Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy se brání obvinění, že svou kampaň v roce 2007 financoval miliony od tehdejšího libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Není přitom jediný, kdo měl k diktátorovi podezřele blízko. Za přítele označoval Kaddáfí třeba také italského expremiéra Silvia Berlusconiho. Zlepšovat vztahy s diktátorem se snažili britský premiér Tony Blair nebo francouzský prezident Jacques Chirac.
Kaddáfí vládl Libyi pevnou rukou od roku 1969 a bohatnul z prodeje ropy. Peněz měl dost i na rozdávání. Kdysi obávaný sponzor teroristických organizací po útocích z 11. září 2001 obrátil: atentáty odsoudil a vzdal se vývoje zbraní hromadného ničení.
Odměnou mu byla přízeň západních zemí. Zamrzlé vztahy prolomil britský premiér Tony Blair, který v roce 2004 navštívil Tripolis jako první předseda britské vlády od nástupu Kaddáfího k moci. Ještě tentýž rok za ním přijel tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac, v jehož stopách šel i Nicolas Sarkozy. Pevné spojenectví s Kaddáfím ocenil svou návštěvou jen dva měsíce poté, co usedl do Elysejského paláce.
Muammar Kaddáfí byl nejen jeho přítel, ale nejspíš i štědrý dárce. Po dvoudenním výslechu si Sarkozy vyslechl předběžné obvinění francouzské justice, podle nějž prezidentskou kampaň v roce 2007 nelegálně financoval i z peněz od libyjského diktátora.
Podle tamních médií mohlo jít až o 50 millionů eur. Odvolávají se přitom na svědectví prostředníků, kteří je měli z Tripolisu přivézt přímo do Sarkozyho kanceláře.
Kaddáfího syn i bratranec tvrdí, že Sarkozy peníze dostal
Podezření souzní i s výpovědí Kaddáfího syna před sedmi lety. „Financovali jsme jeho volební kampaň, máme všechny podrobnosti a jsme připraveni je zveřejnit. Za prvé žádáme toho klauna Sarkozyho, aby vrátil tyto peníze libyjskému lidu. Pomohli jsme mu, aby se stal prezidentem a aby pomohl libyjskému lidu, ale on nás zklamal,“ uvedl tehdy Saif al-Islam Kaddáfí.
Jeho tvrzení teď podpořil i bratranec bývalého libyjského diktátora Ahmad Kaddáf Dam. V rozhovoru pro agenturu AP uvedl, že Libye usilovala o podporu Francie při vytvoření takzvaných Spojených států afrických, což byl nikdy nerealizovaný sen Muammara Kaddáfího. Mluvil o něm ve svých projevech až do roku 2010.
„Potřebovali jsme mít v Elysejském paláci přítele. Padesát milionů eur není na Afriku moc,“ řekl Kaddáf Dam v rozhovoru.
Zklamání přišlo po čtyřech letech. Když Libyjci vyšli v roce 2011 do ulic, stejně jako lidé v několika dalších arabských zemích, poslal Kaddáfí k zákroku proti protestům v Benghází tanky a vojáky. Z obavy z masakrů se Sarkozy a další západní politici rozhodli v březnu zahájit leteckou operaci proti Kaddáfího jednotkám. Po sedmi měsících bojů se povstalcům podařilo vládu svrhnout a Kaddáfí byl zabit.
K Sarkozyho nynějším potížím Kaddáf Dam řekl: „Díky bohu, to je boží trest, protože byl mezi prvními, kdo zahájili nálety na Libyi.“ Jako mstu za francouzské bombardování Libye v roce 2011 vnímá obvinění i sám Sarkozy. Tvrdil to podle deníku Le Figaro.
Berlusconi pro Kaddáfího uspořádal večírek
Stín podezření by mohl dopadnout i na další evropské lídry, kteří se tehdy vyhřívali na výsluní moci. Třeba Italský expremiér Silvio Berlusconi připravil pro Kaddáfího luxusní party v jeho beduínském stanu, když daroval miliony eur městům po ničivém zemětřesení v roce 2009.
O rok později ho pak hájil při návštěvě Říma, i když Kaddáfí vyhrožoval, že Evropa zčerná, pokud mu nezaplatí pět miliard eur ročně za ochranu před přílivem uprchlíků z Afriky.
Svého drahého odvážného přítele, jak Berlusconimu říkal, Kaddáfí údajně žádal, aby zastavil intervenci NATO. Když se ale italské letouny zapojily do bombardování Libye, obvinil ho ze zrady.
