Do Prahy přijela držitelka Nobelovy ceny Su Ťij. Svět zklamal její chladný přístup k vraždám Rohingů

Myanmarská bojovnice za lidská práva Su Ťij je na návštěvě Česka. Setká se s premiérem Andrejem Babišem (ANO), prezidentem Milošem Zemanem, ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem (ČSSD) i zástupci parlamentu. Do povědomí Su Ťij vešla v devadesátých letech jako ikona boje za demokracii. Nyní ale čelí velké kritice kvůli údajné lhostejnosti vůči násilí na muslimské menšině Rohingů v Myanmaru. Jejich počet se odhaduje na zhruba jeden milion, asi 700 tisíc z nich ale před dvěma lety zahájilo kvůli útlakům exodus do Bangladéše.

Su Ťij se stala synonymem boje za svobodu
Zdroj: Reuters

Do Aun Schan Su Ťij se narodila 19. června 1945 v Rangúnu. Pozdější přízeň si získala do značné míry díky odkazu svého otce. Generál Aun Schan byl totiž významný bojovník za nezávislost Barmy (dnes Myanmaru). V roce 1947, když byly Su Ťij dva roky, byl zavražděn. Krátce nato země skutečně získala nezávislost na Velké Británii. Samostatná federativní republika Barmský svaz byla vyhlášena 4. ledna 1948.

Její matka, Do Kchin Ťij, byla první barmskou velvyslankyní. V roce 1960 s ní Su Ťij odcestovala do Indie. V Dillí Su Ťij studovala politologii, později na britské Oxfordské univerzitě filozofii, politologii a ekonomiku a pracovala pro OSN v New Yorku a Bhútánu. V Británii si v roce 1972 vzala britského akademika a tibetologa Michaela Arise, se kterým měla syny Alexandra a Kima.

Vstup do politiky

Do Rangúnu se vrátila v roce 1988. V té době ale v zemi probíhaly velké prodemokratické protesty proti vojenskému režimu.

V Rangúnu při nich zemřelo kolem tří tisíc lidí. Su Ťij se tehdy rozhodla pokračovat v odkazu svého otce a zapojila se do politiky. Založila Národní ligu pro demokracii (NLD) a stala se její generální tajemnicí. Velká očekávání pak rostla úměrně s jejím politickým vzestupem.

Patnáct let v domácím vězení

Aktivita Su Ťij se ale nelíbila vojenské juntě. Režim vyhlásil stanné právo a poslal do vězení tisíce lidí. Su Ťij byla od července 1989 držena vojenskou juntou v domácím vězení ve svém domě u jezera za ohrožování státu.

Propuštěna byla o šest let později, kdy mohla mluvit i s novináři. Pod „domácím dohledem“ byla znovu od září 2000 do května 2002 a od května 2003 do listopadu 2010, kdy se v zemi konaly volby. V zajetí tak prožila více než 15 z 22 let. Během té doby se objevovaly jen kusé zprávy a záznamy z jejího života.

Během Su Ťijina věznění se v zemi konaly dvoje parlamentní volby, první poprvé po téměř 30 letech v roce 1990. Strana NLD i bez přítomnosti Su Ťij získala 392 ze 485 křesel. Vojenská junta ale výsledky hlasování neuznala a odmítla předat moc. Další parlamentní volby se konaly po dvaceti letech v listopadu 2010. Vítězem se prohlásila Strana svazové soudržnosti a rozvoje (USDP), založená vládnoucím vojenským režimem.

Vládnoucí generálové si tak pojistili hladký přechod k civilní vládě a teprve poté disidentku propustili z domácího vězení. Podle kritiků měli strach, aby volby nemohla ovlinit. Byla například obviněna, že porušila pravidla domácího vězení, když ve svém domě dovolila zůstat dvě noci Američanovi Johnu Yettawovi, který k ní přeplaval přes jezero. Podle některých šlo o cílený krok kvůli blížícímu se hlasování. Volby odsoudila OSN i americký prezident Barack Obama, který prohlásil, že nebyly svobodné ani regulérní.

