Moldavsko je zemí „na hranici,“ o vliv tam usilují Evropská unie i Rusko. Právě mocenské boje mezi proevropskými a proruskými silami určují vedle hluboko zakořeněného oligarchického systému do značné míry tamní vývoj. Jejich poslední kolo proti sobě postavilo nově zvolenou hlavu státu Maiu Sanduovou, proreformní političku usilující o zlepšení vztahů s EU, a dosavadní parlament ovládaný stranou proruského exprezidenta Igora Dodona. Teď se zdá, že Sanduová získala navrch. Po měsících tahanic parlament rozpustila a vyhlásila předčasné volby, v nichž by teď vyhrála právě její někdejší strana.
Moldavská prezidentka vyhlásila po bitvě s poslanci nové volby. Doufá v proreformní vládu
Sanduová získala v listopadových volbách legitimitu, které se ještě žádný prezident netěšil. Druhé kolo, v kterém porazila doposud vládnoucího Dodona, vyhrála se ziskem téměř 58 procent hlasů oproti soupeřovým 42 procentům, což je doposud nejvýraznější vítězství.
Kromě toho si připsala několik dalších prvenství – je první ženou v této funkci a také první hlavou státu, kterou lze označit za proevropskou, i když sama prohlašuje, že preferuje vyváženou zahraniční politiku a „pragmatický dialog se všemi zeměmi včetně Ukrajiny, Rumunska, evropských zemí, Ruska i Spojených států“. Řekla také, že hodlá usilovat o odchod ruských vojsk z odštěpeneckého Podněstří.
Zájem o změnu oproti svému předchůdci Dodonovi, který zemi svou výlučnou orientací na Rusko do značné míry izoloval, dala najevo hned po prosincovém nástupu do úřadu. Ještě do konce roku přivítala v Kišiněvě prezidenta sousedního Rumunska, který do Moldavska zavítal poprvé po šesti letech. Na svou první zahraniční cestu pak zamířila k druhému sousedovi, s nímž vztahy za Dodona téměř zamrzly – v Kyjevě se s ukrajinským prezidentem domluvila na strategickém partnerství. Její další cesta pak směřovala do Bruselu.
Kromě symboliky přinesly tyto návštěvy i hmatatelné výsledky. Rumunsko věnovalo svému sousedovi dvě stě tisíc dávek vakcíny Pfizer/Biontech proti covidu-19 a od EU získalo Moldavsko na zvládání pandemie patnáct milionů eur.
Proreformní a protikorupční
Zahraniční politika však rozhodně nebyla jediným programovým bodem, kterým si Sanduová získala voliče a kterým se vymezila vůči svému konkurentovi Dodonovi. Politička se profiluje proreformně, slibuje boj proti korupci a oligarchickému systému, který dříve ztělesňoval podnikatel a politik Vlad Plahotniuc. Oligarcha, jenž skrze svou Demokratickou stranu (PDM) zemi dlouhá léta ovládal, uprchl před dvěma lety do zahraničí.
Jak ale uvádí třeba politolog a novinář stanice Radio France International Oktawian Milewski, Plathoniuc si v zemi stále uchovává vliv skrze dvě jiné parlamentní strany – uskupení Pro Moldavsko, které se odštěpilo z PDM, a stranu Šor dalšího uprchlého oligarchy Ilana Šora. Právě Plahotniuca a Šora viní vyšetřovatelé z podílu na zmizení miliardy dolarů, tedy zhruba osminy HDP, z moldavského bankovního systému, které zemí před několika lety otřáslo.
Také proruská uskupení včetně Dodonových socialistů (PSRM) nechtějí na současném nastavení politicko-ekonomického systému nic měnit. Poslední vláda profilující se jako protikorupční, kterou vedla Sanduová a která stála na podpoře proevropských stran a socialistů, skončila v roce 2019 po pouhých pěti měsících právě proto, že se koaliční partneři neshodli na tom, jak boj proti korupci vést. Socialisté se pak dali dohromady se stranou uprchlého Plahotniuca a vládu shodili.
Dodon je totiž jakýmsi „strážcem propracovaného systému závislostí, které v zemi přetrvávají dlouhou dobu. Sítě a byrokracie uvnitř tohoto systému jednoduše nemají za Dodona náhradu,“ píše Milewski. Kromě parlamentní většiny podle něj tento systém zahrnuje i „desítky či stovky vysoce postavených úředníků, soudců a prokurátorů, kteří jsou všichni závislí na ilegálních finančních tocích, jejichž vzorce jsou zděděné z dob Plahotniuca či dřívějších.“
Nepohodlný parlament
Hlas pro Sanduovou a proti Dodonovi tak nebyl jen hlasem pro proevropské směřování země, ale také – a to možná především – pro protikorupční reformní politiku. Manévrovací prostor Sanduové je však v tomto ohledu poměrně malý, protože Moldavsko má parlamentní politický systém, v němž má prezident spíše slabší pozici.
