Vrcholní představitelé Ruska, Kazachstánu, Turkmenistánu, Ázerbájdžánu a Íránu po více než 20 letech vyjednávání podepsali úmluvu o právním statusu Kaspického moře. Jednání se v kazašském městě Aktau zúčastnili prezidenti Vladimir Putin, Nursultan Nazarbajev, Gurbanguli Berdymuhamedov, Ilham Alijev a Hasan Rúhání.
Státy Kaspického moře po 20 letech jednání uzavřely historickou dohodu
Debata o vymezení sfér vlivu pobřežních států začala v roce 1996. Předtím bylo totiž moře pod kontrolou prakticky jen dvou států, Sovětského svazu (SSSR) a Íránu. Po zániku SSSR v roce 1991 se ale počet pobřežních států zvýšil na pět.
Dohodu chválili jak hostitel jednání, kazašský prezident Nazarbajev, tak i největší stoupenec dokumentu, hlava Ruské federace Vladimir Putin. Šéf Kremlu nedělní summit označil za schůzku epochálního významu. Konvence podle něj „zajišťuje výlučné právo a odpovědnost našich států za Kaspické moře a zavádí jasná pravidla pro jeho užívání.“
Konvence stanovuje hranice hospodářských zón a zavádí patnáctimílové pobřežní pásmo a navíc ještě další desetimílové pásmo pro rybolov. Její součástí jsou národní rybolovné kvóty, zpřísněná ochrana životního prostředí a zásady spolupráce v bezpečnostní oblasti. Smlouva zakazuje přítomnost cizích ozbrojených sil v oblasti Kaspického moře.
Ázerbajdžánská vlajka nad Kaspickým mořem
Íránský prezident Hasan Rúhání nicméně upozornil, že nový dokument nestanovuje konečné hranice rozdělení mořského dna, bohatého na ropu a zemní plyn. Ty by měly země stanovit během dalších jednání.
Podle ruské redakce serveru BBC problém souvisí s na první pohled bezvýznamnou debatou o tom, zda je Kaspické moře skutečně moře, nebo zda je to jezero. Na pojmenování totiž závisí i regulace hospodářských zón. Nakonec „kaspická pětka“ v konvenci ustanovila dno jako moře a vodní plochu jako jezero. Užívání dna Kaspického moře tak podléhá mezinárodnímu právu.
Americký vládní Úřad pro energetické informace (EIA) tvrdí, že na dně Kaspického moře je ropa a zemní plyn o objemu celkem 6,5 miliardy tun. Hodnota těchto zásob se odhaduje na několik bilionů amerických dolarů.
Dohoda o kaspickém mořském dnu je tak z hlediska rozdělení nerostných surovin nejvýhodnější pro Kazachstán a Rusko, nejméně pak pro Írán.