Pražský vrchní soud ve středu uložil bývalému referentovi pražského pozemkového úřadu Janu Horákovi v kauze restituce takzvaného Bečvářova statku tříletý podmíněný trest s dvouletým odkladem. Výrazně tak zmírnil prvoinstanční verdikt, podle kterého měl jít muž na sedm let do vězení. Podle odvolacího senátu někdejší úředník při přiznání pozemků neoprávněným osobám nejednal úmyslně, nýbrž z nedbalosti.
Za podíl v kauze Bečvářova statku dostal bývalý pozemkový úředník podmínku
„Jednalo se o exces z jinak řádně vykonávaného povolání,“ prohlásil předseda senátu Jiří Lněnička. Horák podle něj vyřizoval řadu restitucí a nikdy se nedostal do rozporu se zákonem ani nevystupoval zaujatě. Navíc rozhodnutí o vracení pozemků pouze připravoval. Podle soudce měli větší díl odpovědnosti jeho nadřízení, kteří dokumenty kontrolovali a podepsali. Horáka proto uznal vinným z maření úkolu úřední osoby z nedbalosti.
Horáka spolu s jeho nadřízenými Evou Benešovou a Petrem Chmelíkem vinila obžaloba z toho, že nezákonně přiřkli dnes již zemřelé Emilii Bednářové a dalším restituentům náhradní pozemky za nemovitosti původně patřící Janu Marii Bečvářovi a způsobili škodu nejméně 1,4 miliardy korun. Prvoinstanční soud za to bývalého úředníka nepravomocně potrestal sedmi lety vězení. Benešová dostala šestiletý a Chmelík roční podmíněný trest.
Odvolací soud Horáka nejprve obžaloby zprostil. Nejvyšší soud však loni v prosinci vyhověl žalobcům a verdikt zrušil. Benešová a Chmelík odešli od odvolacího soudu s podmínkami. Ani oni podle senátu nespáchali úmyslný trestný čin. V případě Benešové však bude muset odvolací senát také rozhodovat znovu.
Podle Lněničky měl pravděpodobně nejvyšší odpovědnost na nesprávném přiřknutí pozemků restituentům Chmelík. Jako tehdejší ředitel pozemkového úřadu měl podrobně přezkoumat první rozhodnutí, na základě kterého parcely dostali. Poté se podle soudce chyba dále táhla v následujících letech.
Odvolací senát dospěl také k závěru, že podmíněný trest pro bývalého úředníka postačí i přes velmi vysokou škodu, kterou způsobil. „Škodu nelze vždy poměřovat stejným měřítkem. Stát, když přistoupil k restitucím, musel počítat s tím, že hodnota vracených pozemků bude vysoká,“ uvedl Lněnička. Soud nepřistoupil ani k peněžitému trestu, jak ho navrhoval státní zástupce. Stát, pozemkový úřad či hlavní město odkázal s jejich nároky na civilní řízení.
Restituenti získali pozemky za tři miliardy korun
Trojice úředníků se u soudu zpovídala z několika rozhodnutí z let 2009 až 2012. Bednářová a v některých případech i další restituenti na jejich základě obdrželi lukrativní pozemky jako náhradu za to, že jim stát nevrátil statky po Bečvářovi ve Strašnicích a na Žižkově. Bednářovou označil Horák za neteř po Janu Marii Bečvářovi, ačkoli měla nárok pouze na dědictví po jeho bratru Josefovi, který ji uvedl v závěti. Další restituenti zase mohli dědit pouze po jeho sestře.
Restituenti po sourozencích Bečvářových získali pozemky v Praze v odhadované hodnotě tří miliard korun. Podle dřívějšího vyjádření ředitele Pozemkového fondu Radima Ziky nemohla rodina dostat původní parcely takzvaného Strašnického velkostatku, protože byly zastavěny nebo převedeny na někoho jiného. Bečvářovým komunisté zabavili rozsáhlé území, na kterém dnes stojí například hotel Don Giovanni, Rádio Svobodná Evropa nebo sídliště Solidarita.