Restituční kauza Bečvářova statku se rozvíjí do stále nových souvislostí. Obžalobě už kvůli tomu čelí tři úředníci z Pozemkového úřadu. K lukrativním parcelám v Praze se dostali vlivní zákulisní hráči v čele s Tomášem Hrdličkou a Romanem Janouškem. Jak se domlouvali na ovlivňování úředníků, kteří rozhodovali o vydání pozemků, zjišťovaly pro Reportéry ČT Jana Neumannová a Adéla Paclíková.
Kdo a jak profitoval na velké restituční kauze Bečvářova statku? Zjišťovali Reportéři ČT
Reportéři ČT: Chybička za miliardu II. (zdroj: ČT24)
V restituční kauze takzvaného Bečvářova velkostatku mohl stát přijít o pozemky v hodnotě více než miliardy korun. Polnosti rodiny Bečvářů byly na kraji Prahy, po válce na nich vyrostla čtvrť Strašnice. A restituenti získali neoprávněně mnohem víc pozemků, než na jaké měli nárok.
Restituovali po třech sourozencích Bečvářových – Josefovi, Anně a Janovi. Právo ale měli pouze na dědictví po dvou z nich – po Josefovi a Anně. Majetek po třetím sourozenci Janovi měl propadnout státu. Zemřel totiž bez potomků i bez závěti.
Restituce v kauze Bečvářova statku
Neoprávněně vydané pozemky restituenti prodali za zlomek ceny do záhadné firmy jménem Bečvářova. Ta měla dlouhou dobu utajené vlastníky. Patří však skupině podnikatelů. Kromě právníka restituentů Daniela Honzíka se v podniku sešli například Tomáš Hrdlička či Roman Janoušek.
V Galerii Myšák v centru Prahy si vlivní lobbisté rozdělovali výnos z restituce Bečvářova statku, policie to zjistila z odposlechů. Reportéři ČT mají k dispozici jejich přepisy. „My stát neokrádáme. Prostě zaplatili jsme dopředu restituentům a teď si dělíme to, co zbylo, tak co,“ říká v odposleších mimo jiné advokát Honzík.
Největší zisk z neoprávněně restituovaných pozemků by tedy měli mít podnikatelé z firmy Bečvářova.
„Restituce Bečvářových byla průlomová v tom, že sami vyhledali nebo dohledali asi ty nejlukrativnější pozemky, které v Praze byly. Zažalovali je, ale tím znemožnili, aby jiní restituenti na takové pozemky dosáhli,“ podotýká advokát specializující se na restituce Petr Meduna.
- Pozemkový fond vznikl v devadesátých let a jeho hlavní činností byla správa a převod státního zemědělského majetku na soukromé osoby a vydávání náhradních pozemků restituentům.
- Fond skončil koncem roku 2012 a jeho agendu převzal nově vzniklý Státní pozemkový úřad.
- Specifickým orgánem je ještě Pozemkový úřad. Zatímco ten rozhodoval o nároku restituentů, Pozemkový fond parcely vydával.
- Zdroj: Wikipedie
Zika a Mejstřík
O tom, které konkrétní parcely restituenti a následně firma Bečvářova získá, rozhodoval Pozemkový fond. V jeho čele v té době stál Radim Zika.
„S nerovností při vyřizování restitučních nároků ze strany Pozemkového fondu se setkávám více než 20 let. Je řada případů, kdy fond neplní svoji funkci. A snaží se nikoliv restituce uspokojit, naopak je zpochybnit. Ale jsou také případy, že třeba Pozemkový fond měl zájem restituční nároky uspokojit přednostně. A nevyužil svých práv u soudu, aby se dostatečně bránil,“ poznamenal Meduna.
Vydávání pozemků probíhalo tak, že restituenti zažalovali Pozemkový fond o konkrétní parcely. Záleželo pak na právnících fondu, kterým restituentům soud zkomplikují nebo naopak zjednoduší. „V té rané fázi byl přístup úřadů bezstarostný,“ podotkl advokát nástupnického Státního pozemkového úřadu Adam Rakovský.
