Uplynulo třicet let od doby, kdy vojenské síly iráckého vůdce Saddáma Husajna vtrhly 2. srpna 1990 do blízkovýchodního emirátu Kuvajt a spustily tak řetězec událostí, který vedl k válce v Perském zálivu. Konflikt v blízkovýchodním regionu vyvolal mezinárodní pozdvižení, odsoudila ho Rada OSN a zapojilo se do něj bezmála 690 tisíc vojáků z 34 zemí včetně Československa.
První krok k nastávající válce v Perském zálivu přitom Husajn učinil už 17. července 1990, kdy obvinil sousední emirát Kuvajt z toho, že svévolně snižuje cenu ropy a využívá obchodní situace.
Po malé blízkovýchodní monarchii zároveň požadoval platbu za to, že od roku 1980 bez dovolení těžila ropu na sporném území Rumajlá, které se nachází mezi oběma státy. Irácký vůdce se setkal s odmítnutím, Kuvajt na obvinění reagoval s tím, že sumu 2,4 miliardy dolarů nezaplatí.
Ke slovu tak přišly zbraně. Husajn se rozhodl, že emirát ležící na pomezí Saúdské Arábie, Iráku, Íránu a mořského pobřeží Perského zálivu zabere s pomocí armády. Irácká vojska na kuvajtské území vtrhla o necelý měsíc později od začátku sporu – 2. srpna. Do vojenské operace se zapojilo bezmála sto tisíc vojáků.
Irák po krátkém vítězství následně prohlásil emirát za svou devatenáctou provincii a do jejího čela dosadil „přechodnou svobodnou vládu“. Tu měl na starost Husajnův zeť plukovník Al-Husajn Alí. Ze zabraného území uprchlo až čtyři sta tisíc Kuvajťanů.
Husajnova akce se setkala s mezinárodním odporem. Podle serveru českého ministerstva obrany army.cz mnoho států světa a představitelů mezinárodních organizací k mírovému řešení situace vyvíjelo rozsáhlou diplomatickou aktivitu. Husajnem zažehnutý konflikt odsoudila také Rada bezpečnosti OSN.
Na jeho začátku přijala rezoluci, která Irák vyzývala k okamžitému stažení z Kuvajtu, a o čtyři dny později další dokument o sankcích proti Iráku, ve kterém zakázala všem členům OSN s agresorem obchodovat a poskytovat mu finanční pomoc či zbraně.
Všechny pokusy o diplomatické řešení, podporované i československou zahraniční politikou, ale vzhledem k neústupnému postoji Husajna selhaly. Americký prezident George Bush starší se rozhodl zakročit. Hlava Spojených států požádala vůdce sousední Saúdské Arábie, krále Fahda, o povolení k intervenci. Bush plánoval do regionu vyslat americké síly na ochranu Kuvajtu.
Pouštní štít a československá mise
Král 6. srpna souhlasil, o dva dny později tak začala operace Pouštní štít. Do masivní akce, která měla za úkol vojenskou přítomností vytlačit irácká vojska z Kuvajtu, se dohromady zapojilo na 690 tisíc spojeneckých vojáků z 34 zemí.
Svou roli v operaci sehráli také Čechoslováci. Saúdská Arábie pozvala tuzemskou protichemickou jednotku do regionu v listopadu 1990. Tehdejší Federální shromáždění ČSFR s misí souhlasilo, v prosinci dosedlo na saúdskou ranvej první vojenské letadlo se 169 vojáky. V únoru následujícího roku se k nim přidalo 37 kolegů ve zbrani, převážně výsadkářů.
Během následující operace Pouštní bouře se Čechoslováci vyznamenali při bojích, kde sloužili po boku jednotek Saúdské Arábie. Protichemická jednotka měla za úkol například provádět chemický a radiační průzkum pro spojenecké síly a vojensky je podporovat při použití chemických zbraní.
Nad Kuvajtem zahřměly bombardéry
Saddám Husajn totiž podmínky rezoluce rady OSN v lednu 1991 nesplnil, a tak operaci Pouštní štít vystřídala rozsáhlá ofenziva za účelem získat Kuvajt zpět do rukou tamní vlády a pomocí vojenských sil zatlačit okupantská vojska do irácké pouště. Operace Pouštní bouře začala krátce po půlnoci 17. ledna.
Jako první se daly do pohybu spojenecké bombardéry, které pronikly do vzdušného prostoru nad Kuvajtem a začaly útočit na irácké jednotky. „Před dvěma hodinami zahájilo spojenecké letectvo útok na vojenské cíle v Kuvajtu a v Iráku. Pozemní vojsko se do akce nezapojilo,“ oznámil Bush starší začátek operace.
Letecké útoky trvaly dohromady 38 dní, irácká armáda kvůli nim utrpěla rozsáhlé ztráty. Saddámovo vojsko bylo prakticky zničeno ze vzduchu. Následně se 24. února daly do pohybu i pozemní síly, kterým velel americký generál Norman Schwarzkopf.
