„Pokud uvěříme v naši vlastní sílu, můžeme ukončit komunistickou diktaturu. A pokud budeme dostatečně rozhodní, můžeme přimět vládnoucí stranu, aby se podřídila svobodným volbám.“ Píše se rok 1989 a šestadvacetiletý šéf protikomunistického studentského hnutí Fidesz právě pronáší historický projev, v němž mimo jiné velebí „západní cestu hospodářské prosperity“ postavenou na liberalismu – ekonomickém i politickém. O čtvrtstoletí později už coby premiér představuje svou vizi maďarské budoucnosti. Země se podle ní musí odpoutat od „liberálních principů a metod společenského uspořádání a liberálního chápání společnosti jako takového“.
V polovině června 1989 se čtvrt milionu Maďarů schází na budapešťském Náměstí Hrdinů, aby tam přihlíželo slavnostnímu pohřbu ostatků Imreho Nagye a čtyř dalších reformních komunistů, kteří byli po potlačené revoluci z roku 1956 tajně popraveni. Šestá prázdná rakev symbolizuje všechny ostatní oběti povstání.
Jde o ojedinělou událost, na které se dohodnou umírnění představitelé režimu s antikomunisty a která se stane jedním ze symbolů politických změn roku 1989.
Jedním z řečníků je i Viktor Orbán, mladý protikomunistický aktivista, který kromě požadavku na svobodné volby tehdy prolomí ještě jedno tabu, jemuž se starší opozičníci dosud vyhýbali. „Pokud neztratíme z očí principy roku 1956, můžeme si vybrat představitele, kteří okamžitě začnou jednat o stažení sovětských vojsk,“ říká v projevu. Spouští tím proces, který skončí odchodem sovětských vojáků v červnu 1991.
V červnu 2014 ten samý Viktor Orbán mluví pochvalně o státech, jako je právě Rusko nebo Čína, Indie a Singapur. Jsou podle něj mezinárodně konkurenceschopné a Maďarsko by se u nich mělo inspirovat. Orbán mluví o tom, že v Maďarsku vybuduje „neliberální stát,“ který sice „neodmítá základní principy liberalismu, jako je třeba svoboda,“ ale stěžejním má pro něj být „zvláštní národní přístup“.
„Maďarský národ není pouhou skupinou individualit, nýbrž společenstvím, které je třeba uspořádat, upevnit a v podstatě vytvořit,“ říká v projevu. Zároveň tvrdí, že neliberální stát může zůstat demokracií. „Je třeba konstatovat, že demokracie nutně nemusí být liberální,“ dodá politik, který platí za symbol autoritářských tendencí v současné střední Evropě.
Sorosova kopírka dělá revoluci
Přerod liberála v konzervativce s autoritářskými tendencemi sice vypadá překvapivě, Orbán k němu však má nakročeno už od první poloviny devadesátých let.
Na konci let osmdesátých tomu však ještě nic nenasvědčuje. Syn důlního technika, člena komunistické strany, a učitelky sice na střední škole krátce slíbí oddanost Maďarskému komunistickému svazu mládeže (KISZ), při nástupu na studium práv a politických věd na budapešťské univerzitě v roce 1982 je ale už přesvědčeným antikomunistou. Jeho vysokoškolští učitelé na něj budou později vzpomínat jako na radikálního aktivistu, který své názory prosazuje velmi agresivně.
Během vojny odmítá spolupráci s komunistickou tajnou policií a svou diplomovou práci věnuje polskému hnutí Solidarita, jehož lídry v ní cituje z první ruky. Kromě tajných výprav do Polska se se skupinou spolužáků zabývá také protirežimní činností na domácí půdě a v roce 1988 zakládají Fidesz (Fiatal Demokratak Szovetsege, Svaz mladých demokratů), protipól režimního KISZu.
Už předtím ale šíří protirežimní tiskoviny, v čemž jim velmi pomáhají fotokopírky, které se na maďarských školách začínají objevovat od poloviny osmdesátých let. Orbán a jeho souputníci využívají jeden ze stovek strojů, které maďarským institucím nevěnuje nikdo jiný než americký filantrop maďarského původu George Soros.
