Bush starší pomohl ukončit studenou válku a zachránil Kuvajt před Saddámem. Doma se mu tolik nedařilo

Ve věku 94 let zemřel bývalý americký prezident George Bush starší. V úřadu byl v přelomových letech 1989 až 1993, kdy se v Evropě hroutily komunistické režimy a skončila studená válka. Byl prvním americkým prezidentem, který přijel po revoluci do Československa, a to přesně rok po listopadových událostech.

Bush a Gorbačov v Moskvě v červenci 1991
Zdroj: Reuters Autor: Rick Wilking

George Herbert Walker Bush (známý také jako George Bush starší) stihl být ředitelem CIA, velvyslancem při OSN, viceprezidentem a nakonec i prezidentem Spojených států. V prezidentské funkci navíc dokončil to, co započal jeho předchůdce Ronald Reagan – udělat tečku za studenou válkou.

Z Bushovy iniciativy také došlo k první válce v Zálivu. Ani jeho významná role v zahraniční politice mu ovšem nedokázala zajistit obhajobu prezidentského mandátu. Skomírající americká ekonomika a propuknutí násilností v ulicích měly pro americké voliče větší váhu. 

Video Éra George Bushe staršího
video

Éra George Bushe staršího

Éra George Bushe staršího

Bývalý zpravodaj ČT v USA Martin Řezníček o době George Bushe staršího

Zemřel 41. prezident USA George Bush starší. Úřad zastával v letech 1989 až 1993

Nejmladší americký armádní pilot

George Bush se narodil 12. června 1924 v Miltonu ve státě Massachusetts, v zámožné rodině bankéře a pozdějšího senátora za Connecticut Prescotta Bushe.

Po absolvování Philips Academy v roce 1942 vstoupil do námořnictva a ještě před svými 19. narozeninami se stal pilotem – v té době vůbec nejmladším v americké armádě. Absolvoval 58 bojových misí. Při té poslední, 2. září 1944, zasáhla jeho letadlo nad Boninskými ostrovy japonská protivzdušná obrana. Bush dokázal i s hořícím strojem svou misi dokončit a bombardovat rozhlasovou stanici. Poté se z letadla katapultoval a z moře jej zachránila americká ponorka.

Na konci druhé světové války ukončil na Yaleově univerzitě studia ekonomie, což uplatnil v letech 1953 až 1966 v texaské ropné společnosti Zapata Petroleum, kde předsedal správní radě.

Do politiky vstoupil George Bush koncem 50. let. Při kandidatuře na post senátora v roce 1964 za stát Texas mu ale ještě štěstí nepřálo. O dva roky později ale získal mandát ve Sněmovně reprezentantů, kde strávil dvě funkční období. I další pokus o zvolení do Senátu v roce 1970 skončil neúspěchem. 

V roce 1971 jmenoval prezident Richard Nixon George Bushe velvyslancem při OSN, kde Bush zůstal až do roku 1973, kdy se stal šéfem republikánů a během aféry Watergate oficiálně vyzval Nixona k rezignaci. Ten tak učinil o dva dny později.

Za Nixonova nástupce Geralda Forda se Bush stal vedoucím mise USA v Číně, kde zůstal až do roku 1976, kdy se ujal vedení CIA. Po nástupu demokratického prezidenta Jimmyho Cartera ovšem z vedení CIA odešel a vrátil se do Texasu, kde šéfoval několika bankám.

Bush a Reagan strávili v Bílém domě společně dvě volební období
Zdroj: Reuters/George Bush Presidential Library and Museum

Reaganův viceprezident

Už v roce 1980 vstoupil do boje o nejvyšší politickou metu světa. V republikánských primárkách jej jasně porazil Ronald Reagan. Bush ale od něj vzápětí dostal nabídku, aby s ním kandidoval jako jeho viceprezident. Ve všeobecných volbách se této republikánské dvojici podařilo porazit Jimmyho Cartera a v Bílém domě spolu strávili obě Reaganova funkční období.

