Většina případů koronaviru není závažná a nevyžaduje hospitalizaci nebo speciální léčbu. Označovat je za „mírné“ může nicméně znamenat, že nemoc podceňujeme, varují lékaři. Někteří pacienti s covidem-19 totiž pociťují příznaky po velmi dlouhou dobu nebo mají komplikace, které se objeví až měsíce po diagnóze.
Existují nemoci, které i po vyléčení nepřestávají komplikovat život. Mezi známější patří třeba borelióza, mononukleóza či encefalitida. Na seznam nyní pravděpodobně přibude již světoznámý covid-19. O něm se britští vědci z University College London (UCL) nově domnívají, že by mohl způsobit dokonce poškození mozku.
Množící se počet případů neurologických onemocnění souvisejících s nemocí covid-19 je překvapil, proto se rozhodli prozkoumat případy čtyřiceti tří pacientů ve věku od 16 do 85 let. U některých pak zjistili mozkovou mrtvici, přechodnou mozkovou dysfunkci s deliriem a vzácné onemocnění s názvem akutní diseminovaná encefalomyelitida (ADEM). Do světa tak vyslali varování, aby lékaři dávali pozor na spojitost mezi covidem-19 a těmito nemocemi, třebaže nejsou respirační.
I mírný průběh může ublížit
Některé zprávy o covidových případech naznačují, že většina z nich závažná není, nebo má jen mírný průběh. Nicméně slovo „mírný“ možná tuto skupinu popisuje nepřesně, jak uvádí článek serveru The Hill. Takové případy sice mohou být mírnější v porovnání s těmi nejtěžšími, vyžadujícími intenzivní péči, nemusí být však natolik mírné, jak toto slovo naznačuje.
Mírné případy jsou většinou ty, které nevyžadují hospitalizaci. Z vědeckého hlediska je to však na interpretaci expertů, kteří tento termín používají.
Světová zdravotnická organizace (WHO) říká, že „většina lidí nakažených covidem-19 zažije mírné až průměrné respirační onemocnění a zotaví se bez potřeby speciální léčby“. Americké Centrum pro kontrolu a prevence nemocí (CDC) zase říká, že horečka, kašel a dušnost se povětšinou vyskytují u lidí, kteří jsou s covidem-19 hospitalizováni, na rozdíl od těch, kteří mají mírnou verzi (neboli u nehospitalizovaných pacientů).
Data o koronaviru v USA odhadují počet hospitalizovaných na 102,5 na 100 tisíc lidí, podle CDC. Třebaže jsou zbývající případy považovány na „mírné“, existuje tam velké rozpětí mezi tím, co to vlastně může znamenat z hlediska závažnosti nemoci.
Nicméně někteří lidé, kteří mají jen takzvané mírné příznaky, přece jen nezvládají nemoc úplně lehce. Část z nich nakonec dokonce léčbu může potřebovat. Odborníci na zdraví se stále dozvídají nové a nové poznatky o této nemoci a o tom, co virus dokáže udělat s lidským tělem. Existují již zprávy o případech srážení krve a mrtvici, které postihly dvacetileté a třicetileté lidi. U malých dětí se zase objevují vyrážky a jiné symptomy, které byly spojeny s koronavirem.
Po covidu-19 ztratil motoriku
Odborníci už nyní například vědí, že symptomy se mohou vrátit i po domnělém zotavení z covidu-19, někdy až týdny či měsíce po nemoci. „Je to pěkná rána pro vaše ego. Jste ve věku kolem dvaceti, zdraví a aktivní, nakazíte se tímto virem a myslíte si, že vám bude brzy lépe a že budete v pořádku. A pak to najednou nevyjde,“ popisovala své zklamání pacientka s covidem-19 Fiona Lowensteinová pro The Guardian. Ona sama založila podpůrnou skupinu pro pacienty s touto nemocí.
Dalším faktorem k posouzení je, že některé symptomy a zdravotní problémy způsobené virem nemusí být dlouho zjevné. Někteří lidé objeví komplikace i dva měsíce potom, co onemocněli. Moderátor televize CNN Richard Quest, který se nakazil v polovině dubna, v článku uvedl, že stále objevuje nové oblasti poškození, k nimž patří třeba nemotornost.