Miliardář zakládá v 80. letech v Maďarsku první pobočku své organizace Open Society (Otevřená společnost), jejímž prostřednictvím podporuje disidentská hnutí včetně Fideszu. Orbán, který v dubnu 1988 absolvuje práva a pracuje na částečný úvazek v Sorosově filantropické nadaci, mu dokonce napíše dopis s žádostí o stipendium, napsal web týdeníku Economist. Chce v Oxfordu studovat „znovuzrození občanské společnosti“. Stipendium dostane.
O několik dekád později vytvoří Orbán ze Sorose téměř ďábelského nepřítele státu. Důvody nikdy nevysvětlí. Říká se ale, že se mu Soros zprotivil spolufinancováním organizací, které viní vládu tehdy už premiéra Orbána z korupce. Sám miliardář pak komentuje změnu situace lakonicky. „Náš vztah se zhoršil, protože se zhoršil on. Hodně se změnil. Přeměnil demokracii v nedemokratický režim,“ řekne v prosinci 2017.
Tři dekády předtím si ale Orbán užívá pobyt v Oxfordu, který přeruší až první svobodné maďarské volby. Orbán se vrací vést kampaň, která jeho hnutí, jež se účastní i takzvaných jednání kulatého stolu mezi režimem a opozicí, vynese na jaře 1990 zhruba devět procent hlasů. Z mládežnického hnutí je plnohodnotná politická strana a ruší horní věkový limit 35 let pro členství.
Moc za každou cenu
Právě v té době vychází poprvé zřetelně najevo Orbánova ochota podřídit politický program vyhlídce na získání moci. Zatímco někteří spoluzakladatelé Fideszu se chtějí přidat k větší liberální straně, Orbán to odmítne.
V roce 1993 se stává předsedou Fideszu, který pod jeho vedením nabírá nacionalističtější a konzervativnější kurz. Pokladníkem strany se stává jeho přítel ze studií, podnikatel Lájos Simicska. Spojenectví vydrží až do roku 2015, kdy některá média tehdy už oligarchy Simicsky Orbána kritizují, že zavádí „novou diktaturu“.
Orbán se tak poté více sblíží s jiným svým spolužákem a starostou své rodné obce Felcsut Lorincem Meszárosem. Ten ve vesnici postaví za přispění evropských fondů třeba fotbalový stadion, a to hned přes cestu naproti rodnému domu kopanou posedlého Orbána.
Na počátku devadesátých let je ale Orbánovým favoritem stále ještě Simicska. Podnikatel si připíše první velký skandál Fideszu, když prodá sídlo strany získané od státu a utržené peníze investuje do podivných transakcí, které mají naplnit stranickou pokladnu.
Posun strany doprava má za následek odchod části liberálních intelektuálů ze strany a nepomůže straně ve volbách v roce 1994, kdy Fidesz dostane jen sedm procent hlasů. Orbána to ale neodradí.
„Když bude třeba, spadnu do pasti“
„Budeme nejlepší středovou stranou polgári,“ říká podle svého bývalého vysokoškolského učitele Lászla Keriho v roce 1994 Orbán. Použije při tom maďarské označení pro „patriotickou majetnou střední vrstvu,“ přibližují Financial Times (FT). Toto směřování se projeví také v názvu strany, která od roku 1995 nese název Fidesz-Magyar Polgári Párt (Fidesz-Maďarská občanská strana, v roce 2003 je „strana“ v názvu nahrazena „unií“).
Orbánovou vizí je v té době podle ekonoma Petera Rony vytvořit moderní konzervativní stranu. Na upozornění, že v případě prvních volebních potíží se ono „moderní“ zakotvení může ze strany rychle ztratit, reaguje podle Rony Orbán pragmaticky. „Nechci do té pasti spadnout, ale pokud to bude nutné, ať se tak stane,“ odvětí podle ekonoma, kterého cituje web BBC.
Orbánův učitel Keri později vzpomíná, že Orbán zdůvodňoval posun doprava tím, že coby středolevá strana je Fidesz pouhou „náhradní součástkou,“ zatímco na roztříštěné středopravé straně politického spektra se může stát „koordinátorem“.
