Ukrajina v protivzdušné obraně spoléhá na sovětské zbraně. Starší technikou sestřeluje drony

Ukrajinské i ruské síly se v konfliktu začínají obracet ke starším zbraňovým systémům, protiletadlovému dělostřelectvu, napsal bezpečnostní odborník Michael Peck pro Insider. Tato protivzdušná obrana byla klíčová zejména během druhé světové války, sestřelila až polovinu bombardérů nad Německem. S technologickým rozvojem se od ní ale armády postupně odvracely a v 50. letech začaly využívat spíš proudové stíhačky a řízené střely.

Starší protiletadlové dělostřelecké systémy teď však hrají významnou roli nad Ukrajinou. Obě strany konfliktu totiž využívají drony. A sestřelení relativně málo technologicky vyspělého bezpilotního letounu velkou a drahou raketou země–vzduch je podle Pecka jako „použít slona k zastavení blechy“. Nasazení protiletadlového dělostřelectva je ve srovnání s raketami nejen levnější, ale jejich munice je také výrazně dostupnější.

Dodávky těchto zbraní od spojenců jsou navíc politicky přijatelnější. Některé státy se totiž obávaly, že si v případě podpory Ukrajiny moderními zbraňovými systémy příliš znepřátelí Moskvu.

Vlečná protiletadlová děla

Ukrajinské i ruské síly tak využívají například vlečná automatická protiletadlová děla S-60 sovětské výroby, která pocházejí z 50. let. Od té doby byla tato děla nasazena ve Vietnamu, Kambodže nebo při válce v Perském zálivu, Sýrii i Iráku. Ukrajina jich má asi čtyři sta, některá používá namontovaná na nákladních autech. Dalším vlečným dělem sovětské výroby ve výzbroji ukrajinské armády je ZU-23-2 z 60. let, kterého má Kyjev přes tisíc kusů.

Například děla S-60 mají ale podle studie RUSI o letecké válce nad Ukrajinou oproti dronům jen omezené použití. Bezpilotní letouny ruských sil se s jejich pomocí nedaří vždy spolehlivě sestřelit.

Obránci během ruské invaze získali také vlečné systémy protivzdušné obrany 23 ITK 61 Sergej a 23 ITK 95 Sergej. Předpokládá se, že je napadené zemi poslalo Finsko.

Samohybná protiletadlová děla

Sovětské výroby je také pancéřovaný samohybný protiletadlový systém ZSU-23-4 Šilka, který je vybaven i radarem. Pochází rovněž z 60. let, prošel však modernizací a ukrajinská armáda ho má asi tři sta kusů.

Ze stejné kategorie obránci disponují i pásovými obrněnými děly Flakpanzer Gepard německé výroby ze 70. let. Třicet modernizovaných strojů dodal napadené zemi po invazi Berlín, celkem jich přislíbil padesát. Podle studie RUSI jsou právě děla Gepard vysoce účinná v nasazení proti íránským dronům Šáhid-136.

Systémy SAM sovětské výroby

Ukrajina se však nebrání pouze dronům, Rusko útočí také prostřednictvím řízených střel nebo stíhaček. Těm se obránci mohou účinně bránit raketami země–vzduch, známými také pod zkratkou SAM. Ukrajina disponuje celkem šestnácti těmito raketovými systémy.

Nejvíce systémů SAM v ukrajinské armádě je sovětské výroby. Mezi systémy s velmi krátkým dosahem patří 9K35 Strela-10 ze sedmdesátých let. Jde o vysoce mobilní systém (umístěný na obrněném transportéru) s optickým nebo infračerveným naváděním obvykle pro osm raket. Ukrajina jich měla před invazí přes sedmdesát. Jejich počet od dubna posílily dodávky z České republiky.

Ze 70. let pochází také systém velmi krátkého dosahu 9K22 Tunguska, který slouží k protivzdušné ochraně vojáků proti nízko letícím cílům, může být ale použit i proti pozemním cílům. Nese osm střel a je vybaven pancéřovanou věží. Ukrajina jich má 75.

Mezi komplety krátkého dosahu využívané ukrajinskou armádou patří 9K33 Osa, taktéž ze sedmdesátých let. Je umístěn na vozidle vybaveném vlastním útočným radarem. Je vybaven až šesti střelami naváděnými rádiovým systémem. Kyjev disponuje 125 těmito systémy.

Také S-125 Něva má krátký dosah, systém je určen k ničení objektů v přízemních až středních výškách, například vrtulníků nebo letadel. Zaměřit může ale i pozemní cíle. Těchto systémů z 60. let má Ukrajina osm.

