1989 strana 2 z 5

„Vydáte-li se v těchto dnech na cestu do Gottwaldova, pak, pokud ve smogové mlze nezabloudíte, přijedete zcela určitě do Zlína.“ Těmito slovy začínala reportáž odvysílaná před 30 lety o změně názvu města zpět k tomu baťovskému. Navrácení původního jména Zlínu bylo svébytným požadavkem předcházejících listopadových demonstrací. Přejmenování – i přes snahu komunistických funkcionářů – bylo bleskovou záležitostí, řekl ve Studiu 6 historik Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Zdeněk Pokluda.

O vzdušných zámcích a růžových brýlích mluví opoziční politici v reakci na novoroční projev premiéra Andreje Babiše (ANO). Forma i obsah byly návratem do 80. let, všichni se mají dobře díky vládě a premiérovi, podotkl předseda ODS Petr Fiala.

Silvestrovská noc před třiceti lety byla ve znamení oslav pádu komunistického režimu a zvolení Václava Havla prezidentem tři dny před koncem roku. Během nich Havel vyměnil hradního kancléře a vyřešil dosud neobsazené místo ministra vnitra, které bylo klíčové kvůli kontrole stále ještě fungující struktury Státní bezpečnosti.

Ještě v květnu 1989 seděl Václav Havel ve vězení, na konci roku se stal prezidentem republiky. Právě před třiceti lety, v pátek 29. prosince 1989, byl Pražský hrad svědkem historického paradoxu, když Federální shromáždění tvořené komunistickými poslanci jednohlasně zvolilo hlavou státu disidenta a „nepřítele socialismu“. K přelomové volbě však nevedla přímá cesta. Klíč ke zvolení Havla nakonec nenašel nikdo z Občanského fóra, nýbrž premiér a politický pragmatik Marián Čalfa.

Přelom roku přinese několik změn pro lidi s vadami sluchu. Nově jim například pojišťovny budou proplácet sluchadla na obě uši. Změny se od nového roku dotknou i zaměstnavatelů lidí s handicapem, kterým stát bude přispívat více.

Před třiceti lety ukázalo Občanské fórum na Václava Havla a vybralo ho za svého kandidáta na budoucího prezidenta republiky. Jenže Československo sice znalo jeho jméno, ale ne jeho tvář. Bleskovou prezidentskou kampaň tehdy zajistily stovky dobrovolníků, kteří po celé zemi roznášeli letáky a plakáty s Havlovou podobiznou.

Rumunský soud třicet let od krvavé revoluce přezkoumává případ exprezidenta Iona Iliescua. Čelí obvinění, že se po popravě diktátora Nikolae Ceausescua chopil moci násilím. Podle žalobců nese vinu za smrt bezmála devíti stovek z více než tisícovky obětí z prosince 1989. Iliescu označuje obvinění za politicky motivovaná a odmítá vypovídat.

Před 30 lety se v Československu otevřela možnost svobodného cestování – od 4. prosince 1989 mohli lidé na Západ vyrazit bez výjezdní doložky. Odpadl tak složitý byrokratický proces, který mimo jiné zahrnoval i získání souhlasu komunistické strany,  zaměstnavatele nebo školy. S uvolňováním pravidel pro cestování ale začal režim už před listopadovým převratem.

Na začátku prosince 1989 chtělo Občanské fórum (OF) ukončit období stávek a demonstrací. Premiér Ladislav Adamec měl dostat čas na další kroky. Obměnil ale vládu v poměru patnáct komunistů ku pěti nekomunistům, což Fórum nepřijalo. Zákulisí tehdejšího dění zachytila kamera Originálního videojournalu, která 3. prosince 1989 doprovázela Václava Havla.

Příští týden to bude přesně třicet let od otevření hranic. Moment, kdy lidé už nepotřebovali výjezdní doložky, byl jedním z těch, které předznamenaly velké společenské a ekonomické změny. Současné hospodářství má zhruba dvojnásobný výkon než to v roce 1989. A podobně posílila i kupní síla obyvatel. Méně lidí pracuje v zemědělství, více ve službách.

Před třiceti lety se do Československa vrátil Karel Kryl poté, co strávil dvacet let v německém exilu, kam odešel po okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Svými protestsongy často provokoval a otevíral společenská témata. To se nezměnilo ani po jeho porevolučním návratu.

V českých zemích Občanské fórum, na Slovensku Veřejnost proti násilí – takové je sice všeobecné geografické vnímání hnutí, která „poháněla“ revoluci v roce 1989, ale úplně přesné není. V Košicích – druhém největším městě Slovenska – vzniklo s revolucí Občanské fórum. Zdejší disent byl úzce napojen na ten pražský spíše než na Bratislavu. Ve Veřejnost proti násilí se košické OF transformovalo až před volbami v roce 1990.

Sametovou revoluci jsme si zvykli vnímat díky rychlosti jejího průběhu jako sled událostí, které vyvrcholily vítězstvím demokracie a porážkou komunistického režimu. Přechod k demokracii ale není jen kontinuem protirežimních akcí. Podíváme-li se podrobněji na jednotlivé dny, zjistíme, že i československá revoluce, jejíž 30. výročí si v těchto dnech připomínáme, má své fáze. Ta, která byla rozhodující, začala 28. listopadu 1989.