Příklon k pravici se projevuje i politikovým náhlým zájmem o záležitosti náboženství a církve. I když sám pochází z kalvinistické rodiny a jeho žena byla vychovávána jako katolička, má se za to, že v mládí byl ateistou.
Ještě na začátku 90. let se ostatně staví proti návštěvě papeže v Maďarsku a vysmívá se křesťanským demokratům, se kterými bude později dlouhé roky vládnout. V polovině dekády se ale nechá konfirmovat, své manželství posvětí církevní svatbou a všech pět svých dětí nechá pokřtít.
Politický posun se mu tentokrát vydaří. Fidesz v roce 1998 vyhrává volby a Orbán se v pětatřiceti letech stává nejmladším maďarským premiérem.
„Jsme příliš poctiví“
Orbánovou první vládou otřese skandál, když média přijdou s odhalením, že společnost napojená na něj a Simicsku pomohla premiérovu otci zcela ovládnout částečně privatizovaný dolomitový lom a že Orbánův otec získával velké státní zakázky. Jinak je ale vláda celkem úspěšná a připravuje zemi na vstup do Evropské unie. Orbán zůstane v jejím čele i poté, co se v roce 2000 vzdá postu předsedy strany.
Jenže o dva roky později připraví Fidesz o moc socialisté. „Národ nemůže být v opozici,“ burcuje Orbán své příznivce, kteří mu za svitu pochodní přišli na shromáždění v hradní čtvrti vyjádřit podporu po volební porážce, kterou si Orbán vyloží po svém; usmyslí si, že kampaň jeho strany byla „příliš poctivá“.
Léta v opozici věnuje centralizaci strany, do jejíhož čela se vrací v roce 2003. Simicsku pověří nákupem médií. Jeho přítel je už také velkým podnikatelem ve stavebninách a jeho firmy – a tím pádem i Fidesz – profitují ze stavby dálnic budovaných často za evropské peníze.
O čtyři roky později volby Orbánovi ještě nevyjdou. V roce 2010 ale smetou socialisty následky finanční a hospodářské krize a Fidesz se dostává zpět k moci. A za impozantních podmínek – volební zemětřesení mu vynese dvoutřetinovou ústavní většinu. Orbán tak může začít budovat svou neliberální demokracii.
Rodina a národ
Transformaci státu vezme z gruntu. Nová ústava mění název země z „Maďarské republiky“ na „Maďarsko“ a zdůrazňuje hodnoty křesťanství a rodiny. Individuální svobody mohou být podle ní naplněny „jen ve spolupráci s ostatními,“ přičemž „základní rámec našeho soužití tvoří rodina a národ“. Pravomoci ústavního soudu jsou oslabeny.
Řada dalších nových zákonů hraje do karet Fideszu, ať už jde o volební reformu, která podle kritiků zvýhodňuje velké strany, nebo kontroverzní daň pro velké mediální firmy, jejímž záměrem je podle opozice připravit velká nezávislá média o zdroj příjmů, a učinit je závislými na státu. Do státních vysílacích médií se už opozice jen tak nedostane a také regionální tisk opanují podnikatelé blízcí Fideszu.
I kritici nicméně uznávají, že vláda Fideszu umí zemi po ekonomické krizi pozvednout. Vláda mimo jiné předčasně splatí úvěr od Mezinárodního měnového fondu, který si Budapešť vzala v roce 2008, nebo sníží ceny energií pro obyvatele. Ekonomika se zvedá a nezaměstnanost klesá. V roce 2010 jen čtyřiapadesát procent Maďarů v aktivním věku pracuje, v současnosti je to sedmdesát procent.
Za jakou je to ale cenu? Vláda například znejistí zahraniční investory tím, že uvalí tvrdé daně na banky, energetické a telekomunikační společnosti či obchodní řetězce. K dalším příjmům si pomůže třeba také faktickým zestátněním soukromých důchodových fondů. Zemi trápí nedostatek kvalifikovaných odborníků, zhruba šest set tisíc jich odchází do jiných států Evropské unie.