V 101členném parlamentu, jehož osazenstvo Moldavané vybírali naposledy před dvěma lety, se dosud mohla Sanduová opřít jen o čtrnáct poslanců strany Akce a solidarita (PAS), kterou dříve vedla a z které musela po svém zvolení do čela státu podle ústavy vystoupit. Pokud by se k ní přidalo i jedenáct členů opoziční strany Politická platforma pro důstojnost a pravdu (PPDA) a několik dalších nezařazených, což ale není samozřejmostí, tak by tento blok měl asi čtvrtinu, maximálně třetinu zákonodárců.
Oproti tomu nejsilnější socialisté měli dosud 37 poslanců a za případné pomoci PDM a dalších dvou stran, v nichž má vliv Plahotniuc, mohli dát dohromady více než šedesát hlasů a dokonce i ústavní většinu.
Sanduová tak dávala opakovaně najevo, a to jak po svém zvolení, tak už v předvolební kampani, že jejím cílem je rozpuštění parlamentu a vypsání nových voleb. V nich by podle aktuálních průzkumů zvítězila právě její bývalá strana PAS.
Igor Dodon
Omezení pravomocí jako dárek na přivítanou
Parlament Sanduové „osladil“ už nástup do funkce. Ještě předtím, než v prosinci vypršel Dodonův prezidentský mandát, stihl schválit zákon, kterým novou hlavu státu připravil o pravomoc kontrolovat tajnou službu a přiznal ji parlamentu. Socialisté tvrdili, že kontrola tajné služby má v parlamentním systému náležet parlamentu, a nikoliv prezidentovi. Předloni přitom hlasovali pro přesun této pravomoci z parlamentu do rukou prezidenta Dodona.
Před nástupem Sanduové parlament schválil také používání ruštiny při ústním či písemném styku s úřady, podniky a organizacemi a dále povolil vysílání ruských televizí a rozhlasových stanic zakázaných před čtyřmi lety v rámci potírání cizí propagandy.
Menšinová opozice poté navrhla hlasování o nedůvěře vládě Iona Chicua, Dodonova exporadce, který kabinet podporovaný socialisty a jejich spojenci vedl od pádu vlády Sanduové. V poslední den Dodonova prezidentského mandátu ale Chicu oznámil, že se po dohodě s Dodonem a socialistickou šéfkou parlamentu rozhodl rezignovat, a to v zájmu rychlejší cesty k volbám. Sanduová pak jmenovala přechodnou vládu v čele s exministrem zahraničí a dalším Dodonovým exporadcem Aurelem Ciocoiem a Dodon se po vypršení svého mandátu vrátil do čela socialistů.
I přes rétorickou podporu nových voleb ze strany Chicua ale socialisty ovládaný parlament dělal všechno pro to, aby svému rozpuštění zabránil. Na druhé straně Sanduová neskrývala, že nestojí o vznik regulérní nové vlády, která by na takovém parlamentu závisela, a vinila poslance, že se snaží její prezidentský úřad sabotovat.
Sanduová proto „byla rozhodnuta činnost kontroverzního zákonodárného sboru ukončit za každou cenu, i za cenu porušení ústavních norem,“ přiblížil v březnu vypjatost situace odborník na Moldavsko z univerzity v Giessenu Denis Cenusa. Právě ústavní pravidla hrála v následujícím vývoji hlavní roli a rozhodující slovo v něm měl ústavní soud, který je podle Cenusy „jednou z mála politicky nezávislých institucí v zemi“.
Hra s nominací na premiéra
Moldavská ústava stanoví, že kandidáta na premiéra navrhuje prezident po konzultaci s parlamentními stranami. Kromě toho mu dává možnost rozpustit parlament v případě, že poslanci během 45 dnů dvakrát jím navrženého kandidáta odmítnou.
Sanduová proto v březnu navrhla exministryni financí z doby své krátké vlády z roku 2019 Nataliu Gavrilitaovou. Politička nezískala ani jeden hlas, nevyslovili se pro ni ani poslanci vlastní strany. Socialisté, kteří spolu se svými spojenci dali dohromady většinu 54 poslanců, pak navrhli exdiplomatku a ekonomku Marianu Durlesteanuovou.
Prezidentka ji však odmítla s tím, že mezi podpisy v návrhu na pověření byla jména „podezřelých osob, u nichž jsou pochybnosti, zda vyjádřily svůj názor svobodně. Jsou mezi nimi i osoby podílející se na rozkradení miliard z bank v zemi a poslanci, kteří mnohokrát změnili stranickou příslušnost.“ Vzápětí navrhla znovu Gavrilitaovou v očekávání, že opět neprojde a cesta k rozpuštění parlamentu bude volná.
