Do Šlechtovy restaurace se vrátí život s příští sezonou. Památkou se prohnaly živly i znárodnění

Do Šlechtovy restaurace se vrátí restaurace i kavárna tak, jak tomu bylo dlouhé roky až do druhé světové války. Počítá se s organizováním kulturních akcí nebo svateb.

Podle pražské radní Hany Třeštíkové (Praha Sobě) to ale nebude hned, i když se má restaurace alespoň zčásti otevřít už příští rok. „Nejdřív zprovozníme venkovní sezení a venkovní provoz tak, aby už příští rok tady Pražané mohli dostat pivo a něco k jídlu,“ plánuje Třeštíková. 

Balustráda i grotta

Zatímco některé části Šlechtovy restaurace se musely znovu vystavět, a někteří proto mluvili spíše o výstavbě repliky než o rekonstrukci, jiné prvky se zachovaly a teď se obnovují. Třeba původní balustráda okolo teras, která v chátrající restauraci roky ležela.

„Byla demontována a uskladněna v objektu. Dílce byly naskládané na sobě, takže nebylo zřejmé, v jakém jsou stavu. Byla to trochu sázka do loterie,“ upozornil jednatel restaurátorské firmy Jan Munzar.

Obnovuje se i hlavní sál a takzvaná grotta, tedy umělá jeskyně, která stála ve výklenku naproti vchodu. Její součástí byla fontána s bronzovou plastikou Poseidona. Jeskyně patřila k nejcennějším částem objektu. Restaurátoři teď pracují na výzdobě i vodním prvku. „Bude tam osázená kašna z pískovcového kamene, kolem pískovcová dlažba, která bude prosvětlená, vznikne výklenek a krápníkový svod vody, kde poteče takový vodopád,“ popsal Munzar. 

Do otevření se ještě prostory restaurace mírně upraví tak, aby vyhovovaly novému provozovateli. Původním termínem ukončení oprav byl letošní duben. Zástupci magistrátu ale v březnu uvedli, že práce na stavební části by měly skončit až k 31. prosinci.

Vinohradský pivovar plánuje spolupráci s hudebním festivalem i výtvarníky

Provozovatelem restaurace bude Vinohradský pivovar. Společnost Obecní dům, která bude správcem objektu, oslovila deset firem a šest na nabídku reagovalo. 

„Chceme, aby se Šlechtova restaurace stala vyhledávaným cílem, nejen zastávkou na výletě,“ uvedl jeden ze spolumajitelů Vinohradského pivovaru Jan Korselt. Doplnil, že neplánují provoz založit na čepovaném pivu, ale nabídnou například i kávu a vařit budou tradiční česká jídla.

Návštěvníky chtějí nalákat také na kulturní program. V plánu jsou divadelní i koncertní představení. Možná je spolupráce s hudebním festivalem Metronome, který se koná na holešovickém výstavišti, řekl Korselt s tím, že velmi dobré vztahy mají také s Akademií výtvarných umění, která sídlí nedaleko.

Vinohradský pivovar bude pravděpodobně platit nájemné z obratu, kdy bude stanovena minimální suma, kterou by i v případě nulového obratu musel zaplatit. Vše je ale zatím předmětem jednání. Praha také musí uzavřít do konce roku smlouvu se samotným Obecním domem, ve hře je i dohoda na dobu neurčitou. 

Císařský letohrádek nejdřív zrcadlil Tróju, pak život v Praze

Sláva Šlechtovy restaurace je dílem pozdního 19. století a počátku 20. století. Barokní letohrádek vznikl v roce 1692 pro císaře Leopolda I. a měl tvořit protipól Trojskému zámečku, který stojí na protějším břehu Vltavy. Autorem obou staveb byl Jean Baptiste Mathey, tehdejší evropská hvězda barokní architektury. Projektoval také trojský zámek či barokní přestavbu Arcibiskupského paláce na Hradčanech. Letohrádku v oboře se říkalo Královská dvorana. 

Letohrádek původně sloužil pouze císařskému dvoru, ale když hrabě Karel Chotek v roce 1804 otevřel Královskou oboru veřejnosti, byla v budově porostlé břečťanem a plné květin po novogotické přestavbě zřízena nejprve kavárna a poté také restaurace.

