Francii povede i dalších pět let Emmanuel Macron. Přestože funkci obhajuje, působí na mnohé stále čerstvým a neokoukaným dojmem. Někteří experti ho označují za pragmatika s pózou progresivisty. Chce mimo jiné zbavit Francii nálepky bašty socialismu, posílit sjednocenou Evropu a aktivně přispět ke zvládání změny klimatu sázkou na obnovitelné zdroje i jádro.
Během své vlády musel Macron překonat několik krizí. Jeho snahy o ambiciózní reformy hned zpočátku vyvolaly demonstrace žlutých vest, které často přerostly v násilné střety s policií. Manifestanti mu vyčítali, že nerozumí problémům obyčejných lidí.
Navzdory tomu prosadil změny ve školství nebo pracovním trhu. Naopak upustil od reformy důchodů. Podle části kritiků se navíc nikdy úplně nezbavil své arogance a přezíravosti, což ukázal i na některých setkáních s lidmi. Třeba když mikrofon zachytil jeho tvrdá slova mířená na jednoho z odpůrců: „Najděte si práci.“ Socialistický kandidát z minulých voleb Benoit Hamon mu vytýká jeho tón: „Nejenže dělá politiku, která vyvolává hněv. Ale navíc se nechová dobře.“
Podle mnoha odborníků Macron zvládl těžké období covidové krize a velká část veřejnosti oceňuje i jeho aktivitu na diplomatickém poli, kdy se aktivně snaží komunikovat s Ukrajinou i Ruskem.
Pokrokový pragmatik
Bývalý investiční bankéř Macron si pěstuje image progresivního a liberálního prezidenta, ve skutečnosti však zastává spíš středovou a pragmatickou politiku. V předvolebním programu se nebál navrhnout nepopulární opatření v podobě zvýšení hranice odchodu do penze z 62 na 65 let. Kompenzoval to plánem na snížení daní o 15 miliard eur – z poloviny pro fyzické a z poloviny pro právnické osoby. Také hodlá více uvolnit pracovní trh. Výplatu minimální podpory chce podmínit veřejně prospěšnými pracemi.
V rámci zahraniční politiky chce Macron usilovat o soběstačnější EU v oblasti obrany, zemědělství, energetiky a strategických ekonomických odvětví. Chce posílit kapacitu národních evropských armád a jejich spolupráci, vytvořit „společnou vojenskou doktrínu“ či reformovat Severoatlantickou alianci. Je rovněž pro reformu evropského trhu s energiemi.
Pokud jde o migraci, hodlá udílení víz k dlouhodobému pobytu podmínit zkouškami z francouzštiny a zaměstnáním. Chce vyhostit zahraniční delikventy a vytvořit jednotky rychlého nasazení, které by dohlížely na pořádek na předměstích. Zamýšlí iniciovat vytvoření širšího rejstříku pokut pro drobné zločiny.
V oblasti energetiky chce vystavět šest nových jaderných reaktorů a vyvíjet osm dalších. Dále hodlá desetinásobně zvýšit kapacity zdrojů solární energie a do poloviny století vystavět padesát větrných elektráren u moře.
Stále nový
Macron se narodil 21. prosince 1977 v Amiens, studoval filozofii na pařížské univerzitě Nanterre a v roce 2004 absolvoval prestižní Národní školu pro správní úředníky (ENA). Začal pracovat jako investiční bankéř v bance Rothschild & Cie. V letech 2006–2009 byl členem Socialistické strany (PS).
Veřejnosti byl prakticky neznámý do svého příchodu do vlády v roce 2014, kdy se stal ministrem hospodářství. Proslavil se hlavně ochranářským zákonem, namířeným proti levnější pracovní síle ze střední a východní Evropy. Takzvaný loi Macron, který omezuje volné podnikání evropských dopravců ve Francii, začal platit od léta 2016. Zahraniční dopravci musejí řidičům za pracovní dobu strávenou na území Francie platit tamní minimální mzdu.
Do prezidentského klání vstoupil v srpnu 2016 se svou nově založenou stranou Vpřed! (En Marche!), nacházející se ve středu politického spektra. Strana se před parlamentními volbami v roce 2017 přejmenovala na Republiku v pohybu (La République en marche, LREM).
V minulé předvolební kampani se Macron zaměřil především na ekonomiku, díky čemuž upoutal větší pozornost než ostatní kandidáti. Jeho hlavním cílem bylo učinit z Francie liberální zemi, která nebude známá zejména vysokými daněmi a rozbujelou státní sférou. Sliboval snížit daně o 50 miliard eur a podpořit podnikání a inovace. Jako nejmladší a charismatický kandidát získával sympatie davů na mítincích, měl podporu politiků, ekonomů i médií. Ve druhém kole zvítězil nad Marine Le Penovou se ziskem 66,06 procenta hlasů.
Obvinění některých oponentů, že je povýšený a že je prezidentem bohatých, Macron odmítá a současně tvrdí, že prezident nemusí být milován, ale že je důležité, aby zajistil pokrok své země.