V dotčené době tedy šéfoval Pozemkovému fondu Radim Zika. Je přitom důležité zmínit, že je s firmou Bečvářova spojen i Zikův dlouholetý přítel, liberecký podnikatel Jaroslav Mejstřík. A podle novináře z neziskové organizace Náš Liberec Jaroslava Tauchmana na Bečvářově restituci vydělal právě Mejstřík.
V té souvislosti se Reportéři ČT zabývali pozemkem, který získal Zika a jeho manželka za 100 tisíc korun od Mejstříkovy rodiny a který přitom dnes Zika nabízí v prodeji za více než čtyři miliony korun. „Tohle se nějak racionálně nedá vysvětlit. Možná by se dalo říct, že to je taková odměna pro pana Ziku za jeho účast na Pozemkovém fondu. Nebo jedna z odměn,“ tvrdí Tauchman.
Dotyčný pozemek v Lukášově koupil Zika konkrétně od Mejstříkova tchána Petra Grofa. Když Reportéři ČT kontaktovali Grofa v této věci, nejdřív odvětil, že „panu Zikovi nic v Lukášově neprodal“. Vzápětí si ale po poznámce o smlouvě a stavebním pozemku v Lukášově vzpomněl. „To jsem prodal, no, to je pravda,“ uvedl. Pokud jde o rozdíl v tehdejší a dnešní ceně, řekl: „Byl jsem blbec. Tak když to prodává, tak to prodává, no.“
Samotný Zika tehdejší transakci brání. „Pana Mejstříka znám z Liberce mnoho let. Konstrukce, kterou se mi snažíte vnutit, je zcela nesmyslná a až urážlivá. Nikdy a nijak neovlivňoval moje rozhodnutí a já navíc neměl ve věci samé žádné pravomoci. Pozemek od jeho tchána jsem koupil několik let po odchodu z Pozemkového fondu,“ uvedl.
Mejstřík pak k prodeji stavebního pozemku v Lukášově uvedl, že jde o „normální rodinné vazby“. „Prostě měl o to zájem. Kdyby to byl Franta Novák, tak to prodám i Frantovi Novákovi,“ poznamenal jeho tchán.
„Vůbec nechápu, jak můžete takto spojovat věci, které spolu vůbec nesouvisí. Ano, s rodinou pana Ziky se známe 20 let, ale nikdy bych si ho nedovolil jakkoliv ovlivňovat. Navíc v kauze Bečvářova velkostatku o náhradách rozhodoval pozemkový úřad, a nikoliv Pozemkový fond, kde pan Zika v minulosti působil,“ uvedl ještě Mejstřík.
Pozemkový úřad sice řešil samotný nárok na restituci, ovšem o vydávání konkrétních parcel rozhodoval Pozemkový fond.
Blízko k Rittigovi
V čele fondu pak Ziku vystřídal jeho náměstek Petr Šťovíček. Ten byl známý svými kontakty s dalším vlivným zákulisním hráčem Ivo Rittigem. O jejich vztazích se v odposleších baví i lobbisté Roman Janoušek a Tomáš Hrdlička s právníkem restituentů Danielem Honzíkem. „Tam vlastně celou dobu sedí Šťovíček, který skáče, jak mu Rittig řekne,“ uvedl podle přepisu Hrdlička.
„Podle veřejně dohledatelných informací se Petr Šťovíček a Ivo Rittig znali a vzhledem k tomu, že Šťovíček navštěvoval i jeho narozeniny, dá se předpokládat, že známost nebyla úplně povrchní,“ podotýká analytik Transparency International Milan Eibl. Právě účast na Rittigových narozeninách stála Šťovíčka v roce 2014 místo ředitele Státního pozemkového úřadu (tato instituce nahradila Pozemkový fond).
