Reportérky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová navštívily české dobrovolníky, kteří se v oblasti Donbasu zapojili do obrany ukrajinského území před ruskou armádou. Jsou mezi nimi bývalí vojáci, ale například i lékař, který ještě donedávna působil v jedné východočeské nemocnici. Na rozdíl od jihoukrajinského Chersonu, který se v minulých týdnech dočkal osvobození od ruských okupantů, na Donbasu se fronta zasekla a nadále se zde vedou těžké boje.
Pavel Porada pracoval 21 let v jedné východočeské nemocnici. Teď už půl roku na Ukrajině pomáhá zachraňovat zraněné vojáky. „Během covidu jsem přišel o babičku, dědu, o osobní život. Tak jsem se rozhodl jet na Ukrajinu, kde je zdravotníků potřeba. Ta střelba kolem už se mnou nic nedělá,“ říká lékař.
Paramedik Pavel a jeho tým pomáhají raněným ukrajinským vojákům přímo v Donbaské oblasti. Právě tady se vedou stále jedny z nejtěžších bojů. Většina vesnic je zde už kompletně zničena a opuštěna.
Těla Rusů za obcí leží dodnes
„Naším úkolem je čekat, až nás zavolají, odjet na evakuační bod, tam převzít raněné, zajistit jim základní životní funkce a rychle pryč, protože se můžeme dostat pod palbu ruských dronů nebo artilerie,“ popisuje český paramedik.
„Pokud to bouchne blízko, způsobuje to kontuze – to jsou slabé nebo silné otřesy mozku,“ dodává, s čím se na frontě může snadno setkat. Kvůli ochraně u sebe nosí i zbraň – AK-47, tedy samopal zvaný kalašnikov. „Když vezu zraněného, dávám ji dopředu, vzadu by mi překážela,“ poznamenává.
Při cestě do nemocnice je za vesnicí Terny vidět na nebi velký ohňostroj. Podle vojáků jde o termickou bombu obsahující látky podobné fosforu. Kousek za obcí byly ještě před několika týdny ruské jednotky. Dodnes zde leží zbytky jejich těl. Boje v oblasti přitom stále pokračují a kolem zní dunění dělostřelectva.
Aby se neopakoval rok 1968
Na Ukrajině pomáhá i Čech Petr, který z peněz vybraných doma v Česku nakupuje pomoc zdravotníkům, civilistům i vojákům. Právě podepisuje minu, která byla zakoupena organizací Zbraně pro Ukrajinu.cz. Ta stojí i za koupí tanku za 33 milionů se jménem Tomáš. Z české pomoci se ale nakupují i drony pro zdravotníky. Jeden z bezpilotních letounů pomáhá vyhledávat raněné.
V poslední době zažila Ukrajina velké úspěchy při dobývání Chersonské a Charkovské oblasti. Na východě Ukrajiny však pokračují tvrdé boje – právě tam potkaly reportérky skupinu bojujících Čechů.
„Důvodů, proč jsem zde, mám víc. Jedním z nich je, že můj děda byl legionář a bojoval proti bolševikům. A další jsou roky 1948 a 1968, kdy jimi naše rodina byla také dost poznamenána. A já nechci, aby se to ještě opakovalo,“ vysvětluje Petr, člen Ozbrojených sil Ukrajiny.
Podobně mluví i jeho kolega Sandy. „Nechci, aby se opakoval rok 1968 a nechci, aby moji rodiče žili v tak hrozných podmínkách, jako 90 procent Ukrajinců tady,“ říká.
Většina Čechů bojujících na Ukrajině má podepsanou smlouvu s ukrajinskou armádou a za boj dostávají žold. Ten se pohybuje kolem 120 tisíc korun měsíčně.
Bojovníků je dost, málo je ale těch, kteří by je mohli vycvičit
„Spoustu věcí si kupujeme – zbraně, jídlo a tak. Nebo jdeme dvacet metrů a tam si něco ukradneme od Rusů. Například tyhle vyteplené kalhoty mám od nich,“ svěřuje se další bojovník s přezdívkou Smrťák. „Co Rusové ukradnou Ukrajincům, my si ukradneme zase zpátky. Z žoldu si kupuji i zbraně. Sehnat se dají,“ dodává.
„Nemám povolení od (českého) prezidenta, ale mám kontrakt s ukrajinskou armádou. Jsem ukrajinský voják včetně přísahy a vojenské knížky. Od Zemana povolení nemám, což mě mrzí, protože si potrpím na oficiality. Jsem teď vlastně zločinec,“ popisuje svou roli v konfliktu s mírnou nadsázkou.
Další skupina Čechů zde cvičí ukrajinské vojáky. Kousek od města Buča právě probíhá výcvik první pomoci nových branců. „Učíme je zdravovědu, střelbu, první pomoc a taktické dovednosti. Ukrajina má mnoho lidí, kteří chtějí bojovat, ale málo těch, kdo je mohou cvičit,“ tvrdí koordinátor Sam Hronek.
V uniformách ukrajinské armády bojují nyní desítky Čechů. Od začátku války z nich jeden padl a několik jich bylo zraněno.
