Když loni v květnu ruská armáda dobyla ocelárnu Azovstal v Mariupolu, zbylé ukrajinské obránce odvlekla do zajetí. Osud některých z nich dodnes zůstává neznámý. Nezvěstná je i Valerie Karpilenková, která se v krytu oceláren provdala za svého spolubojovníka. Po zmizelé ženě teď pátrá rodina vojáka, který při obraně Azovstalu zemřel.
„Portrét je namalovaný podle jejich jarní fotografie v krytu, pak se už nikdy neviděli,“ ukazuje matka zabitého vojáka Ljudmila Subotinová malbu dvou mladých lidí.
Milostný příběh Andreje a Valerie se odehrával v krytu pod Azovstalem. V době nejhorších bojů o ocelárny se rozhodli spojit své osudy svatebním slibem. Na znamení věrnosti si vyměnili prsteny z fólie. Pouhé dva dny po svatbě Andrej padl v boji.
„Kdybych měla být upřímná, moc bych chtěla za ním, ale slíbila jsem mu, že se odsud dostanu živá. Uvědomuji si, že to nějak musím zvládnout a dokončit věci, které jsme plánovali společně. Musím vidět jeho rodiče, kteří mě vnímají jako svou dceru a čekají na mě. Nemůžu to teď vzdát,“ slíbila si tehdy ve videu vdova Valerie Karpilenková v krytech pod Azovstalem.
Ukrajinští vojáci dokázali Azovstal bránit po dobu tří měsíců. Poslední ukrajinská bašta Mariupolu padla loni v květnu, když ukrajinské velení ve snaze zachránit životy obránců vydalo rozkaz zastavit odpor. Společně s dalšími vojáky, kteří přežili ruské obléhání, byla Karpilenková převezena do nechvalně známé věznice Olenivka. Po útoku na kolonii v okupované Doněcké oblasti měla skončit kdesi na ruském území.
Hledání nezvěstné
„Snažím se kontaktovat každého, kdo ji viděl nebo s ní byl. Všichni říkají, že je hodně statečná a neustále mluví o Andrejovi,“ svěřuje se Andrejova matka Ljudmila Subotinová. Mezi zajatci, které si už obě země vyměnily, Karpilenková nebyla. „Cítím vůči němu zodpovědnost. Musím Valerii dostat zpátky, aby byla s námi, protože teprve potom bude mít klid,“ doplňuje Subotinová.
Jako vzpomínku si žena uchovává květinu, kterou jí oba poslali na den matek v době, kdy se Azovstal držel. Buket dorazil přesně den po smrti syna. Další památkou je sborník básní sepsaný Karpilenkovou, který Ljudmila Subotinová nechala vydat.
„Chtěla bych, aby mé děti byly po mém boku. Cítím obrovský smutek. Stále mu říkám: Miluji tě, synáčku, musíš to vědět. Zase se setkáme a já ti donesu květiny,“ říká truchlící matka. Andrejovo tělo se nikdy nenašlo. Ona přesto doufá, že společně s Valerií Karpilenkovou se s ním bude moci jednou rozloučit.
