Měla to být literární událost roku. Jak by také ne, autorka ikonické ságy o Harrym Potterovi, Joanne Rowlingová, je stále jednou z nejpopulárnějších spisovatelek současnosti. Už sedm let se věnuje detektivní sérii, jejíž pátý díl, Troubled Blood, v září vyšel. Lidé na sociálních sítích vyzývali k bojkotu a pálení knih a australské knihkupectví dokonce stáhlo všechna autorčina díla z prodeje. Kauza znovu nastartovala debatu o tom, zdali lze literaturu vnímat nezávisle na charakteru spisovatele.
Lze oddělit dílo od osobnosti autora? Bojkot „radikální feministky“ oživil věčnou otázku
Knih o slavném kouzelníkovi z Bradavic se prodalo přes 500 milionů a z Rowlingové udělaly celosvětovou celebritu. Velká očekávání tudíž logicky budí i její další díla. Od roku 2013 se rodačka ze západní Anglie věnuje žánru, který na britských ostrovech čtenáři vždy milovali – detektivkám. Málokterá britská knihovna dnes neobsahuje nějakého Poirota či Sherlocka Holmese.
Díky Rowlingové, která sérii publikuje pod pseudonymem Robert Gailbraith, tak na poličkách vedle charismatického Belgičana a sociopatického narkomana z Baker Street přibyl také jednonohý válečný veterán Cormoran Strike. V září tohoto roku dorazil na pulty knihkupectví pátý díl s názvem Troubled Blood. Vydání této knihy doprovázel bojkot ze strany čtenářů, negativní recenze ještě před vstupem na trh a ostrá kritika.
Radikální feministka nařčená z transfobie
Důvod souvisí a zároveň nesouvisí se zmiňovanou novinkou, kterou Rowlingová napsala. Vše začalo v červnu, kdy zareagovala na článek s titulkem „Jak vytvořit po krizi spravedlivější svět pro lidi, kteří menstruují“. Takové pojmenování spisovatelku zarazilo. „Přísahala bych, že pro takové lidi máme označení. Žuny? Žany? Žóny?“ sarkasticky poznamenala.
Příspěvek okamžitě vzbudil vlnu bouře mezi uživateli na sociálních sítích. Jak uvádí časopis Newsweek, lidé ji osočovali z transfobie (nepřátelského postoje k transgenderovým a transsexuálním lidem) a vyzývali ke spálení jejích knih. V anglofonním světě pro to dokonce vznikla zkratka „TERF“, které označuje radikální feministky vyjímající transsexuály. Zaměstnanci amerického nakladatelství Hachette zanedlouho pohrozili stávkou, pokud by se jejich vedoucí rozhodli vydat knížku pro děti, kterou Rowlingová napsala.
Situace se přes léto uklidnila, Rowlingová čas od času přilila olej do ohně a se stejnou vervou ji diskutující na sociálních sítích atakovali. Situaci ovšem oživily právě detaily z nové knihy – a zde je nutné varovat před vyzrazením zápletky. V nové detektivce totiž hlavní hrdina vyšetřuje případ točící se okolo muže, který se obléká do dívčích šatů, aby vraždil ženské oběti.
Pro část společnosti představovala tato informace potvrzení autorčiných transfobních názorů. Celá kauza ovšem primárně znovu otevírá debatu o tom, zdali si čtenář může užít knihu od člověka, který není společností považován za morální vzor.
Osobnost autora versus dílo
Podle amerikanisty a překladatele Michala Kleprlíka z Univerzity Pardubice nejde osobnost autora od jeho díla oddělit. „Postava, ať už se jedná o hlavní nebo nějakou marginální, vždy nese určité charakteristické rysy stvořitelovy vnímavosti,“ vysvětluje. Čtenář by ale dle jeho názoru neměl na základě jedné postavy hodnotit celkové morální nastavení autora.
V tomto bodě souhlasí Lucie Fruhwirtová, šéfredaktorka nakladatelství Kniha Zlín, která stojí za českým vydáním detektivek od Rowlingové. „Pokud chápeme literární dílo jako autonomní objekt podléhající pouze zásadám fikce, můžeme ho považovat za způsob paralelního diskurzu a v čase naopak sledovat proměny hodnotového paradigmatu,“ říká. V červenci ostatně sto padesát osobností vyzvalo ve společném dopise k dodržování kultury svobodného myšlení.
Řada akademiků zdůrazňuje, že je při podobných debatách zásadní vnímat rozdíly mezi populární a krásnou literaturou. „V populární literatuře, která se dobrovolně vzdala noetické funkce a v níž estetický požadavek převládá nad požadavkem etickým, jde spíše o řemeslné mistrovství než o hlubší smysl,“ uvádí Kleprlík. To podle něj nijak čtenářovi nebrání, aby měl z knihy požitek i přes názorový rozpor s autorem.