Bush dostal na starost zejména domácí agendu, včetně vládní jednotky pro boj s terorismem a tažení proti drogám.

Vrchol Bushovy politické kariéry přišel až v roce 1988, kdy už jako oficiální prezidentský kandidát republikánů porazil ve všeobecných volbách demokrata Michaela Dukakise a od 20. ledna 1989 se na čtyři roky stal šéfem Bílého domu.

Bush a Gorbačov v Moskvě v červenci 1991
Zdroj: Reuters
Autor: Rick Wilking

Prezident konce studené války

V době, kdy se drolil Sovětský svaz, v Německu se schylovalo ke sjednocení a po čtyřiceti letech končila studená válka, bylo jasné, že prim v Bushově mandátu bude hrát právě zahraniční politika.

Začátkem prosince 1989, ani ne měsíc po pádu berlínské zdi, se Bush sešel k oficiálním rozhovorům se sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem. Jednání, která probíhala na palubě luxusní sovětské lodi Maxim Gorkij u břehů Malty, inicioval Bush pod vlivem změn v Polsku a v dalších socialistických zemích.

Přestože nebyl na dvoudenním summitu přijat žádný oficiální dokument, poklidná jednání mezi vůdcem Sovětského svazu a americkým prezidentem byla považována za faktický konec studené války.

„Maltská schůzka trvala dva dny, ale její význam pocítí celé generace,“ prohlásil George Bush během závěrečné tiskové konference.

„Opouštíme jednu epochu, studenou válku, a vstupujeme do nové epochy. Jsme na začátku dlouhé cesty k době trvalého míru. Vyhrožování silou, nedůvěra, psychologický i ideologický boj jsou záležitostí minulosti,“ dodal Gorbačov, který zároveň ujistil, že Sovětský svaz nikdy nezahájí „horkou válku“ proti USA, a Bushovi potvrdil svůj záměr nijak nezasahovat do právě probíhajících politických změn ve většině satelitních zemí sovětského bloku.

V červenci 1991 společně podepsali smlouvu o snížení množství strategických zbraní.

Přesně rok po sametové revoluci, 17. listopadu 1990, vystoupil George Bush společně s Václavem Havlem na Václavském náměstí před zraky stovky tisíc lidí, čímž definitivně potvrdil změny, ke kterým došlo v předchozích měsících. „Tehdy jsem cítil vůbec nejsilněji, jakou sílu má svoboda,“ poznamenal o pár let později Bush. Byl prvním šéfem Bílého domu, který navštívil Československo. Do Prahy se vrátil ještě v roce 1999, kdy již jako exprezident převzal z Havlových rukou Řád bílého lva.

Americký prezident George Bush společně s Václavem Havlem v listopadu 1990 na Václavském náměstí
Zdroj: ČTK

„Bushova“ Pouštní bouře

Na poli zahraniční politiky však dokázal Bush kromě diplomatických jednání ukázat i vojenskou pěst. V prosinci 1989 Spojené státy svrhly samozvaného panamského diktátora Manuela Noriegu, který podle mínění Bushovy administrativy ohrožoval bezpečnost USA.

V roce 1991 pak přesvědčil Bush Američany i Kongres o nutnosti tažení proti Iráku po jeho invazi do Kuvajtu v srpnu 1990. Americký prezident zorganizoval koalici tří desítek zemí, která v rámci operace Pouštní bouře spustila 17. ledna 1991 bombardování Iráku.

„Osmadvacet zemí s ozbrojenými silami v oblasti Perského zálivu vyčerpalo veškeré možnosti k dosažení mírového řešení. Nemáme jinou možnost než vyhnat Saddáma Husajna z Kuvajtu silou. Nezklameme. Jsme odhodláni zlikvidovat jaderný potenciál Saddáma Husajna. Zničíme i jeho zařízení na výrobu chemických zbraní. Saddámovo dělostřelectvo i tanky budou zničeny… Náš cíl je jasný: Síly Saddáma Husajna opustí Kuvajt,“ oznámil Bush národu v televizním projevu na začátku operace.

