Otevřený hraniční přechod
Bývalo to jediné město, ale již desetiletí jsou to města dvě. Platí to o Těšíně stejně jako o Gmündu. Vznik státní hranice uprostřed města často znamenal, že se cesty někdejších sousedů zcela rozešly.
Že hraniční kontroly už nejsou a hranici může překročit každý, kde se mu chce, si deset let od vstupu do schengenského prostoru připomněli těšínští obyvatelé na mostě Družby.
Deset let bez celnic. Schengen městům v pohraničí pomohl
Most přes řeku Olši čili Olzu se ostatně za deset let výrazně proměnil, v roce 2007 mu ještě dominoval krytý objekt hraničního přechodu, který již neexistuje. Odstranění hranice přineslo podle starostů obou měst společné investice, spolupráci organizací i spolků a změnily se k lepšímu také vztahy Čechů a Poláků.
„Češí míří do Polska například za levnějšími poravinami, Poláci zase za kvalitním zdravotnictvím,“ zjistila redaktorka České televize Tereza Krumpholzová.
Podobné jako v Těšíně je to i v Českých Velenicích. Zrušení hraničních kontrol přineslo obyvatelům města, které původně bývalo nádražní čtvrtí Gmündu, například lepší dostupnost lékařské péče. Je jim k dispozici gmündská nemocnice, která má i překladatele. „Musíme vyplnit dokumenty, aby to hradila česká pojišťovna. Pak nemusíte nic platit,“ podotkl nemocniční překladatel Bernard Schneider.
V Gmündu-Českých Velenicích je opětovné propojení možná ještě lépe patrné než v Těšíně-Českém Těšíně. Radnice obou částí uvažují například o společné hromadné dopravě.
Události v regionech: Gmünd a Velenice oddělovala železná opona, nyní stačí přejít po mostě
Desáté výročí vstupu do schengenského prostoru si připomněli i krušnohorští starostové. I když horami prochází česko-německá hranice, obce a městečka z obou jejích stran velmi úzce spolupracují, jak připomněli i při společné oslavě na Božím Daru.
Radnice mohou bez ohledu na státní příslušnost společně žádat o příspěvky – za deset let tak získaly zhruba miliardu korun. „Zejména do technické infrastruktury pro turisty – to znamená nové stezky, nové sociální zařízení, lanovky, vleky,“ přiblížil starosta Božího Daru Jan Horník.
Krušnohoří se také bez ohledu na hraniční čáru jednotně uchází o zápis na seznam světového dědictví UNESCO.
Státní hranice rozdělily sousedy po světové válce, železná opona řez dokončila
Hranice byly mezi Českým Těšínem a polským Těšínem od roku 1920, mezi Gmündem a Českými Velenicemi ještě o rok dříve. „V roce 1919 byla podepsána smlouva v St. Germain, že kus Gmündu bude patřit nové republice,“ shrnul Jiří Kovář z Českých Velenic. Zásadní pro odcizení obou částí kdysi jediného města byla železná opona, která tudy procházela.
Rozdělení Těšína bylo dramatičtější. Došlo k němu rozhodnutím velvyslanecké konference o rozdělení sporného území Těšínska mezi nově vznikající Československo a Polsko, kterému předcházel tvrdý spor obou států včetně krátké války v roce 1919. Stanovená hranice proťala obydlenou lokalitu podél řeky Olše.
V Polsku zůstalo historické centrum a na území dnešního Českého Těšína se tehdy nacházela průmyslová čtvrť včetně nádraží. Rozdělení města vedlo k úpadku významu města v regionu a dočasnému zastavení jeho rozvoje. Polský Těšín ztratil důležité železniční spojení a průmysl. Český Těšín byl zase odříznut od historického centra, správních úřadů a kulturních zařízení.
Společenské a kulturní vztahy ale žily dál a upevnily se zejména po roce 1989, kdy v Česku i Polsku padly komunistické režimy. V roce 2001 se více než 16 procent obyvatel české části města hlásilo k polské národnosti.