Odposlechy v kauze Bečvářovy restituce naznačují, že právě ke Šťovíčkovi měly doputovat některé pozemky, které jím řízený Pozemkový fond vydal. „Ale platíme navíc Šťovíčka i Rittiga. Převody nejsou všechny na Rittiga, Modřany šly na Šťovíčka a tak dále,“ řekl podle odposlechů Honzík a Hrdlička dodal Benice.
Parcely v Modřanech a Benicích byly vydané restituentům. Dnes oboje vlastní firma RD Benice. Kdo je jejím skutečným vlastníkem, nelze z veřejných zdrojů zjistit, protože majitelem je firma se sídlem na Kypru.
„Ve statutárních orgánech společnosti RD Benice, tedy jednoho z aktérů restituční kauzy, se objevovali lidé, se kterými měl navázané byznysové vztahy přímo pan Šťovíček,“ dodává Eibl.
A pak se objevuje jméno Jiřího Hermanna. Na jedné straně zastupuje firmu RD Benice, která nyní vlastní lukrativní parcely. Na druhé straně je jednatelem jiné firmy, kterou vlastní přímo bývalý šéf Pozemkového fondu Šťovíček. Na dotaz, komu RD Benice patří, odmítl Hermann poskytnout vyjádření.
Oficiálně ve firmě RD Benice působí jen právník Jan Šafra. Advokát restituentů Honzík uvedl, že právě jemu pozemky prodával. Jestli ale byly právě pro Šafru, nebo ten někoho zastupoval, prý neví. Když byl dotázán na obsah odposlechů, tak odvětil, že je nezná. „Nevím, co na nich je. A jestli nějací Janouškové, nebo co, plácali nějaké nesmysly, no dobře, ať plácají nějaké nesmysly,“ reagoval.
Sdílnější nebyl ani někdejší šéf Pozemkového fondu Šťovíček. Rozhovor pro Reportéry ČT odmítl a poslal jenom e-mailové vyjádření. „Ke společnosti RD Benice žádný vztah nemám. Ohledně údajných 'odposlechů' – nemohu a nebudu se vyjadřovat k odposlechům vytrženým z kontextu, kde nehovořím já, ale o mé osobě údajně hovoří nějaké cizí osoby. Pana Janouška osobně neznám ani jsem ho nikdy nepotkal,“ napsal.
Kdo rozhodoval o obsazení úřadu?
Jméno Ivo Rittiga však nezaznívá na odposleších jen v souvislosti se Šťovíčkem. Mluví se tu o něm jako o někom, kdo dokáže zařídit obsazení vysokých postů na Pozemkovém úřadě. Podle odposlechů Honzík řekl, že „celou Prahu a Středočeský kraj řídí nějakej Hanzík“ a že je to „kluk, který tomu nerozumí“. „Teď mi vzkazovali, že ho chtějí vyhodit a nemají za něj náhradu,“ stojí v přepisu.
Na to mu údajně odvětil Hrdlička: „Protože my jsme Rittigovi řekli už, že teda dál nepojedeme, dokud nevyřídí Hanzlíka nebo jak se jmenuje. Hanzík nebo… On nám teď přísahal, že ho do 14 dnů vyhodí.“
Honzík ovšem nyní tvrdí, že jméno Hanzík nikdy neslyšel. „V životě jsem s ním nejednal. Vůbec nevím, o koho se jedná,“ prohlásil.
Po zmíněném odposlechnutém rozhovoru ovšem Roman Hanzík skutečně skončil ve funkci, a to čtyři dny poté. Dnes je na nižší pozici – je vedoucím pobočky úřadu v Mladé Boleslavi. Sám Hanzík tvrdí, že z funkce odešel dobrovolně a nikdo na něj nátlak nevyvíjel.
Když byl loni Ivo Rittig dotázán na svou roli v obchodu s pozemky v restituci po Bečvářově statku, řekl, že neví, na co se ho ptají.