Socialisté ale tento krok napadli u ústavního soudu, který jim dal za pravdu. Postup prezidentky označil za protiústavní a nařídil jí nové konzultace. Kromě toho uvedl, že prezidentka je povinna pověřit sestavením vlády kandidáta, za nímž stojí formálně ustanovená parlamentní většina s oficiálním seznamem poslanců, kteří jsou připraveni ho podpořit.
Sama Durlesteanuová však nakonec svou kandidaturu ještě během konzultací stáhla a Sanduová po ukončení rozhovorů navrhla místo ní šéfa své bývalé strany PAS Igora Grosua. Socialisté se kvůli tomu znovu obrátili na ústavní soud a proti Grosuovi navrhli dosavadního velvyslance v Rusku Vladimira Golovatiuca.
Hra s nouzovým stavem
Tentokrát se však ústavní soudci postavili na stranu prezidentky. Rozhodli, že hlava státu může navrhnout svého kandidáta, pokud neexistuje formální parlamentní většina. Stažením kandidatury Durlesteanuové socialisté a jejich spojenci podle soudu v pokusu o vyhlášení takové většiny selhali a jediným kandidátem navrženým v souladu s ústavou tak byl Grosu.
Ani Grosu v parlamentu neprošel. Sám na začátku jednání podle další opoziční strany PPDA prohlásil, že ho jeho vlastní strana nepodpoří. Socialisté a jejich spojenci navíc opustili sál, čímž snížili kvórum na neusnášeníschopnou úroveň.
Prezidentka se vzápětí obrátila na ústavní soud, aby potvrdil, že jsou splněny podmínky pro rozpuštění parlamentu a vyhlášení předčasných voleb. Přechodná vláda mezitím požádala poslance, aby s ohledem na pandemii covidu-19 vyhlásili dvouměsíční nouzový stav, a ti jí vyhověli.
Vzhledem k tomu, že vyhlášení nouzového stavu nenásledoval žádný seznam opatření mířících proti postupu pandemie, vzbuzoval postup vlády a parlamentu podezření, že jeho účelem bylo jen oddálení předčasných voleb, napsal web Balkan Insight s odkazem na skutečnost, že během nouzového stavu nelze parlament rozpustit.
Ústavní soud ale v polovině dubna definitivně potvrdil, že prezidentka může rozpustit parlament, a ve středu zrušil i rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu s tím, že odporuje ústavě. Požádat poslance o vyhlášení nouzového stavu totiž podle moldavské ústavy může jen prezident nebo plnohodnotný premiér, což ale úřadující předseda přechodné vlády není.
Volby nemusejí být řešením
Sanduová ještě ten den vyhlásila volby na 11. července. Pokud je PAS vyhraje s dostatečným náskokem a podaří se jí sestavit většinu, mohla by spolupráce proreformní prezidentky s proreformní vládou uklidnit situaci v zemi, kterou opakovaně zmítají politické zmatky. V případě ne zcela výrazného vítězství PAS by však ani nové volby nemusely stabilitu přinést. Takový výsledek nelze rozhodně vyloučit, neboť průzkumy vykazují poměrně velké výkyvy.
V únoru preference PAS dosahovaly mezi rozhodnutými voliči až téměř 49 procent, v posledních dvou měsících se ale pohybují mezi 40 a 43 procenty, zatímco preference socialistů jsou mezi 24 a téměř 38 procenty. Z průzkumů vyplývá, že kromě PAS a socialistů by měla mít vstup do parlamentu jistý jen strana Šor, dosavadní spojenec socialistů. Naopak PPDA, potenciální spojenec PAS, se zatím potácí pod šestiprocentní hranicí. PAS by tak mohla mít se sestavením většiny problém a skončit v opozici.
Pokud by PPDA z parlamentu vypadla, nahradila by ji dost možná strana Naše země, jejíž preference jsou nyní také pod hranicí volitelnosti, ale přece jen o něco výše než v případě PPDA.
Naše země by však zřejmě nebyla zrovna pohodlným partnerem pro žádnou ze dvou velkých stran. Její předseda, populista Renato Usatîi, kandidoval v podzimních prezidentských volbách, v nichž se snažil získat hlasy protestních voličů a ostře vystupoval proti Dodonovi. Zároveň je však jasně proruský, silně konzervativní a prosystémový a má blízko k ruskému nacionalistovi Vladimiru Žirinovskému.
V neposlední řadě nemusí být zcela jisté ani datum konání voleb. Konečné rozhodnutí ústavního soudu krizi v zemi ještě zhoršilo, míní Cenusa. Socialisté spustili vlnu útoků na soud a pokusili se i o odvolání jeho předsedkyně. Existuje také určité nebezpečí, že by současná parlamentní většina a jí podporovaná vláda mohly chtít blokovat financování a organizaci voleb. I cesta k samotným volbám tak možná bude ještě napínavá.
