Právě vydaná biografie Kundera – Český život a doba, kterou napsal spisovatel Jan Novák, již před svým vydáním výrazně polarizovala tuzemské kritiky a lze předpokládat, že podobně tomu bude i mezi čtenáři. Zkrátka, že se zrodila událost. Jedno je však již nyní jisté: Kundera se konečně dočkal pohledu, který nebyl v jeho režii. Pohledu, který je přitom profesionální, výtečně napsaný a vyargumentovaný.
Co víc by si tedy mohl světoznámý autor od Seiny přát, že. A ke všemu na ploše téměř devíti set stránek! Můžeme však dát ruku do ohně za to, že Novákovým textem nadšen nebude, boří se zde totiž po desetiletí budovaná stavba, představa, obraz Milana Kundery tak, jak na něm sám pracoval. Pokud se ovšem říkává, že lež má krátké nohy – a tím se již dostáváme k Novákovu textu –, platí to i pro mediální obraz Milana Kundery.
Novák totiž předsvědčivě, na mnoha výpovědích i srovnáních Kunderových vlastních výroků a fakt, dokazuje, že – abychom parafrázovali titul jednoho z Kunderových románů – pravda je jinde. Kundera že eufemisticky řečeno mystifikoval, retušoval, přetvářel svou minulost, jinými slovy vytvářel jakousi její „fakeovou“ verzi. A jeho obšírný fandom ji s chutí přijal za svou a jako takovou ji bránil, brání a nejspíš i bránit bude.
Otázek víc než odpovědí
Ale zpět k Novákově knize: Je zbytečné připomínat, co se dočteme v úvodu, že na knize pracoval čtyři roky. Dobré, a již to zaznělo, je ovšem připomenout Novákovu pečlivou práci s textem, ostatně je zkušeným autorem. Jeho krátké kapitoly bývají často skvěle vypointované, přičemž ono završení vždy ponechává na čtenáři. Stejně tak na něm ponechává odpovědi na pár otázek, které se koncem kapitol objevují – ne snad, že by na ně neznal odpověď, beru to spíše jako dobrý a vtipný způsob, jak čtenáře ještě více vtáhnout do přemýšlení.
Dobrou volbou je i zařazení řady podrobnějších portrétů lidí, kteří měli ke Kunderovi nějaký vztah. Výběr je to přitom skutečně pestrý, namátkou, skladatel Pavel Haas, sexuolog Ivo Pondělíček, politický vězeň Miroslav Dvořáček nebo Julius Fučík, komunisty vězněný básník Jan Zahradníček i Guillaume Apollinaire.
Jednak tímto způsobem Novák dobře akcentuje text, dělí jej, zároveň se dozvídáme mnoho leckdy neznámých informací. A když už jsme zmínili Miroslava Dvořáčka, připomeňme, že se jedná o muže, kterého – podle všech důkazů – udal právě Kundera, a dotyčný si pak odseděl čtrnáct let. A že tento fakt jak Kundera sám, tak jeho obdivovatelé u nás i ve Francii zpochybňovali, netřeba dodávat. Protože, kdoví, jak to bylo, že… Novák ovšem opět skládá dostatek důkazů, a lze to vztáhnout na všechna jeho tvrzení, jakkoli Kunderovi nepříjemná.
Sex jako pomsta
Obšírně se Novák věnuje i Kunderově soukromému životu, jeho bohatým mimomanželským stykům a lze očekávat, že i to bude autorovi předhazováno: o tomhle se přeci nepíše. Ano, nepíše, ovšem – a to je třeba předsadit – Kundera, pardon, jeho mužské postavy, právě sex využívají k prosazování dominance, ovládání a také jako nástroj pomsty. Proto se tomuto kunderovskému fenoménu logicky věnuje i Novák.
Jistě bude Novákovi též vytýkáno: do takových velikánů, jako je Kundera, do těch že se přece nekope, ti se nekritizují, jsou přeci čímsi jako národním pokladem. A ten, kdo tak činí, je motivován závistí, pocity méněcennosti a kdovíčím ještě. Vlastně na podobné argumentování již došlo, nehodlám se k tomu však ani vyjadřovat…
Novák si nehraje na literárního vědce, přesto v knize najdeme hodnocení Kunderových děl, a to i těch oslavujících Stalina, komunistickou stranu a podobně – děl, k nimž se již dlouho Kundera nezná, zřejmě je ani nikdy nenapsal…
Abychom vše shrnuli: Právě takovouto knihu jsme potřebovali, i pro její demytizující pohled. A je jen škoda, že Novák svůj příběh končí Kunderovým odjezdem do Francie v roce 1975, můžeme tedy jen doufat, že ji v nějakém pokračování dovede až do současnosti.
Odlišně knihu Jana Nováka vnímá publicista Petr Fischer. Poslechněte se rozhovor s ním a autorem v Událostech, komentářích:
Jan Novák: Kundera – Český život a doba; vydala nakladatelství Paseka a Argo v roce 2020.
