Turecko si připomíná páté výročí nevydařeného vojenského puče proti prezidentu Recepu Tayyipu Erdoganovi. Ten od té doby zemi radikálně proměnil a upevnil si moc. V parlamentu pak ve čtvrtek označil 15. červenec za den vítězství. Někteří pozůstalí po obětech to ale vidí jinak. Během dramatické noci před pěti lety přišlo o život 250 lidí.
Od pokusu o puč v Turecku uplynulo pět let, pozadí vzpoury je podle opozice stále nejasné
3 minuty
Události: Turecko si připomnělo pět let od pokusu o puč
„Pandemie ukázala, že můžeme překonat hrozby pouze jednotou. Chceme vstoupit do roku 2023 s vizí nového Turecka,“ prohlásil Erdogan s odkazem na rok, kdy zemi čekají prezidentské a parlamentní volby. „Věřím, že každý člen našeho čtyřiaosmdesátimilionového národa sdílí stejnou víru jako já,“ dodal.
Při této příležitosti prezident otevřel muzeum s tematicky pojmenovanými expozicemi, z nichž jedna je nazvaná „Demokracie se dívá“. Podle serveru televize Euronews využil Erdogan pietních akcí i ke snaze získat širší podporu lidu, která tomuto autokratického vládci v posledním roce klesá.
Přes 250 mrtvých
Pokus o puč, který tehdy Erdoganova vláda potlačila během několika hodin a během něhož na Erdoganovu výzvu vyšly do ulic tisíce lidí bránit vládu, si připomněla také opozice.
„Je to pět let, co zrádná teroristická organizace zaútočila na demokracii a náš národ. Je naší povinností tomuto národu, který se té noci shromáždil v ulicích, odhalit celou temnou pravdu z 15. července. Nikdy nezapomeneme na 251 mučedníků,“ napsal na Twitteru šéf hlavní opoziční formace, Lidové republikánské strany (CHP) Kemal Kilicdaroglu.
21 minut
Turecko si připomíná páté výročí nevydařeného vojenského puče
Mezi tehdejšími oběťmi byli například manžel a šestnáctiletý syn Nihal Olcokové. Oba smrtelně zranila palba z řad pučistů na jednom z istanbulských mostů. „Už nedokážeme jíst společně. Když naše rodina sedí okolo stolu, naše oči instinktivně hledají dva chybějící členy,“ uvedla Nihal Olcoková.
Její muž léta pracoval jako volební stratég pro Erdogana a jeho AKP. Po jeho smrti se do politiky aktivně zapojila i Nihal, a to v řadách opozice. „Pan Erdogan nad sebou po 15. červenci 2016 ztratil kontrolu,“ řekla.
Protipuč
To, co se v Turecku od neúspěšných snah o mocenský zvrat děje, někteří označují za protipuč. Podle kritiků prezident Erdogan, hnaný snahou získat ještě větší podíl na moci, krize využil nejen k potrestání vzpurných vojáků, ale také k pronásledování politické opozice a přidušení občanské společnosti.
Záhy po potlačení puče totiž začal režim rozsáhlé čistky v armádě a státní správě, o místo přišlo na 150 tisíc státních zaměstnanců, včetně soudců, policistů i učitelů. Stíháno je v souvislosti s pokusem o puč na osmdesát tisíc lidí a kolem tří tisíc lidí kvůli němu už dostalo doživotní tresty vězení.
Režim viní Gülena
Turecký prezident ze zosnování pokusu o převrat viní svého někdejšího spojence – Fethullaha Gülena. Klerik žijící od roku 1999 v exilu v USA to odmítá.
Gülen býval dříve Erdoganovým spojencem, než se oba názorově rozešli a Erdoganova vláda jeho hnutí označila za teroristickou organizaci FETÖ (Fethullahova teroristická organizace). Rozsáhlé pronásledování Gülenových příznivců, i jen domnělých, začalo už po korupčním skandálu z roku 2013, v němž figurovali ministři tehdejší vlády i syn, tehdy premiéra a nyní prezidenta, Erdogana.
Režim pak pozatýkal desítky policistů, prokurátorů i soudců, kteří se na vyšetřování korupčního skandálu podíleli, a v říjnu 2014 bylo vyšetřování zastaveno pro nedostatek důkazů.
Nejasnosti
Osvětlit pozadí pět let staré vzpoury části armády se snažila vyšetřovací komise tureckého parlamentu. Nemohla ale vyslechnout klíčové aktéry z řad armády či tajných služeb. „AKP aktivně bránila práci vyšetřovací komise, aby se na světlo nedostaly její vztahy se sektou Fethullaha Gülena,“ tvrdí jeden z jejích členů, poslanec hlavní opoziční Lidové republikánské strany (CHP) Sezgin Tanrikulu.
Podobné tvrzení přináší také nový dokument, který natočil turecký novinář Bedrettin Ugur na základě výpovědí armádních důstojníků, politiků i civilistů. Hovoří v něm i Kemal Kilicdaroglu. Ten kritizoval výjimečný stav vyhlášený vládou po pokusu o puč, který byl podle něj „civilním pučem“.
V době několikrát prodlouženého výjimečného stavu, který skončil až v červenci 2018, vydala vláda přes tři desítky dekretů. Jeden z nich například umožňoval vládě za výjimečného stavu uzavřít mediální společnosti a zkonfiskovat jejich majetek.
Opozice navíc upozorňuje na nejasnosti ohledně odškodnění pro pozůstalé a zraněné. Pět let po tragických událostech vede spory o kompenzace za zemřelého syna i Nihal Olcoková.
