Největší přechod na světě je nyní často prázdný

Z jedné z nejrušnějších metropolí je nyní město duchů, líčí studentka žijící v Tokiu

Na začátku března to v Japonsku vypadalo, že pandemie nového koronaviru bude jen drobnou nepříjemností. V té době odjela studentka Univerzity Karlovy Irena Grynyuková na roční studijní pobyt na univerzitu Waseda, která se nachází v centru Tokia. Pro ČT24 zaznamenala své postřehy, jak se věci daly rychle do pohybu a jak se odrazily ve specifické japonské společnosti.

 

Po mém příletu Tokio vypadalo podobně, jak si ho pamatuji ze své poslední cesty před dvěma lety. Ulice byly přeplněné lidmi, hlasitými zvuky z aut i obrazovek mrakodrapů, neony, vůněmi z restaurací i dalšími vjemy, kterými je největší světová metropole tak proslulá. Jediná výrazná změna byl menší počet turistů a větší počet lidí v rouškách – na ulici ji měl skoro každý. Roušky mají ale v Japonsku letitou tradici, proto je jejich denní nošení na ulici relativně běžné.

Jedinou velkou nepříjemností byl nedostatek toaletního papíru, za který mohla dezinformace, která se šířila rychleji než samotná nákaza, a to, že se vyrábí pouze v čínských továrnách, které byly v době viru zavřené, což by mělo za následek nedostatek v celém Japonsku. Kvůli tomu jak toaletní papír, tak jakékoliv ubrousky zmizely ze všech regálů a začaly se vyvažovat zlatem. Když ale pominu tuhle malou nepříjemnost, vše působilo dobře. Japonsko se vesele připravovalo na letní olympiádu a všichni místní měli pocit, že zvládnou pandemii podobně jako Tchaj-wan a další země, kterým se podařilo koronavirus potlačit již na začátku.

Situace v březnu chvíli po mém příjezdu. Ulice byly plné lidí a hromadně se oslavovaly svátky jara. Na fotografii jsou zachyceny ženy v tradičních kimonech na cestě do chrámu
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková

Vše se drasticky změnilo 24. března, kdy se japonský premiér Šinzó Abe dohodl se šéfem Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Thomasem Bachem a vydal oficiální prohlášení o posunutí olympijských her na rok 2021. Tento krok měl na Japonsko mnohem větší dopad, než si mnozí dokáží představit.

Přípravy trvaly více než pět let, během kterých se zrekonstruovala velká část Tokia. Připravovaly se na to hotely, restaurace, obchody i celá veřejná infrastruktura. Všichni se chystali na obrovskou vlnu zahraničních turistů a investovali do nových cedulí s překladem, ekologických inovací i rozšíření prostorů, ale kvůli posunutí přišlo mnoho podnikatelů nenávratně o peníze, a některá místa proto i zkrachovala.

Sakury

Od této chvíle vše nabralo velmi rychlý spád a počet nakažených koronavirem začal rapidně narůstat. Vláda musela začít rychle jednat a premiér Abe vydal naléhavé doporučení nevycházet ven, pokud by to absolutně nebylo nutné. Všichni stále chodili do práce, ale vláda apelovala hlavně na zrušení večerních a víkendových aktivit.

To bohužel přišlo ve velmi nevhodnou dobu, jelikož se po celém Japonsku zrovna slavilo hanami, což je nejznámější tamní svátek jara a rozkvetlých třešní (japonsky sakura), který se koná na přelomu března a dubna. Během hanami se Japonci scházejí pod rozkvetlými sakurami a oslavují tak, jak to umí nejlépe – jídlem a pitím. Kvůli tomu se během víkendů zaplnily všechny parky po celém Tokiu a v největším parku Jojogi, kde kvete přes sedm set sakur, se scházely desítky tisíc lidí a celou plochu zaplnily piknikové deky. Bujaré oslavy trvaly od rána do noci.

Japonci oslavují hanami a obdivují právě rozkvetlé sakury
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková
Během hanami se lidé tradičně schází v parcích a piknikují pod sakurami
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková

Doporučení vlády se tak míjela účinkem a počet nakažených stále kriticky stoupal, až byla vláda nucena tvrdě zakročit. Premiér vyhlásil 7. dubna nouzový stav v sedmi prefekturách Japonska, a jelikož bylo Tokio hlavním ohniskem nákazy, zavedla se zde nouzová opatření.

Největší rozdíl mezi situací v Česku a tady je, že zde bezpečnostní opatření proti šíření koronaviru fungují pouze na dobrovolné bázi. Japonsko má totiž v ústavě pevně zakotvené, že vláda nemůže svým obyvatelům odejmout právo na volný pohyb i další svobody. Mezi opatření tedy patřilo uzavření většiny veřejných prostor, obchodních domů, restaurací a dalších vzdělávacích, kulturních i zábavních míst. Opatření předpokládala i uzavření parků i zákaz jakýchkoliv oslav, akcí či ceremoniálů, což Japoncům způsobilo další ránu.

