Pozornost světa se v posledních měsících ubírá k násilnostem, jež vyhnaly z Myanmaru statisíce muslimských Rohingů. V multietnické zemi mezitím pokračuje dlouholetá krutá válka, na kterou se zapomíná – vede ji armáda s Kačjiny, kteří usilují o nezávislost. Tato křesťanská menšina se obává, že konečným cílem režimu je její vyhlazení. Domovy už musela opustit desetina Kačjinů.
Konflikt mezi Kačjiny a vládními silami začal v myanmarském Kačjinském státě v 60. letech minulého století. Stát o rozloze o něco větší než Česko je obklopen buddhistickou většinou. „Dokud na nás myanmarská armáda bude útočit, musíme bojovat,“ říká kapitán kačjinské osvobozenecké armády Labang Ze Lum. Od 90. let sice platilo příměří, posledních sedm let se ale konflikt znovu vyostřil.
Podobných střetů je multietnické zemi víc. Protistrany se vzájemně obviňují z mučení a znásilňování, užívání dětských vojáků, případně kladení min. Vláda označuje snahy prakticky samosprávného území o odtržení za nepřijatelné. Jedním z hlavních důvodů je to, že nechce s touto oblastí přijít o nerostné bohatství.
Pokusy Su Ťij nastolit mír přišly vniveč
Nositelka Nobelovy ceny míru Su Ťij, která vede civilní vládu, chtěla před pár lety dosáhnout etnického smíru velkou konferencí. Většina ozbrojených skupin, včetně Kačjinů, to ale odmítla, protože se jim nelíbily nadiktované podmínky.
Situace je nyní tristní – už desetina Kačjinů nuceně opustila domovy. „Nestřílí jenom na frontě, střílí náhodně, úplně všude. Nevíme, kde udeří. Máme velký strach. Nevíme, jestli se to nestane v noci, když spíme,“ prohlásila uprchlice Lahtaw Kai Ring, která přišla o přístřeší na Štědrý večer.
Při stejném útoku zasáhl šrapnel učitelku Lahpai Kai Nan, které chirurgové v sousední Číně rekonstruovali čelist. „Krkem a ústy mi proletělo něco žhavého. Jen jsem cítila, jak něco šlo skrz,“ vzpomíná uprchlice.
Předkové Kačjinů přišli do oblasti dnešního Myanmaru, Indie a Číny v 15. století z Tibetské náhorní plošiny. Kačjinové jsou z 95 procent křesťané – převládá baptismus, tedy reformační společenství církví. Jediným zdrojem jejich víry je pro ně Bible, středem jejich učení pak evangelium.
Šest tisíc obyvatel kačjinského správního střediska v myanmarském Lai Zaru je odkázáno na pomoc zvenčí, kterou ale myanmarská vláda blokuje. Místní koordinátor humanitární pomoci Zau Raw se snaží spravedlivě rozdělovat to málo zásob, které se sem dostanou.
O motivech centrální moci si nedělá iluze. „My Kačjinové si uvědomujeme, že nás chce armáda vyhladit. Tahle válka je etnická čistka,“ je přesvědčen Zau Raw.
Hromadný návrat Rohingů se zatím nekoná
Myanmar mezitím řeší také repatriaci uprchlých Rohingů, muslimské menšiny, kterou vláda dlouhodobě diskriminuje. Od loňského léta uteklo do Bangladéše na 700 tisíc příslušníků této menšiny poté, co armáda a polovojenské oddíly spustily operaci označovanou mnohými za etnickou čistku v reakci na útoky muslimských povstalců.
V lednu se obě země dohodly na tom, že uprchlíci by se měli z Bangladéše vrátit do dvou let. Podle představitelky OSN v oblasti humanitárních záležitostí Ursuly Müllerové, která Myanmar nedávno navštívila, země není na návrat uprchlíků připravená. Müllerová poukázala na trvale nedostatečný přístup ke zdravotnickým službám a podmínky v táborech označila za žalostné.
