Nejtěžší bylo rozbalit plakát, říká Lotyš, který se po vzoru Palacha zapálil v centru Rigy

Z domova odešel bez rozloučení, dopisy poslal jen přátelům. Lotyš Elijahu Rips se na jaře 1969 pokusil upálit v centru Rigy na protest proti okupaci Československa. Těžší než škrtnout sirkou pro něj přitom bylo rozbalit protestní plakát, jelikož pak už nebylo cesty zpět, uvedl v rozhovoru pro Události, komentáře. Smysl svého činu vidí v tom, že dokázal, že není možné umlčet všechny. Rips přežil a skončil v psychiatrické léčebně. Po propuštění odjel do Izraele a stal se známým matematikem.

Video Události, komentáře
video

Lotyš, který se zapálil na protest proti okupaci Československa: Nejtěžší bylo rozbalit plakát

Před tím, než se vydal protestovat k Památníku svobody v centru Rigy, poslal Rips několika přátelům dopisy na rozloučenou s vysvětlením, proč se k činu odhodlal. „Napsal jsem jim, že není možné umlčet každého. Napsal jsem, že dokážu, že není možné každého umlčet,“ vzpomíná Lotyš.

Naopak rodičům dopis nezanechal. „Toho dne odpoledne jsem odešel z bytu bez rozloučení, odešel jsem. Kdybych v tomto okamžiku přemýšlel o tom, jak hrozné to bude pro mé rodiče, tak bych se k tomu neodhodlal,“ vysvětluje Rips.

Video Události
video

Výročí invaze 1968 si v Česku připomněli tři stateční, kteří okupaci veřejně odsoudili

U památníku Svobody v Rize rozbalil plakát s nápisem Protestuji proti okupaci Československa. Místo si vybral podle svých slov proto, že to je „symbol svobody v Lotyšsku, která byla potlačena“.

„Byla to nejsložitější věc v celém mém životě, kterou jsem udělal – rozbalit ten plakát. Zbytek je už pouze situace, která se odvíjí,“ konstatoval odpůrce okupace.

„Předtím jsem mohl přestat, mohl jsem odejít a nikdo by se nic nedozvěděl. Od této chvíle jsem byl na jedné straně a celý svět na druhé straně. Nebyla žádná cesta zpět,“ vzpomíná dále Rips.

Plakát položil před sebe a škrtl sirkou. „Zapálil jsem se a potom už si na nic nevzpomínám od té chvíle, vzpomíná si na plameny, na oheň, ale od tohoto okamžiku nic,“ uvedl Lotyš.

Nakonec ho ale Palachův osud nečekal – zachránili ho kolemjdoucí. „Řekli mi, že poblíž byla skupina námořníků, kteří na mně oheň uhasili, a potom si vzpomínám, že tam byl dav dalších lidí, kteří zněli nepřátelsky. Ale říkám si, že jestli někdo cítil soucit, tak byl zřejmě potichu. A ti, kdo byli nepřátelští, tak byli hlasití. To neznamená, že by všichni tím pádem byli nepřátelští,“ podotkl Rips.

Obával se, že přežít bude horší než smrt 

O tom, že by protest mohl přežít, prý neuvažoval. „Vůbec mi to nepřišlo na mysl. Totiž, když bych přežil, bál jsem se, že by to bylo daleko horší než smrt, protože potom bych se dostal do rukou úřadů, což se vlastně později stalo. Každopádně večer mě měli,“ prohlásil muž, který skončil v psychiatrické léčebně. Tam ovšem vyřešil jeden z významných matematických problémů a dnes je profesorem matematiky na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.

Stáhněte si rozhovor s Elijahu Ripsem z UK z 21. 8. jako mp2 5.29 MB