Návrat na scénu

Su Ťij po propuštění z domácí internace řekla, že chce usilovat o dialog s vojenským režimem a dosáhnout „národního usmíření“. Juntě několikrát nabídla, že se pokusí lobbovat u mezinárodního společenství za zrušení široké škály sankcí, které západní vlády v minulosti uvrhly na tamní režim například kvůli útlaku opozice a omezování tisku. Režim tehdy její snahy označil za „neupřímné“ a „nečestné“.

Barack Obama a Su Ťij po společném brífinku
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Pablo Martinez Monsivais

Vůbec poprvé získala poslanecké křeslo v doplňovacích volbách do parlamentu v roce 2012. Její Národní liga pro demokracii (NLD) pak vyhrála volby v listopadu 2015 a získala většinu v parlamentu.

Su Ťij už předtím oznámila, že chce kandidovat na prezidentku země. To jí ale ústava neumožňuje. Lidé, jejichž rodinní příslušníci mají cizí občanství, se nemůžou ucházet o prezidentskou funkci. Její dva synové jsou britskými občany, stejně jako byl její manžel. S ním se viděla naposledy v roce 1995. Čtyři roky poté zemřel na rakovinu prostaty.

Ačkoliv měla mezitím několikrát možnost zemi opustit, nikdy to neudělala. Byla přesvědčená, že by jí junta návrat neumožnila. Z rodné země neodjela ani tehdy, když Rangún jejímu manželovi, který bojoval s vážnou nemocí, odmítl udělit víza.

Ohlasy v zahraničí

Na Západě získala politička počátkem 90. let dvě prestižní ocenění: Cenu Andreje Sacharova (1990) a Nobelovu cenu za mír (1991), na kterou ji navrhl bývalý československý a český prezident Václav Havel. Tehdy také sílil mezinárodní tlak na její propuštění z domácího vězení.

Su Ťij se osobně s Havlem nikdy nesetkala, měli k sobě ale velmi blízko. „Vždycky jsem se s ním chtěla osobně setkat a jsem velmi smutná, že jsem nikdy neměla tu příležitost. Ale stále se mu cítím velmi blízko, jeho myšlenky a články mě vedly dobami bojů,“ uvedla Su Ťij po jeho smrti.

Happening při příležitosti 63. narozenin Aun Schan Su Ťij, který uspořádala 18. června 2008 v Praze společnost Člověk v tísni a Barmské centrum Praha. Zúčastnil se i Václav Havel
Zdroj: ČTK

Do Evropy se vrátila až po 24 letech v červnu 2012. Navštívila Švýcarsko, Británii, Irsko, Francii a Norsko, kde formálně převzala Nobelovu cenu za mír. V září navštívila po 20 letech Spojené státy, kde se setkala s americkým prezidentem Barackem Obamou a ve Washingtonu převzala Zlatou medaili, která je nejvyšším oceněním amerického Kongresu.

Spolu s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou se stala členem mezinárodního poradního výboru havlovské Nadace Forum 2000. Českou republiku jako host konference Forum 2000 navštívila v roce 2013. Při té příležitosti se setkala také s prezidentem Milošem Zemanem.

Su Ťij tehdy prohlásila, že bývalého českého prezidenta Václava Havla vidí především jako člověka, který miloval svobodu a bojoval za ni. „Když jsem byla v Barmě v domácím vězení, myslívala jsme na Československo jako na vzdáleného přítele, na kterého se můžeme vždy spolehnout v čase potřeby,“ uvedla dále. Havla prý vnímala jako člověka, který se jí zastával a který jí umožnil cítit se svobodně.

Její současná pozice

Su Ťij v červnu oslaví 74. narozeniny. Je státní poradkyní Myanmaru a blízkou spojenkyní prezidenta Win Myina. Velká očekávání ale zatím příliš nenaplnila. Podle politologů za to částečně mohou příliš vysoká očekávání, ale i nezkušenost vlády.