Kabinet navíc provázejí nařčení z korupce, neboť jak Orbánův zeť, tak řada spřízněných byznysmenů je podezřelá z rozkrádání veřejných peněz. Orbánovi příznivci ale věří, že premiér „vede Maďarsko správnou cestou a po dvou dekádách často nepovedeného přechodu od komunismu navrací zemi suverenitu,“ shrnují Financial Times.
Kapitán brání hrady před nepřítelem
Nejviditelnější je ovšem premiér v roli ochránce. Ochránce chudých obyvatel venkova před liberální budapešťskou elitou, ochránce Maďarů před nebezpečím zvenčí.
Symbolem jeho dosavadní osmileté vlády se stane plot, který vláda nechá v roce 2015 postavit na hranici se Srbskem a Chorvatskem, aby zabránil přílivu migrantů. „Stará železná opona byla postavena proti nám, tahle pro nás,“ řekne tehdy premiér-ochránce. Historické odkazy využívá rád, někdy si bere na pomoc i literaturu.
Jeho oblíbenou paralelou je ta k románu Egerské hvězdy maďarského spisovatele Gézy Gardonyiho (1863–1922). Autor v knize popisuje obléhání města a hradu Eger Osmany v 16. století. Hlavním hrdinou příběhu je kapitán Ištvan Dobo, jehož bojovníci mnohonásobnou tureckou přesilu přemůžou. Jiné uherské hrady se ale přechodně dostanou pod tureckou nadvládu.
Když Orbán v září 2015 promlouvá v bavorském klášteře Banz na sněmu CSU, prohlásí, že je také jen kapitánem bránícím hrady před tím samým muslimským nepřítelem, který se chystá uchvátit křesťanskou Evropu.
Nedopustit, aby nám vzali naši zemi
Vedle tureckých výpadů do Evropy jitří premiérovu představivost ještě jedna historická událost, která je v maďarském povědomí synonymem národního ponížení.
Jde o Trianonskou smlouvu z roku 1920, která určila po první světové válce hranice nově vzniklého Maďarska. Nový stát byl na základě smlouvy o dvě třetiny menší než území Uherska, za jehož nástupce se Maďarsko považuje. Každý čtvrtý Maďar se ocitl na území cizího státu.
Díky Orbánově vládě mohou tito etničtí Maďaři volit v maďarských volbách a Budapešť jim zjednoduší i podmínky pro získání maďarského občanství. Když se Orbán účastní summitu Evropské unie v Bruselu, popisuje tamní jednání jako „dvoudenní pochod“ a bitvu proti „útokům na maďarskou suverenitu“. Takovéto kroky a konfrontační zahraniční politika staví premiéra do role napravovatele historických křivd.
A on to dobře ví. „Tak silné jako dnes nebylo Maďarsko od Trianonu,“ říká v září na stranické akci v Kötcse.
Historické trauma vytáhne znovu i letos v březnu. „Jsou tací, kteří nám chtějí vzít naši zemi. Ne jedním škrtem pera, jako se to stalo před sto lety v Trianonu; teď po nás chtějí, abychom během několika dekád dobrovolně předali svou zemi jiným,“ prohlašuje v předvolebním projevu u příležitosti výročí revoluce z roku 1848. Varuje v něm před „jejich“ plánem, jehož cílem je podle Orbána „příchod desítek tisíc imigrantů do Maďarska v následujících několika letech“.
„Oni“, to jsou „vnější síly a mezinárodní mocnosti“ a „jejich spojenci v naší zemi,“ říká Orbán. Jde podle něj o „mezinárodní síť zorganizovanou v impérium,“ jehož součástí jsou média, oligarchové, aktivisté a nevládní organizace a jež „vystihuje a ztělesňuje jméno George Soros.“
Je to právě strach z „oněch“, co v očích mnoha Maďarů legitimizuje Orbánovu vládu a co mu v uplynulých letech zajistilo téměř neomezené vládnutí. A podle výsledků nedělních voleb jen tak neskončí. Fidesz získal v parlamentu opět ústavní většinu, a Orbán tak slaví třetí vítězství v řadě.
