrávce na Telegramu. Kurajší, který stál v čele skupiny teprve od března, podle něj zahynul „v boji proti nepřátelům“. Podle USA stojí za jeho smrtí povstalecká Svobodná syrská armáda (FSA), která působí v Sýrii. Jeho nástupcem se nyní stal abú Husajn al-Husajní al-Kurajší, citovala mluvčího agentura Reuters.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) nechal 28. října vyvěsit na budovu ministerstva vnitra instalaci, na které je mezi českou a ukrajinskou vlajkou podobizna ruského prezidenta Vladimira Putina ve vaku na mrtvoly. Chtěl tak podle svých slov vyvolat debatu, kterou česká společnost potřebuje. V pořadu Události, komentáře dodal, že je na něj podáno asi deset trestních oznámení, a pokud bude ministerstvu udělena správní pokuta za nevhodné použití české vlajky, je připraven uhradit ji z vlastních zdrojů.

Vítěz loňských voleb v Iráku Muktada Sadr prosadil hromadnou rezignaci poslanců své strany. Ani osm měsíců po volbách nemá Irák novou vládu a prezidenta. Podle ústavy nyní můžou na uprázdněná místa nastoupit konkurenční kandidáti. Odchodem nejsilnějšího šíitského politického bloku mimo parlament se ale prohlubuje ústavní krize. Sadr je už po desítky let jednou z nejvlivnějších osobností iráckého veřejného života. Odstup si udržel od Američanů i od Íránu.

Na konci listopadu začala ve Vídni nová jednání o možném oživení dohody o íránském jaderném programu. Vyjednávání s Teheránem se účastní Rusko, Čína, Francie, Velká Británie a Německo. Írán však posílil svůj jaderný program a řada vyjednavačů veřejně vyjadřuje skepsi ohledně budoucnosti těchto rozhovorů.

Před deseti lety zemřel dlouholetý vůdce Libye Muammar Kaddáfí. Zemi vládl přes čtyřicet let. Jeho smrt ukončila více než osmiměsíční občanskou válku, zbraně ale v Libyi neutichly na dlouho.

Irácké víkendové volby přinesly vítězství šíitských nacionalistů. Šíité tvoří v Iráku většinu a nabízí se proto i otázka, jak budou přistupovat k menšinám. Jednou z těch nejokrajovějších jsou Maadanové - zvaní také Arabové z močálů. Necelých dvacet tisíc lidí žije tradičním způsobem na jihu země a kromě jistého vyloučení ze společnosti je nově ohrožuje také sucho.

V iráckých parlamentních volbách podle předběžných výsledků zvítězila strana populistického šíitského duchovního Muktady Sadra. Nedělní hlasování v Iráku provázela rekordně nízká účast 41 procent. Podle agentury AP to odráží širokou nespokojenost a nedůvěru lidí v demokratický systém. Agentura Reuters uvádí, že volby byly označovány jako šance odstavit od moci vládnoucí elity. Vzhledem k nízké účasti ale podle ní lze předpokládat, že si strany, které jsou u moci od roku 2003, svá místa udrží.

Světoznámá autorka Chimamanda Ngozi Adichiová v interview pro ČT24 poodhaluje, jaké mylné představy panují o feminismu. Spisovatel David Mitchell, který se proslavil románem Atlas mraků, zase v rozhovoru mluví o scénáři očekávaného filmu The Matrix Resurrections, který napsal společně s režisérkou Lanou Wachowski. Hostem akce Svět knihy byl vedle dvou zmíněných autorů také polský novinář Witold Szabłowski, s nímž ČT24 také natáčela.

Teroristické útoky ve Spojených státech z 11. září 2001 zásadním způsobem ovlivnily diplomacii a bezpečnostní politiku i v Česku. Politici a velvyslanci se museli vyrovnat nejenom s tím, že terorismus nabyl dříve nepředstavitelných rozměrů, ale také s tím, co následovalo – válkou v Afghánistánu i v Iráku. A bývalé špičky české diplomacie se na hodnocení tohoto dění ani dnes úplně neshodují. O 11. září i válkách, které následovaly, diskutovali v Událostech komentářích bývalý ministr zahraničí a bývalý předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan (ČSSD), bývalý ministr zahraničí, obrany a bývalý velvyslanec v USA Alexandr Vondra (ODS) a další bývalý velvyslanec ve Washingtonu Martin Palouš.

Teroristické útoky na newyorské Světové obchodní centrum nebyly úspěšné, protože nemobilizovaly řadové muslimy a celebrity arabského světa je odsoudily. Prostor pro radikální politický islám poskytla až přehnaná reakce Spojených států a jejich invaze do Iráku, která země proměnila v kolbiště pan-islámských zájmů, píše ve své analýze k důsledkům 11. září expert na blízkovýchodní konflikty Karel Černý.

Více než 17 tisíc starodávných uměleckých děl ukradených v Iráku a vrácených ze Spojených států a dalších zemí převzalo irácké ministerstvo kultury. Je to největší objem vrácených památek v historii země, napsala agentura AP. Většina předmětů se datuje z doby před čtyřmi tisíci lety, kdy se v této oblasti rozkládaly starověké říše.