Fruhwirtová pak upozorňuje, že autorka nepřekročila žádné zákonné mantinely, a tudíž diskuse, která se nyní vede, je přirozenou součástí demokracie. „Reakce na její dílo mohou být také prostředkem k akcentování debaty a využití publicity opačným názorovým táborem,“ myslí si.
Českému publiku jistě neunikne paralela s Milanem Kunderou. I přes jeho nesporné literární kvality kritizují někteří vědci například Kunderovo údajné udání kamaráda své kolegyně z vysokoškolských kolejí komunistické Státní bezpečnosti, o kterém v roce 2008 informoval týdeník Respekt. Velkou kontroverzi vyvolala rovněž nedávo vydaná Kunderova biografie od spisovatele a scenáristy Jana Nováka. Podobných případů dějiny nabízejí bezpočet.
Vrací se cenzura knih?
Na vydávání knih měla historicky kromě charakteru spisovatele vliv také cenzura – a to nejen ze strany státu, ale třeba i vzdělávacích institucí. Pro údajnou pornografii měla problém Huxleyho kniha Konec civilizace, kvůli stejnému nařčení dokonce stanul největší britský vydavatelský dům Penguin před soudem kvůli ikonickému Milenci lady Chatterleyové. Když v roce 1988 Salman Rushdie dopsal dílo Satanské verše, vypsal na něj dokonce íránský duchovní vůdce, ájatolláh Rúholláh Chomejní, takzvanou fatvu, tedy odsouzení k trestu smrti. Podle Chomejního byla kniha vysoce protiislámská, Rushdie se dokonce musel na čas ukrýt do bezpečí.
Kdo nabyl dojmu, že je cenzura knih záležitostí puritánských časů či náboženských režimů, je na omylu. Už dva roky si v minnesotském Duluthu nesmí studenti přečíst jižanské knihy Jako zabít ptáčka a Dobrodružství Huckleberryho Finna. Americká média dále informovala o okrese na Aljašce, kde se zastupitelé rozhodli odstranit pět „kontroverzních“ knih ze školního kánonu, včetně Velkého Gatsbyho – tedy díla, které přímo ztělesňuje myšlenku amerického snu.
V březnu odmítlo již zmiňované nakladatelství Hachette vydat memoáry oscarového režiséra Woodyho Allena v souvislosti s kauzou MeToo. Mezinárodní spolek spisovatelů PEN Club to nazval ohrožením svobody slova. Právě Allenův případ je pokračováním fenoménu „cancel culture“ tedy umlčování názorově nepohodlných autorů.
Řada knih už v minulosti čelila zákazům
Český vydavatel vyhrocenou reakci neočekává
Analogii lze spatřit i v případě Rowlingové. Australské knihkupectví Rabble Books & Games oznámilo, že nejenže novou detektivku nebude prodávat, ale z prodeje stáhne rovnou všechna autorčina díla, tedy včetně Harryho Pottera. „Snažíme se nevystavovat knihy transfobů,“ vysvětlilo vedení obchodu na svých stránkách.
Už citovaný překladatel Michal Kleprlík případ australského knihkupectví vnímá jako součást filozofie prodeje; o ohrožení svobody projevu podle něj nemůže být řeč. „Něco jiného by bylo, kdyby stát vydal nařízení, že tyto knihy se nesmí prodávat, protože v současné chvíli neladí s hodnotami liberální ideologie,“ myslí si.
Podle šéfredaktorky Lucie Fruhwirtové je reakce části veřejnosti a některých knihkupců pochopitelná, protože se genderová identita stala celospolečenským tématem. Kniha by v českém překladu nicméně měla vyjít v září příštího roku. Negativní odezvu jako v Británii či USA ale od českého publika neočekává. Češi podle ní nejsou v takových otázkách citliví. „Současně musím upřímně říct, že rukopis knihy zatím ještě od agenta nemáme a nemůžu posoudit, jestli vydání knihy budeme muset obhajovat nebo nějakým specifickým způsobem komunikovat,“ uzavírá Fruhwirtová.
Bojkot a cenzura literatury však měly v historii většinou ten efekt, že zakázané tituly čtenáři více vyhledávali. Všechny knihy zmíněné v tomto textu se staly bestsellery a byly přeloženy do celé řady jazyků. Zatím se zdá, že tomu nebude jinak ani v případě Troubled Blood, podle agentury Nielsen BookScan se jedná o nejúspěšnější díl v sérii a ve Spojeném království jednoznačně ovládl žebříčky prodeje.
Signatáři dopisu jsou například spisovatelé Ian McEwan a Margaret Atwoodová nebo lingvista Noam Chomsky