Východoukrajinské město Bachmut je dlouhodobě jedním z hlavních ohnisek válečného konfliktu. A právě zde, respektive na jeho okraji, má základnu dobrovolná jednotka ukrajinských odstřelovačů. Duchové Bachmutu, jak je lidé v okupované zemi přezdívají, útočí po setmění a údajně zabili už více než pět set nepřátel. Vedoucí těchto snajprů to sdělil v rozhovoru pro BBC, která k nim dostala exkluzivní přístup.
„Duchové“ operují poblíž Bachmutu posledních šest měsíců a jejich základna na „okraji existence“, jak místo označují, už je v dosahu ruského dělostřelectva. Šéfa snajprů to neznepokojuje. „Palba z děl lidi děsí,“ konstatoval a ihned dodal: „Před ní se ovšem můžete schovat, před odstřelovačem ne.“
Jeho jednotka čítá přibližně dvacet vojáků a zaměřuje se na speciální cíle. „Máme potvrzeno 524 usmrcených Rusů, 76 jde za mnou,“ tvrdil s tím, že každého člena týmu vybral spíše na základě „lidskosti a vlastenectví“ než kvůli vojenským zkušenostem a dovednostem.
Každý výstřel se zaznamenává. „Nejde o něco, na co bychom měli být hrdí. Nezabíjíme lidi, ničíme armádu nepřítele,“ zdůraznil další snajpr přezdívaný Kuzja, který před válkou pracoval v továrně. Dle vlastních slov nikdy neměl rád zbraně, ale cítil povinnost se jich chopit, když přišli Rusové.
Zároveň přiznal, že noční mise jsou velmi nebezpečné. „Když uděláme chybu, nepřítel nás může zasáhnout. Samozřejmě mám i strach. Jen blázen by ho neměl.“
„Každá mise může být naše poslední“
Dle vedoucího dobrovolného týmu odstřelovačů bylo během posledního půlroku několik členů zraněno, včetně jeho samotného. Nikdo však nebyl zabit. „Každá mise může být naše poslední, ale děláme ušlechtilou činnost,“ zakončil s tím, že si je vědom faktu, že jedna malá jednotka snajprů válku nevyhraje, ba ani nezíská zpět Bachmut. Nicméně věří, že její skrytá ofenziva má smysl.
Ukrajinci mohou podnikat manévry po setmění i díky novému vybavení od spojenců ze Západu. Dle nedávné zprávy Institutu pro studium války je dodáváno se speciálním systémem nočního vidění.
Šofér „Duchů“ přezdívaný Kuš si myslí, že činnost týmu má i psychologický dopad na nepřátele. „Protože lovíme jednoho Rusa po druhém z míst, která nelze vidět. A se zvukem, který nelze slyšet,“ doplnil svého nadřízeného.
Deset misí, jeden výstřel
Být „neviditelný“ a „neslyšitelný“ je bezesporu základním pravidlem každého odstřelovače. „Poslední věc, kterou chce snajpr v této válce udělat, je odhalit svou pozici,“ prohlásil rezolutně pro Kyiv Post odstřelovač ukrajinské armády Volodymyr Petrenko.
Petrenko, Volodymyr Harbovskij a Maksym Federčuk (příjmení jsou po dohodě vojáků s Kyiv Post pseudonymy, pozn. red.) jsou společně na frontě už více než rok. Eliminace Rusů ale na rozdíl od dobrovolného týmu „Duchů“ není ani zdaleka jejich prioritou. „Řekl bych, že během každých deseti misí vystřelíme všeho všudy jednou. Zabít nepřátelského vojáka není v podstatě nikdy prioritou… je to spíše příležitost, kterou člověk využije, pokud se mu naskytne,“ přemítal Harbovskij.
Téměř veškerá práce na frontě je totiž pozorovací. Ve válce jsou vždy přiděleni k bojovým brigádám zastávajícím obranné pozice. V závislosti na probíhající misi se rozhodnou, kde se ukryjí, a jak by mohli nejlépe pomoci. Palebná postavení jsou obsazována ve dvanácti až čtyřiadvacetihodinových směnách. Jejich nejdelší terénní úkol byl zhruba tříměsíční v sektoru kolem Bachmutu. Standardem jsou ovšem dvoutýdenní mise.
„Klíčem k naší práci je příprava a trpělivost,“ vysvětlil Federčuk. „Abyste tuto práci mohli dělat, musíte zůstat naživu, a abyste toho v této válce dosáhli, musíte pochopit, jak velké nebezpečí venku číhá,“ dodal.
Všichni členové zmíněné tříčlenné formace před ruskou invazí podnikali. Pojila je nicméně záliba ve střelbě na delší vzdálenost. Koncem roku 2010 se potkali v zahraničí jako účastníci mezinárodního setkání střelců na delší vzdálenost, kde se civilní i vojenské týmy, vyzbrojené těmi nejlepšími dostupnými zbraněmi, navzájem poměřovali v zasažení cíle vzdáleného až dva kilometry.
Zkouška detektorem lži
Když loni v únoru ruská armáda otevřeně napadla Ukrajinu, přihlásili se na nábor snajprů Ozbrojených sil Ukrajiny (AFU). Ústřední velení ukrajinské armády, které bylo nuceno mobilizovat vojenské kapacity všude tam, kde to bylo možné, naverbovalo nejvíce nadané střelce, aby vytvořili jednotku snajprů, a podrobilo je zhruba dvouměsíčním testům. „Vypadalo to skoro jako casting na roli ve filmu,“ vzpomínal Petrenko. „Dali si opravdu velmi záležet na tom, aby dostali přesně toho, koho chtěli,“ dodal.
„Prověřili nás opravdu ve všem, dokonce nám dali i testy na detektoru lži,“ doplnil Harbovskij. „Ale legrační na tom bylo, že nezkoumali, jak dobře umíme střílet… myslím, že nám v tomto ohledu maximálně věřili.“
Během pár měsíců následně prošli Petrenko, Harbovskij a Federčuk všemi testy, a to nejen v AFU, ale také ve vybrané jednotce s přístupem k nejlepšímu vybavení pro odstřelovače, kterou ukrajinská armáda vlastnila: puškám standardu NATO, tepelným zaměřovačům, šifrovanému komunikačnímu vybavení nebo k dronům.
Nejnebezpečnější vojenská profese
Pokud je spatřen ruský voják, preferovaná taktika odstřelovače AFU je stejná jako u kteréhokoli jiného „pěšáka“ na bitevním poli: zisk přesné pozice a předání informace pro dělostřeleckou nebo minometnou palbu. Pokud je to možné, vyhnout se střelbě z pušky, která by riskovala odhalení pozice.
Z výpovědí zmíněné trojice vyplývá, že je služba v AFU coby odstřelovač v této válce pravděpodobně jednou z nejnebezpečnějších vojenských profesí. Podle Petrenka, Harbovského a Federčuka bylo v průměrné jednotce snajprů během dosavadních bojů zasaženo devět z deseti vojáků šrapnelem nebo úlomkem granátů. Každý druhý byl zabit, nebo těžce zraněn tak, že už nemůže bojovat.
