Stříhání drátů a řezání závor. Před deseti lety Česko vstoupilo do Schengenu a hranice zmizely

Není se čemu divit, že rušení přechodů provázely ve všech státech veliké oslavy. Největší probíhaly v prostoru zvaném Trojzemí u Hrádku nad Nisou, kde se potkávají hranice Česka, Polska a Německa. Na slavnostní otevření hranic tehdy dorazili premiéři všech tří států i vrcholní představitelé Evropské unie včetně předsedy Evropské komise Josého Barrosa. 

Oslavy začaly hned po půlnoci, kdy starosta Hrádku nad Nisou Martin Půta se starostou města Bogatyně přeřízli a odstranili železné zátarasy z mostku přes hraniční Oldřichovský potok, které dělily obce Oldřichov a Kopaczow. Ostnaté dráty a závory se za účasti politiků symbolicky likvidovaly i na řadě dalších míst. 

Premiéři Mirek Topolánek a Robert Fico se sešli i na někdejším česko-slovenském hraničním přechodu Hodonín-Holíč. Shodli se, že střežená hranice mezi oběma státy byla uměle vytvořená, nechtěná, zbytečná a mnozí občané obou zemí ji vnitřně nikdy nepřijali. „Společnou střechu přátelství jsme nikdy nezbořili,“ uvedl Topolánek. Zrušení kontrol na česko-slovenských hranicích označil za zboření „naší berlínské zdi“.

Schengen spojil rozdělený Těšín

Otevíralo se i šampaňské a na hranici mezi Českem a Polskem se lidem rozdávala hrášková polévka a párky. Důvod k radosti zde měli především obyvatelé Českého a polského Těšína. Vstupem do Schengenu padla poslední bariéra mezi obyvateli kdysi jednoho města, které v roce 1920 rozdělila státní hranice. 

Stovky obyvatel zejména české Železné Rudy a Bavorské Železné Rudy se sešly na hraničním nádraží v Alžbětíně a symbolicky odkutálely starý ocelový hraniční zátaras, takzvaného ježka. Některé deníky také tehdy události popisovaly jako definitivní odstranění železné opony, která Evropu rozdělovala od skončení druhé světové války.

Vítejte v Schengenlandu!

Slavili samozřejmě i ostatní noví členové Schengenu. Na slovensko-rakouský přechod Petržalka-Berg přijel starosta lucemburské vesnice Schengen Roger Weber. Právě v jeho obci byla smlouva o volném pohybu osob v roce 1985 podepsána. „Vítejte v Schengenlandu!“ zvolal při otevření přechodu. Estonské úřady zase vytvořily orchestr pohraniční stráže, který vítal loď, jež do země připlula krátce před půlnočním odbouráním hraničních kontrol. 

Lidé se těšili, že na přechodech konečně skončí hraniční kontroly, kvůli kterým mnohdy stáli v dlouhých kolonách. Otevřené hranice hned v zimě využili i běžkaři, kteří mohli u sousedů vyzkoušet desítky kilometrů upravených tras. Houbaři mohli poprvé na hříbky i do německých lesů a zažívali hotové žně. Nosit si domů plné košíky hub je hlavně česká specialita. Zrušením hranic se tak houbařům otevřel zcela nový prostor. 

Nová svoboda pohybu ale měla i jednu vadu na kráse. Češi sice mohli cestovat do Evropy bez kontrol, v Německu a v Rakousku si ale nesměli ještě několik let hledat práci, aniž by potřebovali povolení. Změna přišla až v květnu 2011, kdy obě země konečně své pracovní trhy otevřely.

I po vstupu do Schengenu pak zůstala platná pravidla EU související s jednotným vnitřním trhem, například stále platí omezení množství převozu tabákových výrobků a alkoholu přes hranice. Nic se nemění ani na pravidlech pohybu zvířat, takže psi, kočky či fretky musí mít při cestách čitelné tetování či mikročip, očkování proti vzteklině a jednotný evropský pas. Cestovní pas nebo občanský průkaz musí mít při cestě za hranice i občané Schengenu, aby v případě kontroly mohli prokázat svoji totožnost. Od roku 2012 musí mít svůj pas i děti včetně kojenců.  