Americký prezident Joe Biden s iráckým premiérem Mustafou Kázimím ve Washingtonu formálně uzavřel dohodu o ukončení americké bojové mise v Iráku do konce letošního roku, píše agentura Reuters. Děje se tak více než 18 let poté, co USA své vojáky do Iráku vyslaly. Spojené státy mají v Iráku nyní asi 2500 příslušníků ozbrojených sil, kteří se soustředí na potírání zbytků teroristické organizace Islámský stát (IS).

Po šesti týdnech od zahájení operace Pouštní bouře skončila před 30 lety válka za osvobození Kuvajtu. Z Oválné pracovny Bílého domu oznámil konec konfliktu americký prezident George Bush a nastínil další kroky. Na osvobozování Kuvajtu se podílela i Československá protichemická jednotka.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Přesně za devět dní vstoupí na iráckou půdu vůbec poprvé papež. Do země, která se pomalu vzpamatovává z několik let trvajícího brutálního sektářského násilí, se vydá s poselstvím o mírovém soužití všech náboženství. František se setká i s vlivným představitelem šíismu – velkým ajatolláhem Alím Sistáním. Jedna z hlavních modliteb se uskuteční na symbolickém místě – v historickém městě Ur.

„Každá válka je jiná, zároveň je ale každá stejná.“ Parafráze věty veterána z války v Perském zálivu Anthonyho Swofforda zprvu příliš neříká, přesto konflikt na Blízkém východě velmi vystihuje. V každé válce umírají lidé, trpí civilisté. Operace Pouštní bouře ale přinesla jisté změny. Ofenziva koaličních vojsk proti irácké armádě Saddáma Husajna se vedla výhradně ze vzduchu a za velkého zájmu médií. Věta reportéra CNN Petera Arnetta „Nebe nad Bagdádem září“ vstoupila do historie. Poslední fáze „války v přímém přenosu“ odstartovala prvními spojeneckými nálety 17. ledna 1991.

23. října 2010 zveřejnil internetový server WikiLeaks tajné americké vojenské dokumenty o válce v Iráku z let 2004–2009. Jen několik měsíců předtím přitom publikoval asi 80 tisíc dokumentů ohledně války v Afghánistánu. Zprávy poukazovaly na nevyšetřené týrání a vraždy civilistů. Americká vojenská přítomnost v těchto zemích se tak ukázala jako tragičtější, než veřejnost dosud tušila. Už skoro 10 let také čeká soud na hlavního strůjce a tvář WikiLeaks Juliana Assange.

Náboženští fanatici z teroristické organizace Islámský stát věnovali mnoho času a energie ničení starověkých památek. V Sýrii to byla Palmýra či Apamea, v Iráku Nimrúd, Ninive nebo Hatra. Jejich záchrana už často nebude možná. Irácké vládě chybí peníze, a tak například ruiny v Hatře nikdo stále ještě detailně neprozkoumal.

Osmiletá válka mezi Irákem a Íránem je řazena k nejkrvavějším konfliktům 20. století. Boje si na obou stranách vyžádaly na milion obětí a materiální škody se odhadují na stamiliony dolarů. Do konfliktu, který připomínal první světovou válku na evropském bojišti, se zejména dodávkami zbraní zapojily i obě tehdejší supervelmoci. Irácko-íránská válka nakonec skončila bez jasného vítěze, když obě země stáhly vojáky za hranice uznávané před konfliktem. Válku rozpoutal před 40 lety, 22. září 1980, Irák, příměří vstoupilo v platnost 20. srpna 1988.

Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) byla založena 14. září 1960 na konferenci v Bagdádu a už desítky let hraje klíčovou roli na ropném trhu, přestože v posledních rocích sužují kartel rozpory a jeho vliv střídavě upadá, upozorňují někteří analytici zejména v souvislosti s břidlicovou revolucí v USA. V posledních měsících navíc cenu ropy rapidně poslala dolů také pandemie koronaviru a hrozí, že by se situace teď mohla opakovat, pokud přijde její druhá vlna.

Uplynulo třicet let od doby, kdy vojenské síly iráckého vůdce Saddáma Husajna vtrhly 2. srpna 1990 do blízkovýchodního emirátu Kuvajt a spustily tak řetězec událostí, který vedl k válce v Perském zálivu. Konflikt v blízkovýchodním regionu vyvolal mezinárodní pozdvižení, odsoudila ho Rada OSN a zapojilo se do něj bezmála 690 tisíc vojáků z 34 zemí včetně Československa.

Při raketovém útoku íránské armády na americké základny v Iráku z minulého týdne utrpělo zranění jedenáct Američanů. Většinou šlo o oděrky a příznaky otřesu mozku. Médiím to potvrdily zdroje přímo z Pentagonu. Prezident Donald Trump přitom krátce po úderu tvrdil, že žádný Američan nebyl zraněn.