„Jdu do kuchyně a zakopnu o židli. Jdu do obchodu a po cestě spadnu,“ stěžoval si. „Je to, jako by ta část mozku, která podvědomě koriguje ruce a pohyb okolo překážek, které vidí, nefungovala.“
Vědět, kolik případů je těžkých, pomáhá lékařům v přípravě na hospitalizaci. Běžnému člověku to ale může dát falešnou představu, že rizika onemocnění SARS-CoV-2 jsou malá.
„Z mého pohledu byla taková prohlášení velice škodlivá a totálně dezinformovala veřejnost,“ uvedla pro The Guardian Hannah Davisová, která vedla studii o dlouhodobých dopadech covidu-19. „Na jednu stranu to znemožňuje lidem brát v úvahu relevantní informace, když zvažují osobní riziko, zároveň to brání těm, kdo jsou dlouho nemocní, dostat pomoc, kterou potřebují.“
Vědci se nyní snaží shodnout na tom, zda by „postcovidový syndrom“ neměl být uznán jako nemoc sama o sobě. Věří, že by to pomohlo k diagnostice a léčbě těch pacientů, u kterých přetrvávají zdravotní komplikace.
Nikdy nebyl tak nemocný
Dvaapadesátiletý pracovník call centra britské záchranné služby Andy Tingle z Sheffieldu se nakazil koronavirem společně se svým otcem, který později zemřel. Od té doby i on trpí různými zdravotními problémy, například se srdcem. Bývalý záchranář uvedl, že má problémy i vyjít do schodů a často se cítí tak unaven, že si musí jít lehnout. „Nikdy jsem se necítil tak nemocen, ani jsem nebyl tak dlouho nemocen,“ postěžoval si v rozhovoru pro BBC.
„Je to celkem depresivní, dostanete se přes původní symptomy covidu a pak se rozjedou další věci, které nikdy neskončí. Chodím do postele a přemýšlím, zda se ráno vůbec probudím. Děsí mě to k smrti. V určité době začínáte zpochybňovat sami sebe, zda si to nezpůsobujete sami,“ dodal.
Sedmapadesátiletá Alison Cairessová pro tentýž server uvedla, že začala zpochybňovat svou vlastní příčetnost, dokud si nepřečetla o dalších lidech, kteří si prošli stejnými stavy. Alison byla zvyklá každý den chodit běhat, v poslední době ale jenom odpočívá a snaží se zotavit z „jedné z nejhorších událostí svého života“. Tato učitelka v penzi z Bradfordu si zašla k lékaři, ten jí však řekl, že se pravděpodobně jedná o úzkost nebo o menopauzu. Její nemoc po čase začali zpochybňovat i rodina a přátelé.
Další dotazovaná, dvaatřicetiletá Faye Emilyová, měla pozitivní test na koronavirus a byla léčena na zánět srdečního svalu. Kosmetička z Leedsu také uvedla, že po uzdravení z covidu-19 se neustále cítí malátná a bez energie. „Je potřeba větší podpory pro postcovidové pacienty, jak mentální, tak fyzické,“ řekla BBC.
Vědci z londýnské King's College už nyní analyzují data ze zdravotnických aplikací, aby mohli určit, zda imunitní systém může předpovídat, u koho se po nemoci rozvine chronická únava.
Profesorka Frances Williamsová z téže univerzity má podezření, že takzvaný postcovidový syndrom skutečně unikátní vlastnosti má, přesto chce další výzkum. Hodlá zjistit, zda jde o samostatnou nemoc.
Podle vědkyně Hannah Davisové by věřejnosti mohlo pomoci používání přesnější terminologie v popisu symptomů a závažnosti nemoci. Jak řekl nakažený moderátor Quest: „Covid je tornádo s velmi dlouhým 'chobotem'. Přistane, točí se v těle a způsobuje chaos, zmatek, kašel, poškozuje každý orgán, kterého se dotkne. Někteří jeho návštěvu nepřežijí. Poté, co odejde, přeživší zjišťují škody na lidech a shledávají, že jsou mnohem větší, než si mysleli,“ shrnul.
