Zpravodaj České televize Jakub Szántó, který donedávna působil na Blízkém východě, představil ve Studiu 6 novou knihu s názvem Za oponou války. Přibližuje v ní své dramatické zážitky z frontových linií, míst teroristických útoků i státních převratů a revolucí.
Za oponou války. Zpravodaj ČT Jakub Szántó v knize poodhaluje práci novináře
Za oponou války (zdroj: ČT24)
Jakub Szántó napsal knihu ještě před svým návratem a podle jeho slov vznikala poměrně dlouhou dobu. „Reálné psaní trvalo poslední půlrok našeho pobytu na Blízkém východě. Knihu jsem tedy dopisoval zhruba posledních 14 dní předtím, než jsem reálně zabalil kufry a vrátil se s rodinou zpátky do Střední Evropy.“
Szántó mapuje období od roku 2002, potažmo 2000 a reflektuje i konflikty v bývalém sovětském prostoru jako například válku mezi Gruzií a Ruskem v roce 2008. Píše také o ukrajinské Oranžové revoluci v roce 2004 a kyjevském Majdanu v roce 2014. „Nicméně knize dominují konflikty a otřesy z Blízkého východu, což je moje hlavní těžiště,“ dodává Szántó.
Zaměřil se na dvacet let konfliktů na Blízkém východě, píše o druhé intifádě nebo o snaze prolomit blokádu Pásma Gazy. Kniha tedy obsahuje události, které Szántó pokrýval jako novinář ještě předtím, než se v roce 2013 odstěhoval na Blízký východ. Avšak největší část se věnuje období posledních pěti let, kdy Szántó bydlel na Blízkém východě.
Čtenář se mimo jiné dozví něco o reportérově soukromí. „Rodina je pro mě alfa a omega. Nemít manželku a děti takové, jaké mám, polovinu věcí bych myslím nebyl schopný udělat. Pro mě je zcela zásadní, aby rodina byla schopná fungovat i v mé nepřítomnosti, abych se o ni příliš nebál. Což právě díky mé manželce Lence možné je. Sama je novinářka a chápe hlad být na místě, kde se něco děje.“
Kniha dá nahlédnout i do práce válečného novináře
V knize poodhaluje i práci válečného novináře. Popisuje, jak moc komplikované je zajištění cesty a bezpečnosti. „Vše se odvíjí od toho, jestli je plánovaná nebo chytaná ad hoc. Ty druhé ad hoc jsou mnohem složitější a náročnější, protože čas na přípravu je minimální,“ říká Szántó.
Například v létě roku 2016, když odjížděl do Istanbulu pokrývat dění kolem nepovedeného puče v Turecku, neměl přichystáno vůbec nic. Tenkrát odlétal narychlo z dovolené v České republice pouze s kameramanem a sbalili si jen nejdůležitější věci z techniky: kromě kamery a počítače ještě powerbanky, aby mohli neustále dobíjet techniku a udrželi ji funkční.
„Tenkrát jsme natáčeli hned po přistání už na samotném letišti, kde byl velký dav lidí provolávající slávu Erdoganovi, protože v tu chvíli už se zdálo, že se mu daří získat kontrolu nad vládou,“ vzpomíná Szántó s tím, že tenkrát utrpěl zranění, když během natáčení do něj narazil policejní nákladní vůz a zranil mu rameno. To si pak musel nechat operovat.
Szántó zažil celou řadu hraničních situací. Sám říká, že v daném momentu v něm převládal „novinářský drajv“ neustále pracovat. Nebezpečí si úplně neuvědomoval. „Na místa nejezdíme jako turisté, ale abychom zprostředkovali, co se tam děje. Tedy co nejrychleji zjistit, natočit a předat informaci zpátky domů,“ říká Szántó s tím, že uvědomění si vysokého rizika u něj přichází až po návratu z místa konfliktu.
Technologie práci urychlily
Práci zahraničního, potažmo válečného novináře usnadnil technologický pokrok. Už například jenom přechod od pásek k digitálnímu střihu, podle zkušeností Szántó naprosto urychlil zpracování natočeného materiálu. Práce je tak mnohem dynamičtější, v podstatě se stačí „posadit někam do prachu a reportáž nastříhat a poslat“.
Velkým pokrokem je rozvoj rychlého internetu. „Když ještě před dvaceti lety nebyl, bylo nutné dojít na konkrétní místo v určený čas, odkud bylo možné reportáž poslat. Dnes už i do některých částí Blízkého východu dorazily rychlé datové sítě, reportáž je možné prakticky poslat z místa,“ vysvětluje Szántó.
Unikátní dokument: Vzestup a pád Islámského státu (zdroj: ČT24)