Sakury v Japonsku symbolizují nové začátky a duben je pomyslným začátkem nového roku. Promuje se, vítají se první ročníky na školách, oslavuje se „Zlatý týden“, což je slavnostní ukončení svátku hanami. Koná se mnoho dalších festivalů, jako například „Kanamara Macuri“, což je velmi bizarní a místními oblíbený festival hojnosti.

Jelikož se zde promoce neberou na lehkou váhu, Business Breakthrough University dokonce uspořádala první „digitální“ ceremoniál, kdy místo studentů diplomy dostávali roboti. „Tvářemi“ robotů byly tablety, kde byly zobrazovány tváře absolventů, kteří se přihlásili doma a roboty ovládali prostřednictvím svých notebooků.

Následně Abe vyhlásil 16. dubna nouzový stav plošně po celém Japonsku, hlavně kvůli oslavám „Zlatého týdne“, které měly začít 29. dubna. Během něj má většina pracujících volno, a mnoho lidí proto cestuje do různých koutů Japonska. Koronavirus tak způsobil masivní propad v turismu, podle Japan Tourism Agency dokonce o neuvěřitelných 93 procent, což bude mít fatální dopad na mnohá města, kde je cestovní ruch hlavním zdrojem příjmů.

Centrum Šindžuku, kde se nachází největší vlaková stanice na světě, je vždy plné lidí i aut. Nyní zeje prázdnotou
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková
Čtvrť Kabukičo je vyhlášená svými neony a nočním životem. Nyní je zde většina podniků zavřená a ulice je ve dne i v noci prázdná
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková

Nouzový stav výrazně ovlivnil i každodenní život obyvatel. Co se týče studentů, vyučuje se on-line, což je zde obrovský problém. Většina lidí se domnívá, že je Japonsko extrémně technicky vyspělá země, což je v některých směrech určitě pravda, ale co se týče digitalizace státní správy, školství i drobností, jako je e-mailová komunikace, v tom jsou zde všichni pár let pozadu. Vše se vyřizuje postaru. Od zápisu předmětů ve škole až po placení poplatků za elektřinu, vždy musíte někam dojít a něco podepsat. Nyní proto Japonsko stojí před obrovským úkolem digitalizovat všechny úkony a co nejvíce omezit osobní kontakt.

Láska k jídlu

Jednou z největších změn je uzavření nebo zkrácení otevírací doby většiny restaurací. Sice se může na první pohled zdát, že japonská a česká kultura nemůže být rozdílnější, spojuje nás však jeden velmi důležitý prvek: láska k pivu a dobrému jídlu. Japonci milují vysedávání v takzvaných „izakajích“, což je koncept malé hospody, kde se popíjí pivo a k tomu se pojídají „jakitori“, což je maso nebo zelenina napíchnuté na špejli a grilované na ohni. Dokonce mají pro tento fenomén speciální název „nomikai“, což je důležitá součást firemní kultury, kdy jdou všichni kolegové společně pít.

Tuhle aktivitu praktikují většinou po práci a vydrží u ní klidně až do rána. Kvůli koronaviru je ale většina oblíbených podniků uzavřena a japonské byty bohužel nejsou stavěny na to, aby v nich lidé zůstávali celé dny. Průměrný byt v centru Tokia má kolem 20 metrů čtverečních, což je v období nouzového stavu velkou výzvou.

Japonské hospody, kde se pije od rána do večera
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková
Hoppy street je slavná ulice kousek od centra Asakusy, která je známá hlavně svým nočním životem. Je lemována japonskými hospodami, kde se pije od rána do večera
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková

Přináší to ale i jednu velkou výhodu – lidé konečně začínají poprvé potkávat a poznávat své sousedy. Jak je všem známo, Japonci jsou extrémně pracovití a v práci tráví většinu svého času. Hned po práci si jdou sednout do izakaji a následně se vrací posledním metrem domů, proto můžete kolem půlnoci potkat povalující se podnikatele na prazvláštních místech.

Nyní, i když přímo nemáme zákaz vycházení, jsou zde doporučení vlády respektována a lidé tráví většinu volného času doma. To se dalo vypozorovat i v supermarketech, kde se s nouzovým stavem vykoupila většina zásob rýže, nudlí, těstovin a hlavně instantních rámenů, které tvoří důležitou součást jídelníčku mladých Japonců.