Většina poslanců myanmarského parlamentu má malé politické zkušenosti, nebo vůbec žádné. Řada z nich strávila mnoho let ve vězení za režimu někdejší junty, která potlačovala disent. „Byla naděje, že se situace s novou vládou zlepší. Ale nestalo se tak, je dokonce ještě horší,“ říká dokonce dlouholetý komentátor dění v Myanmaru Bertil Lintner.

Proměny a kontroverze

Podle analytiků je Su Ťij stále odměřenější a vyhýbá se tiskovým konferencím. Mezinárodní společenství nejvíce zneklidnila skutečnost, že žena, proslulá jako bojovnice za lidská práva, přecházela mlčením armádní tažení proti muslimským Rohingům v Arakanském státě.

Jde o nejchudší region Myanmaru. Je domovem více než milionu rohingských muslimů, kteří čelí v převážně buddhistické zemi řadě omezení. Úřady je považují za přistěhovalce z Bangladéše, kteří do země přišli většinou v dobách britské koloniální nadvlády a v Myanmaru jsou podle nich nelegálně. Většina Rohingů byla proto občanství zbavena v roce 1982 a zůstali od té doby bez státní příslušnosti. Úřady je neuznávají ani jako etnikum.

Násilí v Arakanském státě odsoudila Rada bezpečnosti OSN, k ochraně civilistů vyzvaly myanmarské vedení také Spojené státy a další západní země. Na Su Ťij se kvůli mírovému řešení krize obrátil i tibetský duchovní vůdce dalajlama.

„Vyzýváme vás, abyste podnikli rázná opatření k zastavení násilí proti nevinným civilistům,“ píše se v dopise podepsaném mimo jiné nejmladší laureátkou Nobelovy ceny za mír Malalou Júsufzaiovou, jihoafrickým aktivistou Desmondem Tutuem či britským milionářem Richardem Bransonem.

Jakou má Su Ťij ve skutečnosti moc?

Redaktor BBC před časem v rozhovoru se Su Ťij upozornil, že ona ze své pozice nemá pod kontrolou armádu ani ozbrojené složky a ty mohou postupovat, jak se jim zlíbí, tedy i znásilňovat, drancovat a mučit.

Politička uvedla, že armáda nemá právo tyto násilnosti páchat, ale také připomněla, že podle ústavy spadají vojenské záležitosti do kompetence armády. Zmínila také, že se snaží dosáhnout kontroly nad armádou i nové federální ústavy. Ústava z dob junty armádě zajišťuje čtvrtinu parlamentních křesel, což stačí na zablokování jakýchkoli změn. Armáda si také udržuje kontrolu nad klíčovými bezpečnostními ministerstvy.

Su Ťij: Etnické čistky jsou příliš silný výraz

Na otázku, zda chce vejít do paměti jako laureátka Nobelovy ceny za mír, která pominula etnické čistky ve vlastní zemi, odpověděla: „Nemyslím si, že dochází k etnickým čistkám.“ A dodala: „Myslím si, že pro označení toho, co se děje, je to příliš silný výraz.“

Později ale předstoupila před národ s projevem, ve kterém porušování lidských práv uznala. „Odsuzujeme veškeré porušování lidských práv a nezákonné násilí. Jsme odhodláni obnovit mír, stabilitu a právní stát,“ řekla Su Ťij v projevu.

V roce 2018 pak myanmarské úřady poslaly do vězení sedm vojáků, kteří byli odsouzeni k šesti až deseti letům vězení za masakr Rohingů ve vesnici Indin. Ve vězení ale nakonec strávili jenom několik měsíců. Přestože armáda loni vraždu vesničanů přiznala, nepřipustila, že události byly součástí mnohem širšího plánu etnické čistky, jak poukázaly mezinárodní organizace.

Reprezentanti Amnesty International již dříve reagovali prohlášením, že Su Ťij se v tomto případě problému vyhýbá. Podle nich existují nezpochybnitelné důkazy o tom, že etnická čistka Rohingů je skutečná a armáda v ní sehrála jasnou roli.