Atentát na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, jednu z nejzásadnějších událostí moderních amerických dějin, dodnes obestírají nekonečné dohady a spekulace. Část Američanů nikdy neuvěřila, že vrahem byl Lee Harvey Oswald, případně, že atentátník jednal sám. Mnozí čekají, zda jasno do případu nevnese zveřejnění archivních dokumentů, které nedávno nařídil Donald Trump.
Americký Národní archiv v minulých letech zveřejňoval dokumenty průběžně na základě zákona z roku 1992, který mu to nařizuje. Poslední část se na veřejnost dostala letos v březnu. Americký prezident Donald Trump krátce po svém nástupu do úřadu v lednu podepsal exekutivní příkaz nařizující zveřejnění zbývajících dokumentů dosud podléhajících utajení, které s atentáty na Kennedyho souvisejí.
Nový zpravodajsko-publicistický čtrnáctideník ČT24 zaměřený na informace v souvislostech. Pořad mapuje hlavní události v tuzemsku i zahraničí, informace zveřejňované na sociálních sítích, monitoruje veřejnou debatu, rozebírá fakta a výroky zpravodajské agendy. Každou druhou sobotu ve 12:30 na ČT24.
Osmdesát tisíc dokumentů
K atentátu došlo 22. listopadu 1963, kdy Kennedy přijel do texaského Dallasu. Při průjezdu kolony městem ho v půl jedné tamního času zasáhly tři střely do krku a hlavy. O půl hodinu později zemřel.
Šedesát let staré události dodnes vzbuzují emoce i otázky. I proto Trump rozhodl o odtajnění zbývajících dokumentů spojených s atentátem.
Na veřejnost se tak postupně začalo dostávat na osmdesát tisíc dokumentů. Řadu z nich úřady utajovaly z bezpečnostních důvodů, některé totiž poodkrývají postupy zpravodajců i podrobnosti o jejich informátorech.
Někteří historikové a politologové mírnili očekávání. „Budou tam určitě nějaká překvapení, myslím ale, že ne mnoho o samotném atentátu,“ předpokládá například ředitel Centra pro politiku na Univerzitě ve Virginii Larry J. Sabato.
Kolik bylo atentátníků?
Úřady krátce po útoku na Kennedyho zadržely čtyřiadvacetiletého bývalého příslušníka námořní pěchoty Lee Harveyho Oswalda. Podle vyšetřovatelů z takzvané Warrenovy komise jednal sám. Stejně jako Jack Ruby, který o pár dnů později atentátníka sám zastřelil při převozu do věznice.
Objevují se ale stále spekulace o možných Oswaldových spolupachatelích. „Nepochybuji o tom, že prezidenta zastřelil Lee Harvey Oswald a že nestřílel nikdo další. Když víte, kdo Oswald byl, tak si musíte položit otázku, který rozumně uvažující strůjce spiknutí plánující zabít prezidenta by spolupracoval s někým, jako je Oswald,“ odmítl takové domněnky někdejší asistent právního zástupce z Warrenovy komise Burt Griffin v roce 2013 v rozhovoru pro pořad Události.
Nové informace potvrzují, že se Oswald už dřív objevil v hledáčku zpravodajských služeb. Zapojení CIA je jednou z nejčastějších konspiračních teorií obklopujících celý případ. Podporovatelé nepodložených scénářů tvrdí, že pachatel nemohl střílet sám, že za vraždou stála Kuba či Sovětský svaz nebo že se americké úřady chtěly Kennedyho zbavit ve prospěch tehdejšího viceprezidenta Lyndona B. Johnsona. Podle nových dokumentů prezidentovi poradci práci rozvědky kritizovali.
Americký Národní archiv schraňuje okolo šesti milionů záznamů, fotografií, nahrávek a předmětů spojených s atentátem. Ani zveřejnění posledních dokumentů nejspíš všechny pochybnosti nerozptýlí.
Smrt Jana Masaryka se znovu prošetřuje
Nové dokumenty ze zahraničních archivů hrály důležitou roli i ve znovuotevření případu Jana Masaryka, který zemřel 10. března 1948. Také okolnosti jeho smrti provázejí dodnes spekulace. Tělo našli na nádvoří Černínského paláce, pod otevřeným oknem služebního bytu.
Masarykova smrt se znovu prověřuje na základě nově získaných dokumentů z diplomatických archivů Francie, Spojených států amerických a Velké Británie. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV), který je útvarem Policie ČR, má podezření na vraždu.
„Zejména šetření z posledních deseti patnácti let stále víc poukazují na hypotézu vraždy nebo násilného činu,“ uvedl historik z Ústavu pro soudobé dějiny Jiří Kocian.
S Janem Masarykem se pojí ještě jedno tajemství – až letos v září se otevře zapečetěná obálka s posledními slovy jeho otce, prvního československého prezidenta, která si Jan Masaryk zapsal u smrtelné postele TGM.
Asi největší tajemství obestírá moskevské archivy. Snaha otevřít je veřejnosti v prvních letech po pádu Sovětského svazu vzala brzy za své. A zákon, který měl umožnit odtajnění třicet let starých dokumentů, se často nedodržuje. Z velké části neznámý zůstává obsah a rozsah spisů archivu bezpečnostních nebo diplomatických služeb. Tuzemští historici si třeba stěžují, že se nemohou dostat ke spisům Čechoslováků vězněných v gulazích.
Mezi největší archivy světa patří ten ve Vatikánu. Na zhruba čtyřiaosmdesáti kilometrech polic jsou písemnosti dokumentující dvanáct století církevních dějin. Přístupný je na žádost pro badatele. Ty nejnovější části jsou ale veřejnosti skryté. Přelomem byl rok 2020, kdy papež František rozhodl o odtajnění archiválií z pontifikátu Pia XII. z let 1939 až 1958. Podle historiků spisy ukázaly, že se za války hlava římskokatolické církve snažila Židům pomáhat, a vyvrátily mýtus o jeho lhostejnosti k holocaustu.
České archivy patří mezi ty otevřené. Dokumenty z doby nacismu i komunismu schraňuje hlavně Archiv bezpečnostních složek. Archivované jsou například vyšetřovací spisy nebo složky, které si vedla StB. Většinou jsou přístupné. Výjimku tvoří archiválie, které by mohly ohrozit bezpečnost Česka a jeho spojenců.
Pořad De facto se dále věnoval otázkám kolem zakázky na nákup amerických letounů F-35A Lightning II pro českou armádu. Zabýval se také útoky na energetickou infrastrukturu během ruské války vedené proti Ukrajině či pochybnostmi amerického ministra zdravotnictví Roberta F. Kennedyho o přínosu očkování v době, kdy v USA roste počet případů spalniček. Tématem pro pořad De facto se rovněž stala svoboda projevu na základě zrušení rozsudku nad Ladislavem Vrabelem a trvající diskuse o změně času, zimní na letní se mění poslední březnový víkend.