V únoru, po 38 dnech leteckých útoků a stohodinové pozemní ofenzívě, operace Pouštní bouře skončila porážkou Iráku a osvobozením Kuvajtu. Saddám Husajn však zůstal ve vedení Iráku a svrhla ho až americká invaze vedená Bushovým synem v roce 2003.

Někteří odpůrci Bushovi staršímu vyčítali, že ponechal Husajna u moci a dovolil mu použít sílu proti Kurdům. Jiní zase poukazují na to, že s vojenským zásahem v Jugoslávii Bush váhal podstatně více než v případě Iráku. Prezidentovým omylem také podle analytiků bylo, že se domníval, že lze spojit hospodářství volného trhu se sovětským zřízením.

Clinton a Bush během předvolební debaty v říjnu 1992
Zdroj: Reuters

Zahraniční politika Bushovi druhý mandát nezajistila

Osudnou se ale Bushovi stala vnitřní politika. Hospodářská situace USA se pod jeho vedením totiž nezlepšila, ekonomika procházela nekončící recesí a sužoval ji rostoucí rozpočtový deficit. Navzdory slibům z kampaně, že nebude zvyšovat daně, musel k jistým úpravám ve snaze o vyrovnání rozpočtu přikročit. Američanům se nelíbila ani vzrůstající kriminalita. I proto Bush v roce 1992 při své druhé kandidatuře na úřad prezidenta prohrál s demokratem Billem Clintonem.

Clinton získal 43 procent hlasů (370 volitelů), Bush pouze 37,5 procenta (168 volitelů).

George Bush později podporoval svého syna v kampani před prezidentskými volbami. V roce 2005 se spojil s Billem Clintonem a založili společně nadaci na pomoc lidem postiženým hurikánem Katrina. Hned v prvních měsících fungování vybrala The Bush-Clinton Katrina Fund více než sto milionů dolarů.

Barack Obama udělil Georgi Bushovi v roce 2011 Prezidentskou medaili svobody
Zdroj: Reuters
Autor: Larry Downing

V roce 2011 obdržel George Bush od Baracka Obamy Prezidentskou medaili svobody, nejvyšší americké civilní vyznamenání. Navzdory zhoršujícímu se zdravotnímu stavu se George Bush věnoval sportovním aktivitám. Osmdesáté, pětaosmdesáté i devadesáté narozeniny oslavil tandemovým seskokem padákem. V posledních letech trpěl jedním z typu Parkinsonovy choroby, který jej upoutal na invalidní vozík.

Přesto byl v roce 2017 jedním z vysoce postavených politiků nařčených ze sexuálního obtěžování. Jeho excesy v chování vůči ženám se měly datovat až do roku 1992, většina obvinění ale přicházela z mnohem pozdější doby. Bushův mluvčí chování exprezidenta omlouval tvrzením, že při fotografování se ženami není schopen dosáhnout z invalidního vozíku až k jejich pasu. Jeho ruce proto občas spočinou níž.

25. listopadu 2017 se George Bush stal ve svých 93 letech a 166 dnech nejstarším žijícím prezidentem v historii USA. Překonal dosavadního rekordmana Geralda Forda.

Barbara Bushová byla matkou i manželkou amerického prezidenta
Zdroj: Reuters
Autor: Jason Reed

73 let strávených po boku Barbary 

V roce 1945 se Bush oženil s Barbarou Pierceovou a prožili spolu 73 let. Barbara zemřela 18. dubna 2018, z manželství vzešlo šest dětí. Nejstarší syn George Walker se stal 43. prezidentem Spojených států. I jejich další syn John Ellis „Jeb“ Bush vyšplhal do nejvyšších pater americké politiky. Stal se guvernérem Floridy a v roce 2016 se účastnil republikánských primárek.

Bushovi jsou druhou rodinou v historii Spojených států, ze které vzešli dva prezidenti. Tou první byli Adamsovi. Šestý prezident USA John Quincy Adams (v úřadu 1825 až 1829) byl synem druhého prezidenta Johna Adamse (1797 až 1801).