Česko už první rok po vstupu do Schengenu hodnotilo jeho dopady pozitivně. A to i přesto, že i když ožil obchod i turistika, stoupl počet lidí, kteří zneužívali možností legálního pobytu na českém území. Podle policie se ale nepotvrdily obavy, že se po zrušení hranic výrazně zvýší trestná činnost.

Radovala se i řada obcí, kterým pomohl odchod policistů a celníků z hranic k nemovitému majetku. Od státu bezplatně získaly někdejší celnice, které začaly nabízet podnikatelům. Některé budovy jsou i po deseti letech pusté, jiné ale prosperují. Ve Starém Hrozenkově například v budově bývalé celnice prodávají bio sirupy a marmelády, je zde i restaurace a směnárna. 

Celnice a hraniční kontroly nahradila úzká spolupráce všech států v oblasti vnitra a justice. Klíčovou složkou se stal Schengenský informační systém (SIS), který obsahuje miliony dat, zejména o hledaných či pohřešovaných osobách, věcech či vozidlech. Čeští kriminalisté už díky němu vypátrali stovky zločinců.

Ani v Schengenu ale hranice nejsou otevřené pořád. V případech závažné hrozby pro veřejný pořádek či bezpečnost může vláda vydat nařízení, kterým dočasně obnoví kontroly. Stává se tak i u summitů nebo významných sportovních akcí, jako je mistrovství ve fotbale. Polsko například loni na měsíc obnovilo kontroly i kvůli vrcholné schůzce Severoatlantické aliance nebo návštěvě papeže. Lidé si v takovém případě musí dát pozor na nelegální překročení hranice. To ale není trestným činem, nýbrž jen přestupkem.

Rozpad Schengenu by stál desítky bilionů korun

Za deset let od vstupu Česka do Schengenu u nás reálně hrozilo uzavření hranic a znovuzavedení kontrol v roce 2015, kdy vrcholila migrační krize. Rakousko, Německo, Dánsko, Švédsko a Norsko dokonce dočasné kontroly na svých vnitřních hranicích zavedly a stále je prodlužují.

Před dvěma lety se proto začalo mluvit i o rozpadu schengenského prostoru. Následky by ale byly pro většinu zemí velmi bolestné. Studie německého institutu Prognos pro Bertelsmannovu nadaci uvedla, že by to mohlo Evropskou unii během deseti let stát až 1,4 bilionu eur (zhruba 37,8 bilionu korun). 

Po uzavření balkánské trasy a dohody s Tureckem ale migrační vlna opadla a kontroly se zaměřily především na vnější hranice Schengenu. Letos v říjnu Evropský parlament schválil zavedení společného elektronického systému, který by měl zlepšit kontroly občanů třetích zemí na hranicích schengenského prostoru. Fungovat byl měl nejpozději do roku 2020.

V současné době schengenské dohody plně uplatňuje 26 zemí. Británie a Irsko se podílejí částečně (mimo jiné na SIS), dále ale provádějí kontroly na hranicích. De facto jsou součástí schengenského prostoru i Monaco, San Marino a Vatikán. O vstup do Schengenu nyní usilují čtyři další státy EU – Kypr, Rumunsko, Bulharsko a Chorvatsko.

Pro země západního Balkánu platí od prosince 2009 bezvízový režim. Jedná se o Makedonii, Černou Horu a Srbsko (pro držitele biometrických pasů u krátkodobých pobytů v EU). Stejná pravidla platí od prosince 2010 také pro Albánii a Bosnu a Hercegovinu. Letos v květnu země EU schválily zavedení bezvízového styku pro Ukrajinu, platí to rovněž pro držitele biometrických pasů.