Před 80 lety vyjely sovětské tanky T-34. Ve druhé světové osvobozovaly, pak upevňovaly totalitu

Před 80 lety dali Sověti oficiálně zelenou výrobě legendárních středních tanků T-34. Přes zjevné porodní bolesti se stroje staly nepostradatelnou součástí vojenského arzenálu SSSR. Kreml je využíval i po druhé světové válce. Postrachem byly například v maďarských ulicích při potlačení povstání v roce 1956. Pro sovětské generály byly opěvovaným vojenským instrumentem, pro ty, kteří stáli na opačné straně barikád, naopak symbolem útisku a totality.

Angola, Korea, Kuba, Mandžusko, Vietnam či Afghánistán. To je jen krátký výčet zemí, ve kterých zanechaly stopy železné pásy tanků T-34. Sovětský svaz využíval tyto stroje v dobách největší expanze a při misích v ostatních komunistických režimech. V zemích třetího světa se vyskytují slavné stroje dodnes.

Zásadní roli měly ale už během druhé světové války. Podle amerického autora Stevena Zalogy, který napsal řadu odborných vojenských publikací, byly T-34 v době vzniku v roce 1940 nejlepšími středními tanky na světě.

Vedoucím představitelům SSSR přesto trvalo, než začali strojům důvěřovat a než posvětili jejich masovou výrobu. Cesta na bitevní pole T-34 byla klikatá, historický význam ale o to větší. 

 

Výrobu T-34 sovětští maršálové nejprve zavrhli, Stalin jim ale přesto dal šanci

Duchovním otcem slavných tanků byl šéfkonstruktér Rudé armády Michail Koškin. Na konci 30. let měl za úkol vytvořit návrh nového kolopásového tanku. Koškin ale vedle toho připravil také verzi výhradně s pásovým podvozkem a tím i první prototyp tanku s pozdějším označením T-34. Jenže v tomhle bodu začaly komplikace. Koškinův „vedlejší“ návrh byl rozcupován maršály Rudé armády a svržen ze stolu.

Tehdy zasáhl Stalin. Vrchní velitel vojsk SSSR rozhodl, že bude stroj představen na tankové přehlídce uspořádané v roce 1939 pro nejvyšší armádní velení. Tam tanky T-34 neměly konkurenci a udělaly na velení armády velký dojem. Přesto než dostaly definitivně zelenou, musely splnit řadu požadavků.

Zkušební řidiči si například stěžovali na špatný výhled nebo stísněný prostor věže, zbrusu nové tanky navíc nebyly ani příliš spolehlivé. První prototypy ujely jen několik stovek kilometrů, do jednoho z nich dokonce museli konstruktéři dostat nový motor. 

Ostrým testem pro stroje byla protiofenziva v operaci Barbarossa

Dne 31. března 1940 vydal maršál Kliment Vorošilov rozkaz, kterým nařídil výrobu nových tanků T-34. Továrny, které Stalin po napadení Německem přesunul na Ural, vychrlily až do konce druhé světové války na 35 tisíc kusů. 

Vedení SSSR poprvé nasadilo stroje v plné síle při obraně před nacistickým Německem v operaci Barbarossa. První zdokumentovanou akcí tanků T-34 byl úspěšný protiúder jednoho praporu 34. tankové divize u řeky San 22. června 1941.

video Historik Tomáš Jakl: Stalin v té době pevně věřil svému nacistickému spojenci
Video Historik Tomáš Jakl: Stalin v té době pevně věřil svému nacistickému spojenci
video

Historik Tomáš Jakl: Stalin v té době pevně věřil svému nacistickému spojenci

Tanky T-34 měly zdrcující převahu nad kterýmkoliv tehdejším německým tankem, přesto v počátečních měsících války čelily sériím porážek. Důvodem byla nevycvičenost osádek a logistické chyby vedení Rudé armády. 

Zápas těžké techniky a nakonec i celou válku nezlomila technologie, ale lidské zdroje. Mohutné výrobní kapacity jedoucí na plný plyn a značné lidské rezervy vedly k tomu, že SSSR chrlil nové tanky i s osádkami v obrovském množství, na což Hitlerova armáda nedokázala odpovědět. 

Tanky podpořily komunistické režimy

V průběhu druhé světové války byly „čtyřiatřicítky“ dodány několika sovětským spojencům, zejména v SSSR sestaveným polským a československým jednotkám, bulharské armádě a jugoslávským partyzánům.  

Další kapitolu začaly psát v období studené války. V roce 1949 zaslal Sovětský svaz velkou dodávku těchto tanků do komunistické Číny. Využily je i severovietnamští bojovníci při střetu s Francouzi v Indočíně. Rusové zařadili stroje do svého vojenskéo arzenálu i při invazi a následné válce v Afghánistánu. 

To ale nebylo zdaleka všechno. S postupující studenou válkou se expanze tanků rozšířila i do zemí jako například Kuba. Mnoho modelů T-34 se například zúčastnilo akce během invaze v zátoce Sviní. 

Symbol útlaku ve východním bloku

T-34 byl ve výzbroji mnoha zemí východního bloku. Symbolem zmaru a sovětského útlaku se staly při potlačení Východoněmeckého povstání 17. června 1953 stejně jako během maďarského povstání o tři roky později. 

Rozkaz o zařazení tanků do arzenálu Rudé armády vydali její maršálové už před 80 lety, přesto na T-34 lze narazit i dnes. Využívají je některé země třetího světa.