V roce 1833 si budovu pronajal Václav Šlechta, který ji nechal přestavět, čímž získala svoji charakteristickou gotickou podobu. Za jeho správy restaurace prosperovala: Stromovka se stala oblíbeným výletním cílem Pražanů, a to přesto, že tehdy byla ještě poměrně daleko od Prahy. Holešovice-Bubny, které s ní sousedí, se staly součástí královského hlavního města až v roce 1884 a teprve tehdy také začala jezdit do této části tramvaj. Lidé však i předtím přicházeli, procházeli se, a když chtěli do restaurace, vlastně neměli jinou možnost než navštívit Šlechtovu restauraci.

Budovou se prohnaly živly i komunistický režim

Konec slavné éry nastal po převratu v roce 1948. V éře znárodňování došlo i na rodinu Šlechtových. Úřady začaly na posledního provozovatele naléhat, aby svoji restauraci začlenil do podniku Hotely a restaurace hl. m. Prahy. Takový požadavek jej však rozčílil natolik, že dostal infarkt a zemřel – a znárodnění restaurace už nic nebránilo. 

Dnes ještě žije vnuk slavného provozovatele. Karel Šlechta žil v budově restaurace do svých devíti let spolu s rodiči a sestrou. „Byl to opravdu společenský sál na bály a na taneční,“ vzpomíná potomek původních provozovatelů.

Znárodnění Šlechtově restauraci neprospělo. Přestože byla budova v roce 1958 prohlášena za kulturní památku, dvě dekády státní správy dokázaly objekt zdevastovat. Kdysi slavný podnik musel být koncem 60. let uzavřen kvůli havarijnímu stavu budovy. 

„Ještě na přelomu 60. a 70. let byla Šlechtovka slavná svou tradicí tzv. půlnočních polévek. Pražané sem mohli v létě zajít, třeba z koncertu nebo z hospody, a dát si tady půlnoční polévku. Jenže pak v 70. letech dvakrát vyhořela a od té chvíle chátrá,“ upřesnil Mikuláš Hulec, který v minulosti připravil projekt rekonstrukce objektu. Jeho návrhy ale někdejší pražská koalice smetla ze stolu; o tom ale později.

Od uzavření se na Šlechtově restauraci vyřádily doslova všechny živly. V letech 1978 a 1980 bývalá restaurace vyhořela, v roce 2002 zaplavila celou Stromovku včetně Šlechtovky voda, která se vylila z rozvodněné Vltavy a budovu zatopila do výše několika metrů. V letech 2010 a 2011 zase ohrozily bývalou restauraci sesuvy půdy. Jeden z nich souvisel s ražbou tunelů komplexu Blanka pod parkem, druhý vysvětloval magistrát prasklým vodovodem. Právě zajištěním budovy proti sesuvům nakonec začala její rekonstrukce.

Dočkala se!

Poprvé se o opravě objektu začalo mluvit hned v devadesátých letech, Šlechtově restauraci ale nebylo přáno. Městská část neúspěšně hledala investora, opravu navíc výrazně zkomplikovaly zmíněné povodně v roce 2002.

Za primátora Pavla Béma (ODS), tedy před rokem 2010, vznikl velkolepý projekt za čtvrt miliardy korun. Počítal s komplexní renovací, ve Šlechtovce měly vzniknout hned tři restaurace včetně luxusní, jejíž hosty by až do srdce Stromovky vozily limuzíny. Uskutečnila se také soutěž na dodavatele: vítězný projekt připravili architekti Daniel Špička a citovaný Mikuláš Hulec.

Jenže zatímco podle nich by cena rekonstrukce dosáhla asi 140 milionů korun, cena vzešlá ze soutěže byla dvojnásobná. Proč, k tomu se nikdo nepřihlásil. Po volbách proto z rekonstrukce sešlo, nová rada nebyla z projektu nadšena a tehdejší radní pro kulturu Václav Novotný prohlásil projekt za předražený. 

Šlechtova restaurace se nakonec dočkala: její rekonstrukce začala v roce 2017. Vedení hlavního města schvalovalo vítěze tendru nadvakrát, protože proti prvnímu výběru se odvolali dva další účastníci soutěže s tím, že vítězná firma nemá všechna příslušná živnostenská oprávnění.

Výběrová komise v obou případech vybrala Pracom. Město předpokládá, že za rekonstrukci zaplatí 120 milionů korun.