Raketový systém 9K330 Tor je krátkého až středního doletu, navržený i pro obtížné podmínky boje – přesně naváděné zbraně by měl zasáhnout za každého počasí, za tmy i v rušivých situacích. Funkčních systémů Tor měla Ukrajina v roce 2021 pouze šest, přes stovku jich však bylo uskladněno. Aby mohly být tyto zbraně nasazeny, musely by nejprve projít opravou.

Systém 9K37 Buk je středního doletu, navržen je proti širokému spektru zbraní. Nasazen může být proti dronům, letounům, vrtulníkům i střelám s plochou dráhou letu. V konfliktu na Ukrajině jej používají i okupační síly. V roce 2014 sestřelili vojáci 53. protiletadlové raketové brigády ruské armády raketou vypálenou z tohoto stroje civilní letadlo Malaysia Airlines, zemřelo 298 lidí. Ukrajina má 72 těchto systémů z 80. let, procházejí modernizací.

Už z 50. let pochází systém 2K12 Kub krátkého až středního dosahu, navržen je proti cílům v malých a středních výškách, jako jsou letadla, vrtulníky a střely s plochou dráhou letu. Na Ukrajině tyto zbraně prošly generální opravou a do služby se vrátily před několika lety, země jich má 89.

Jediným raketovým systémem dlouhého doletu sovětské výroby je S-300. Tyto zbraně slouží k obraně strategických cílů. Kromě letadel či vrtulníků dokážou zaměřit i balistické střely s krátkým dosahem. Fungují za každého počasí i během silného radioelektrického rušení. Jde o systém, který se skládá z velitelského vozidla, přehledového radiolokátoru, naváděcího radiolokátoru a odpalovacího vozidla. Těchto systémů SAM má Ukrajina vůbec nejvíc, asi 250. Jeden po únorové invazi poskytlo Slovensko.

Kromě zbraní SAM sovětské výroby disponuje ukrajinská armáda také ruským systémem Pantsir. Na Ukrajině tuto zbraň používají ruské síly. Obráncům se však podařilo tento systém získat pro posílení vlastní armády, která v červenci informovala o tom, že obránci systém úspěšně nasadili v boji a sestřelili s jeho pomocí první cíl.

Systémy SAM americké výroby

Kromě zbraní SAM sovětské provenience se v ukrajinské armádě objevují i systémy západní produkce. V únoru například Spojené státy dodaly Kyjevu hybridní komplet M1097 Avenger velmi krátkého doletu, který je kromě osmi střel vybavený i kulometem. Zbraně jsou umístěny na terénním automobilu. Ukrajina má čtyři tyto systémy.

Ukrajinští vojáci používají také MIM-23 Hawk středního doletu, který americká armáda představila už v 50. letech. Od té doby došlo k řadě přepracování tohoto systému. Kyjev má v tomto případě několik jednotek. Španělsko v říjnu dodalo čtyři tyto zbraně, v listopadu přislíbilo další dvě. Spojené státy zajistí modernizaci raket.

Systémy SAM z produkce dalších zemí

Pomoc Kyjevu zajišťují dodávkami zbraní i další země. Spojené království například na Ukrajinu zaslalo nejméně šest systémů Stormer HVM. Jde o obrněné vozidlo s vysokorychlostními střelami velmi krátkého doletu.

Francie zase dodala dva protiletadlové komplety krátkého doletu Crotale ze 70. let. Navrženy jsou k zachycení nízko letících raket a letadel, systém je vybaven dvěma až osmi střelami.

Německo přispělo ukrajinské protivzdušné obraně dodávkou systému IRIS-T SLM. Jedna baterie se skládá ze tří odpalovacích zařízení na nákladních automobilech, každá z nich nese osm raket. Od velitelského vozidla můžou být vzdáleny až dvacet kilometrů, přesto lze odpálit všech 24 raket současně. Kyjev má čtyři tyto systémy.

Ukrajinští vojáci využívají také systémy protivzdušné obrany středního až dlouhého dosahu NASAMS norské výroby, vyvinuté na konci 90. let. Tato zbraň by měla zachytit jakoukoli z široké škály střel používaných drony, letouny a vrtulníky. Podle expertů je tento systém pro Ukrajinu mimořádně výhodný, spojenci totiž Kyjevu mohou dodat velké množství raket. Dodávky dvou systémů zajistily Spojené státy a přislíbily jich dalších šest.

Nebe nad Ukrajinou chrání také protiletadlový raketový komplet středního dosahu Aspide 2000 italské výroby. Napadené zemi jeden tento systém věnovalo Španělsko, které zároveň ukrajinským vojákům poskytlo i výcvik k jeho použití.