U britského pobřeží byla spuštěna nová větrná elektrárna Hornsea Two, kterou tvoří až 165 větrných turbín. Dokáží napájet více než 1,3 milionu domácností. Větrný park se tak stal největším na světě. Toto prvenství mu ale zřejmě moc dlouho nevydrží, protože už za rok má začít fungovat mnohem větší elektrárna v Severním moři, která by měla zvládnout napájet až šest milionů domácností.
Obří větrný park Hornsea Two u britského pobřeží je v plném provozu. Zhruba rok bude největší na světě
Park se má rozšířit ještě o další dva projekty – Hornsea III a Hornsea IV. „Celá oblast bude disponovat výkonem pěti tisíc megawattů, což odpovídá výkonu obou českých jaderných elektráren Temelín a Dukovany včetně nově plánovaného bloku v Dukovanech. Ten výkon je opravdu enormní,“ uvedl Lukáš Radil z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně.
Kolik turbín nakonec v rámci všech čtyř větrných parků bude, je podle Radila otázkou. „V projektu Hornsea I byly instalovány turbíny s nižším výkonem asi sedm megawattů na jeden kus s tím, že postupem času výrobci přicházejí s novými modely. Právě pro Hornsea II byly plánované už osmimegawattové stroje, proto se snížil i celkový počet stožárů,“ upřesnil. V dalších plánovaných elektrárnách se počítá s ještě nižším počtem turbín, ale s větším výkonem. Bude to znamenat i snížení nákladů.
Stavba Hornsea Two trvala pět let. „První smlouva byla podepsána v roce 2017, a to přímo se státní firmou, která garantovala výkupní ceny na patnáct let,“ uvedl Radil a přiblížil, že ve Velké Británii systém funguje tak, že je zafixovaná cena elektrické energie, a zároveň se prodává na burze. „Pokud bude burzovní cena nižší než váš kontrakt, dostanete to zaplaceno od státu. Pokud bude vyšší, přebytky dáváte naopak státu,“ dodal.
Projekt elektrárny Hornsea II získal v roce 2017 garantovanou cenu 63,61 eur na megawatthodinu (MWh) plus inflační doložka. „To znamená, že při dnešních cenách bychom se bavili někde v oblasti mezi sedmdesáti až osmdesáti eury za MWh. Když to srovnáme se současnou cenou na burze, kdy je to nějakých 500 eur, tak se ta cena zdá být až překvapivě nízká,“ komentoval Radil.
Život na moři mezi turbínami
Radil upozornil, že servis takových elektráren na moři není jednoduchý, ke každé jednotce je totiž nutné připlout lodí. „Zaměstnanci na těch lodích dokonce žijí po celý rok, případně se střídají po čtvrtletích, a neustále objíždějí tyto větrné elektrárny. Navíc při tomto počtu mají opravdu práce na celý rok,“ uvedl.
Životnost jedné turbíny při pravidelném servisu se uvádí zhruba dvacet let, díky moderním technologiím je však možné živostnost prodloužit na 25 až 30 let. V takovém prostředí jsou nejvíc namáhány hlavně lopatky elektráren. „Severní moře je hodně větrná oblast. Energie kapky, která dopadne na list, je poměrně vysoká. Můžou nám tam vznikat tříštivé zlomeniny toho listu. Čili největší část servisních úkonů je slaňování ze stožárů až k listům,“ uvedl Radil. Podle něj je ale možné využívat na jejich kontrolu i drony.
I přes náročnost údržby má výstavba větrných parků na moři podle Radila velké přednosti. „Netrápí nás hluk, máme trvalý vítr. Na druhou stranu je ale konstrukce a složitost elektrárny skutečně vhodná jen do mělčích oblastí. Německo, Dánsko, Nizozemsko, Anglie nebo Irsko na tuto technologii velmi spoléhají,“ konstatoval na závěr.