Opatřením se nevyhnuly ani kontroverze. Velkou vlnu rozpoutal výrok starosty Ósaky, který prohlásil, že ženy jsou v obchodech moc nerozhodné a nakupují pomalu. Proto by prý v době nouzového stavu měli chodit nakupovat hlavně muži. Za to ho velká část společnosti ve virtuálním prostoru silně odsoudila.

Prázdné regály supermarketů
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková
Prázdné regály supermarketů
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková

Úcta k autoritě

Co na Japonsku oceňuji, je přítomnost dezinfekčních gelů u vchodů do skoro každé budovy, obchodu, restaurace i dalších prostorů. Některá zařízení vás ani bez prvotní dezinfekce rukou nepustí dovnitř.

O něco horší je situace ohledně roušek. Na začátku byly všechny roušky beznadějně vyprodané a reakcí vlády v rámci boje proti pandemii bylo dodání pratelné roušky na více použití do každé domácnosti zdarma, což nedávno způsobilo velkou míru kontroverze, protože jak se ukázalo, jejich kvalita je diskutabilní. Lidé si stěžují, že jsou špinavé a zamořené hmyzem. Na sociálních sítích se začaly posměšně přezdívat „Abenomask“ (Abeho masky).

I přes to, že jsou zde oproti zbytku světa nařízení velmi mírná, je situace stále relativně stabilní. Japonská mentalita je vzácná v tom, že všichni uznávají autority a snaží se respektovat vládní nařízení, proto zde nyní na ulici potkáte menší počet lidí. Najdou se samozřejmě i výjimky a v některých částech to vypadá podobně jako předtím, ale například slavným přechodem ve čtvrti Šibuja nyní na jednu zelenou projde místo dvou a půl tisíce jen sto lidí, a možná zde potkáte i někoho v nafukovacím balonu. Ano, byl zde spatřen člověk schovaný v obrovském balonu, kterým se asi chtěl chránit před možnou nákazou.

Reakce vlády na nouzový stav a vzniklé finanční škody je státní příspěvek v hodnotě 100 tisíc jenů, který dostane každý rezident Japonska (v přepočtu je to něco přes 23 tisíc korun), nezávisle na občanství, zaměstnání nebo příjmu. Pokud někomu vznikne na příspěvek nárok, jednoduše dostane poštou formulář, který vyplní a pošle. Podnikatelé a rodiny, kterým situace výrazně uškodila, dostanou příspěvek o něco vyšší, ale o tom vláda stále ještě jedná.

Cesta k nejnavštěvovanějšímu chrámu v Tokiu, Sensódži. Fotografie jsou pořízeny s rozdílem jednoho měsíce
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková
Cesta k nejnavštěvovanějšímu chrámu v Tokiu, Sensódži. Fotografie jsou pořízeny s rozdílem jednoho měsíce
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková

Nouzový stav by měl oficiálně skončit 6. května, ale i tak se nepředpokládá, že by se vše mělo hned vrátit do normálu. Vyhlášení nouzového stavu zde má hlavně politické a byrokratické účely a vláda se sice snaží šíření koronaviru zastavit, ale nyní je zde velmi slabý a neefektivní proces testování a vše nasvědčuje tomu, že počet nakažených ještě poroste.

Samotný dopad pandemie na japonskou společnost i ekonomiku bude proto obrovský a budeme ho cítit i v následujícím roce. Doufám ale v to, že díky unikátní japonské mentalitě, která staví na hodnotách jako vzájemný respekt, pracovitost, slušnost a spolupráce, se z toho rychle dostanou.

Nejnavštěvovanější chrám v Tokiu Sensódži, kterým denně projdou tisíce lidí
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková
Vlaky i metra jsou nyní plné jen ráno nebo večer, kdy lidé cestují kvůli práci. Během odpoledne lze potkat i prázdné vagony, což je v největší světové metropoli obrovský nezvyk
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková
Na většině ulic v Tokiu se nesmí kouřit, proto existují speciální venkovní „kuřárny“, ale i ty jsou během nouzového stavu zavřené.
Zdroj: Irena Grynyuková
Autor: Irena Grynyuková

Irena Grynyuková
Profil

Irena Grynyuková

Irena Grynyuková je studentka magisterského oboru Mediální studia na Karlově univerzitě v Praze. Pracovně se aktivně věnuje marketingu a žurnalistice, navíc se ve volném čase dlouhodobě zajímá o studium asijských kultur, což ji dovedlo až k rozhodnutí odstěhovat se za studiem do Japonska a pracovat tam na diplomové práci, ve které se zaměřuje na výzkum japonské společnosti. Nyní se nachází v Tokiu, kde navštěvuje Waseda univerzitu, učí se japonsky a informuje o aktuálním dění z centra světové metropole.