Ten pomocí rychlých přesunů vojska i techniky obešel irácké jednotky nahromaděné v Kuvajtu a skrze poušť pronikl až na irácké území. Husajnovi velitelé totiž nepředpokládali, že by mohla spojenecká armáda písečnou pustinou projet, protože se v ní nenacházely cesty, města ani jiné orientační body. Proto vybudovali obranu převážně na jihu Kuvajtu, kde očekávali úder.
Koaliční vojska byla nicméně vybavena technikou využívající satelitní navigaci. Ta umožnila americkým silám překročit hranice více na západ, obejít iráckou obrannou linii a zaútočit na nechráněné pravé křídlo. Válka v Perském zálivu se tak stala prvním konfliktem, ve kterém se uplatnila technika GPS.
Americké tanky zastihly Iráčany nepřipravené. Navzdory jejich snahám se rotě Eagle podařilo dobýt nepřátelské pozice. Potyčky si vyžádaly stovky mrtvých iráckých vojáků a desítky zničených obrněných vozidel.
Husajnovy síly zůstaly odříznuty v emirátu
Americké tankové jednotky se rovněž setkaly s odporem, v jižním Iráku se střetly s několika nepřátelskými motorizovanými divizemi. Následovalo několik ostrých střetů, ze kterých vyšly tanky Spojených států vítězně, zejména díky technické převaze. Irák na začátku války disponoval v jižní části země a v okupovaném Kuvajtu 545 tisíci vojáky, Husajnovy síly tak zůstaly převážně odříznuty.
Celá operace trvala čtyři dny. Boje skončily 28. února poté, co Irák bezpodmínečně přijal rezoluci Rady bezpečnosti OSN a stáhl vojska z Kuvajtu. Už na začátku března mohl americký prezident George Bush starší oznámit v Kongresu konec několikadenní války. „Agresor byl poražen, válka je u konce,“ prohlásil.
Vojáci československé protichemické jednotky se vrátili zpět domů v květnu 1991. Oddíl byl zároveň oceněn medailemi a vyznamenáními za svůj podíl na znovuosvobození Kuvajtu. Její velitel, plukovník Jan Való, rovněž obdržel královské vyznamenání „Král Abdul Asis 3. stupně“.
Ztráty na životech byly v oblasti bojů nesouměrné. Zatímco spojenci ve válce o Perský záliv ztratili přes tři stovky vojáků a zemřelo asi tisíc Kuvajťanů, na irácké straně byly napočítány desítky tisíc mrtvých vojáků i civilistů. Irák během trvání konfliktu rovněž zapálil v Kuvajtu 732 ropných vrtů, což zapříčinilo ekologickou katastrofu.
Poušť i záliv utopené v ropě
Irácké jednotky totiž úmyslně vypustily zásobníky ropy, aby tím zpomalily postup amerických jednotek. Vypuštěno bylo přes jedenáct milionů barelů ropy (asi 1,5 milionu tun). Spekulovalo se dokonce, že chce Husajn zapálit veškeré zásopy ropy, které jsou pod Perským zálivem, a tím zničit světovou ekonomiku.
Vytvořená ropná skvrna pokryla plochu nejméně šesti set kilometrů čtverečních. Do zasažené oblasti sice nemohla vplout americká plavidla, situace ale zato postihla především mořská zvířata. Vypuštěná ropa zabila minimálně třicet tisíc mořských ptáků, kteří na místě přezimovávali.
Nejméně čtvrtina kuvajtské pouště navíc zůstala zamořena, poškozeno bylo také několik chráněných přírodních oblastí. Celý konflikt si podle Spojených států vyžádal 61 miliard dolarů, jiné zdroje hovoří o 71 miliardách.
Náklady přes 53 miliard pokryly země jako Kuvajt nebo Saúdská Arábie, jiné státy Perského zálivu zaplatily 36 miliard. Německo a Japonsko přispěly šestnácti miliardami.
Irák své škody odhadl celkově na dvě stě miliard dolarů, válka se dotkla zejména tamní infrastruktury. Dalších šedesát miliard dolarů si vyžádaly také škody v samotném emirátu. Husajnův režim navíc vyplatil Kuvajtu 41,2 miliardy dolarů jako válečné reparace.
„Válka v přímém přenosu“
Válka v Perském zálivu vstoupila také do dějin žurnalistiky a vysloužila si přezdívku „válka v přímém přenosu“. Zpravodajské kanály včetně americké CNN totiž rozsáhle pokryly konflikt ve svém obrazovém vysílání. Televizní diváci tak mohli sledovat záběry z naváděných raket nebo letecké útoky na irácké hlavní město Bagdád.
Vojenský konflikt se díky tomu stal prvním, který bezprostředně pokryla masová média. Obzvláště CNN vysílala ve svém televizním zpravodajství o válce v Perském zálivu 24 hodin denně, píše se na jejím zpravodajském serveru.
Do historie například vstoupila věta televizního reportéra Petera Arnetta, který při americkém leteckém útoku na Bagdád popsal okamžik slovy: „Something's happening outside… the skies over Baghdad have been illuminated (Venku se něco děje…nebe nad Bagdádem září)“. Válce se ve svém vysílání věnovala i tehdejší Československá televize.