V den vyhlášení generální stávky žádající konec vlády jedné strany došlo před 30 lety ještě k jedné zásadní, byť méně nápadné události. Komunisty ovládané úřady zpřístupnily 27. listopadu 1989 v knihovnách dosud zákazané tituly. Skončilo tak rozdělování literatury na oficiální a samizdatovou. Čtenáři směli svobodně číst třeba Havla nebo Vaculíka.

Před 30 lety připadalo datum 27. listopadu na první pracovní den týden. Úderem poledne se tehdy celá republika zastavila. Začala generální stávka, ke které se připojilo na 75 procent podniků, úřadů, továren, škol i obchodů.

Ke stěžejním událostem, jež v listopadu 1989 v Československu pomohly svrhnout totalitní režim komunistické strany, patřila dvouhodinová generální stávka, která se uskutečnila 27. listopadu 1989. Přidali se k ní lidé z celého Československa: provoz se zastavil mezi 12. a 14. hodinou ve všech městech a obcích, ve většině továren, podniků a institucí. Podle průzkumu Ústavu pro výzkum veřejného mínění se jí zúčastnilo 75 procent občanů.

Před třiceti lety – 26. listopadu 1989 – se tehdejší disident Václav Havel sešel s komunistickým premiérem Ladislavem Adamcem. Schůzka, která se konala v Obecním domě, začala velmi neformálně a přihlíželo jí mnoho televizních kamer a fotoaparátů. Opozice během ní pozvala premiéra na manifestaci na Letné. Následná série intenzivních jednání po několika týdnech vyústila ve jmenování „vlády národního porozumění“ v čele s Mariánem Čalfou a abdikaci prezidenta Gustava Husáka, kterého ve funkci vystřídal Havel.

Přesně před třiceti lety, 24. listopadu 1989, rezignovalo vedení KSČ v čele s Milošem Jakešem. Vyvrcholil tak týden rostoucích protirežimních protestů, jejichž účastníci mimo jiné provolávali heslo „Jakeše do koše!“. Zatímco dosavadní generální tajemník se do nového předsednictva strany už nevrátil, pražský stranický šéf Miroslav Štěpán se do něj dostal znovu. A to přesto, že ho pouhý den před odvoláním celého vedení vypískali dělníci v závodě ČKD.

Herectví začali studovat ještě před sametovou revolucí, před třiceti lety pak na DAMU s ostatními stávkovali. Spolužáci z ročníku, který k absolutoriu dovedl herec a pedagog Boris Rösner, se teď potkávají ve filmu jednoho z nich, režiséra a scenáristy Ondřeje Kepky. Dokument Ročník 89 uvede Česká televize ve středu od 21:40 na Artu.

Po surovém potlačení studentské demonstrace na Národní třídě v pátek 17. listopadu 1989 nabraly události v Československu rychlý spád. Už následující den oznámili herci pražských divadel a studenti vysokých škol v Praze vstup do protestní stávky, v neděli 19. listopadu pak v Činoherním klubu vzniklo Občanské fórum. A již v pondělí 20. listopadu dorazilo na pražské Václavské náměstí na první z řady demonstrací protestovat proti režimu až sto padesát tisíc lidí.

Vyrazit na ulici Sboru národní bezpečnosti, projít se po nábřeží Bedřicha Engelse nebo projet rudou trasou metra C až k ulici Vítězného února. Před třiceti lety třeba i takto mohl vypadat 17. listopad v Praze. Po revoluci se vlna masivního přejmenovávání ulic, náměstí, nábřeží, sadů i jednoho města ale týkala celé republiky. Změny v názvech nepřišly ze dne na den. Přejmenovávalo se postupně, často pod odborným dohledem historiků. Někde se lidé bouřili a sepisovali petice. Nejvíce ulic bylo přejmenováno začátkem 90. let.

„Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny“. Tak znělo slavné volební heslo politického hnutí, které se stalo klíčovým aktérem sametové revoluce. Právě Občanské fórum (OF) v čele s Václavem Havlem a dalšími disidenty vstoupilo do dialogu s komunistickým režimem a provedlo zemi dramatickou cestou k demokracii. OF vzniklo v pražském Činoherním klubu přesně před 30 lety, 19. listopadu 1989.

Akce plánovaná na 17. listopadu k uctění památky medika Jana Opletala zavražděného nacisty v roce 1939 byla jiná než ostatní demonstrace roku 1989. Shromáždění bylo povolené, konalo se pod záštitou prorežimního Socialistického svazu mládeže (SSM) a na jeho přípravě se podílela i skupina nezávislých studentů.

Když už něco udělali Poláci, a dokonce východní Němci, pak něco udělají i Češi a Slováci, vzpomíná na listopadové dění bývalý německý prezident Joachim Gauck. Němci se podle něj mají lépe než kdy dřív, pocit obyvatel tomu ale neodpovídá. Volit extremistické strany ale není odpovědí, míní Gauck. „Tolerantní člověk musí být občas netolerantní, jinak je se svobodou konec,“ říká v rozhovoru se zpravodajem ČT v Berlíně Martinem Jonášem.