Bývalý velitel amerických pozemních sil v Evropě generál Ben Hodges očekává, že v létě dojde k další aktivitě Ruska na hranicích s Ukrajinou, kde zůstávají tisíce ruských vojáků i s technikou. Jedním z odstrašujících faktorů může podle něj být rychlý přesun aliančních vojsk, v čemž hraje Česko jako tranzitní země důležitou úlohu. Podle Hodgese však není česká infrastruktura stále dostačující. Veterán válek v Iráku, který působí jako vedoucí strategických studií washingtonského think-tanku CEPA, přijel do Prahy na pozvání Centra transatlantických vztahů a České televizi poskytl exkluzivní rozhovor.
Česko je podle generála Hodgese naprosto klíčovou tranzitní zemí pro obranu Pobaltí a Černého moře. Ještě před čtyřmi lety velel americkým jednotkám, které v konvojích projížděly českým územím. „Česko se zlepšilo ve schopnosti, kterou označujeme jako podporu hostující země, ale česká infrastruktura stále není adekvátní. Kdyby nastala krize, americké síly, ale i ty německé, francouzské, britské a nizozemské musí touto oblastí projet velice rychle,“ upozorňuje.
Právě demonstraci rychlého přesunu jednotek považuje Hodges za jeden z klíčů k odstrašování možných hrozeb. Mezi ty největší stále řadí Rusko.
Přejezd amerických vojsk přes české území se uskutečnil jen pár týdnů poté, co Moskva k ukrajinské hranici povolala na 120 tisíc mužů. Podle Pentagonu měl Kreml v oblasti více vojáků než v době anexe Krymu. Moskva tvrdí, že šlo pouze o vojenské cvičení, a začala jednotky z oblasti stahovat. Podle Hodgese to ale neznamená, že je napětí u konce.
„Odešlo jen pár vojáků. Osmdesát procent jich zůstalo na místě, vybavení zůstalo na místě. Žiji ve Frankfurtu, kde cítím úlevu ze strany Berlína, Paříže i Bruselu. Krize ale není u konce. Teď budeme čekat do srpna. Většina Evropy bude mít tou dobou prázdniny, krize ohledně vody na Krymu bude ještě značnější než teď. Německo se soustředí na své volby, USA zase na své domácí záležitosti a samozřejmě na Čínu. A na to vše Kreml spoléhá. Myslím, že uvidíme další aktivitu v oblasti v srpnu a září,“ varuje.
„Podle stejného vzorce“
Hodges patřil během krymské krize k hlasitým zastáncům posilování americké vojenské přítomnosti v Evropě. Ruská hrozba podle něj postupně narůstá od ruské invaze do Gruzie před třinácti lety. Na ni se pak začaly nabalovat další incidenty včetně výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, ze kterého česká vláda viní ruskou vojenskou rozvědku.
„Myslím, že to znovu zdůrazňuje fakt, že ať už Rusko, Kreml, nebo jeho bezpečnostní služby neznají limity v porušování mezinárodních pravidel. Ať už to udělali ve Spojeném království, v Berlíně zavraždili bývalého čečenského velitele, vměšovali se do amerických prezidentských voleb. Takže to, co se stalo tady, je jen součástí jednoho vzorce,“ říká Hodges k událostem ve Vrběticích.
Bez vědomí Kremlu by Minsk proti irskému letadlu nezasáhl
Pozornost Evropy od Ruska ale odklání chování Běloruska. Zvláště poté, co Minsk donutil přistát letadlo Ryanairu, aby zadržel opozičního novináře Ramana Prataseviče. Právě Moskva je přitom oporou pro režim Alexandra Lukašenka, který zůstal u moci podle opozice i Západu jen díky zmanipulovaným prezidentským volbám.
„Hrozbu představuje to, jak je Bělorusko integrováno do ruských sil, zvláště v oblasti vzdušné obrany. Takže únos letadla společnosti Ryanair kvůli tomu, aby zadrželi mladého novináře, byl plně uskutečněn s naprostým obeznámením a souhlasem Kremlu. Neříkám, že Kreml vše zorganizoval, ale nebylo by možné, aby se toto stalo, aniž by to Kreml věděl. Kdyby chtěl, Kreml by to celé zastavil,“ míní generál.
Z Afghánistánu měly USA odejít před 18 lety
Ještě před vojenskou kariérou v Evropě působil Hodges na misích v Iráku nebo Afghánistánu, kde stál v čele Regionálního velitelství – jih v Kandaháru. Právě z této oblasti by se přitom na rozkaz amerického prezidenta Joea Bidena i spojenců měly začít západní jednotky stahovat.
„Myslím, že správný čas na odchod byl před 18 lety, poté co Al-Káida byla vyhnána a Tálibán byl poražen. Z mnoha důvodů jsme to ale neudělali. Osobně cítím určitou melancholii, když vím, jak tvrdě jsme pracovali, kolik jsme utratili peněz, a zejména kolik bylo ztraceno životů. Po téměř dvacet let jsme dělali téměř vše, abychom dali Afghánistánu co nejlepší možnost, aby se mohl začít sám bránit a poskytnout lidem vládu. Ale nemůžeme tam zůstat věčně. Dva, tři roky, nebo dokonce dalších pět let by toho moc nezměnilo.“
Z Afghánistánu by měli spojenci odejít do 11. září. Při zasedání zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů někteří poslanci varovali, že by stažení jednotek z oblasti mohlo Tálibán znovu posílit. Bílý dům to ale odmítá.
