Komentář Martina Řezníčka: Rudá Achillova pata Bernieho Sanderse

Využít síly protivníka proti němu samému, zní staré a efektivní pravidlo sebeobrany. Proč se namáhat, když lze energii otočit proti jejímu původci? Aktuální primárky ve Spojených státech, v nichž se rozhoduje o nominaci demokratů na amerického prezidenta, a předvolební kampaň vůbec nabízí několik podobných příkladů.

Bernie Sanders nešetřil při kampani emocemi
Zdroj: Reuters Autor: Mike Blake

V primárkách v Iowě a New Hampshiru se hvězdou z povinnosti stal Bernie Sanders. Dlouholetý nezávislý senátor s vlažným vztahem k demokratické straně.

Vrásky málokdy se usmívajícího bělovlasého muže jako by značily všechny problémy Ameriky, které se za 78 let jeho života nastřádaly a s nimiž se chce poprat. Rival Hillary Clintonové z minulých voleb, v nichž kandidátka de facto privatizovala demokratickou stranu ve svůj prospěch, zastává zřetelně levicové postoje.

V některých připomíná vůdce britských labouristů Jeremyho Corbyna, avšak minimálně s jedním zásadním rozdílem: Sandersova slova neprobublávají z antisemitského bahna, ostatně část jeho rodiny vyvraždili nacisté.

Martin Řezníček
Profil

Martin Řezníček

Bývalý zpravodaj v USA, nyní zástupce šéfredaktora zpravodajství ČT. Je také autorem knihy „Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou“.

Sanders se kdysi vyjadřoval pochvalně o revolučních marxistických režimech ve střední Americe. Později tvrdil, že to spíš než obdiv Sandinistů nebo Castra byla kritika politiky Ronalda Reagana. Jde o typický produkt západní intelektuální fascinace systémy, v nichž její nositel nikdy nemusel žít a které pro své návštěvníky ze Západu na pár dní postaví Potěmkinovu vesnici, oblečenou do líbivého ideologického hávu prostého kapitalistických skrvn.

Senátor odmítá, že by byl komunistou. Označuje se za „demokratického socialistu“. Videonahrávka z roku 1988, v níž se Sanders se ženou rozplývají nad společenskými výdobytky v totalitním SSSR, nad lustry v moskevském metru a nad „paláci kultury“ s programy pro mladé, znovu dobývá sociální sítě, i když už se objevila dříve.

Ano, moskevské metro je z architektonického i uměleckého pohledu unikát, ale potřísněný krví obětí Stalinovy vlády. Stavbu podzemky se symboly nadřazenosti komunismu a hladomor sovětského venkova od sebe nelze oddělit.

Vybydlený politický střed

Sandersova vize fungujícího zdravotnictví a vzdělání pro všechny, nejen pro majetné, mnohé Američany láká. Jeho shromáždění před čtyřmi lety i teď plní vysoké počty mladých nadšenců, které politický veterán aktivizuje. Ale jeho ideologická konzistence může být i rizikem.

Trumpovu táboru bude v případě úspěšné Sandersovy jízdy primárkami stačit sestříhat senátorovy výroky na adresu totalitního režimu a výbušné předvolební spoty jsou hotové. Trumpovo vlastní koketování se současným ruským prezidentem zůstane v jejich stínu.

Pokud by Sanders skutečně získal nominaci, budou Američané volit mezi dvěma póly – donedávna ještě nesystémovými kandidáty, kteří své strany reprezentují jen krátce. Za normálních poměrů, které už několik let nepanují, by byl vyklizený politický střed jackpotem pro umírněnou postavu, bez ohledu na stranu. Prostoru je tam tolik, že by se jich tam možná vešlo hned několik.

Ne tak v roce 2020. Toxická polarizace společnosti střed vymýtila, jako kdyby fotbalové týmy hrály jen na útok a obranu – a zálohy nechaly sedět. V Americe nezuří nic míň než studená občanská válka a rozdělení na demokraty a republikány už dávno nezrcadlí skutečné tektonické linie.

Sanders mezi demokraty ovšem vyhráno nemá, i když mu poslední úspěchy přivály několik procent v průzkumech navíc. Favorit se stává hromosvodem pro všechny blesky rivalů, tudíž vstupuje do obtížnější fáze. Demokratické závodní pole je vcelku vyrovnané a trhnout se z něj může víceméně kdokoliv.

Pro bývalého starostu města South Bend v Indianě Peta Buttigiege přicházejí volby možná příliš brzo.

Naopak bývalý viceprezident Joe Biden, který v Bílém domě strávil víc času než současný prezident, už má vítězné volby asi za sebou. Někdejší pravá ruka prezidenta Obamy věří v úspěch v dalších státech, jenže po klopýtnutích z Iowy a New Hampshiru může přijít až příliš pozdě, stejně jako samotné rozhodnutí se o nominaci vůbec ucházet.

Před čtyřmi lety se Clintonové nepostavil, ač ho syn Beau Biden, který zemřel na rakovinu mozku, k návratu do Bílého domu vybízel. Nestalo se tak ale – navzdory legendám jak z  hollywoodských scénářů – na smrtelné posteli. Beau se prostě jen dlouhodobě domníval, že jeho otec má i po osmi letech po Obamově boku Americe stále co dát.

Paralyzovaní demokraté

V táboře uchazečů o demokratickou nominaci jsou sice barvité osobnosti, ale žádná z nich výrazně nevyčnívá jako možný a životaschopný Trumpův soupeř. Zatím je spojuje jen vymezování se vůči miliardáři Michaeli Bloombergovi, který utrácí stamiliony za televizní spoty a kterého tíží řada sporných rozhodnutí. Test šancí bývalého republikána a toho času demokrata, mimochodem stejně starého, jako je Sanders, přichází právě v těchto dnech. 

Demokrati se nacházejí v křeči. Za tři roky vlády Donalda Trumpa nedokázali vymyslet, jak a kým ho porazit. Oslabení neúspěšnou ústavní žalobou na prezidenta vstupují do klání, v němž tahají za kratší konec.

Podobná paralýza čeká možná za několik let i republikány, až skončí administrativa Donalda Trumpa a nastane zúčtování – kdo byl s ním a kdo byl proti němu, zda se vrátit k původním republikánským hodnotám, které Trump rozmetal a dokázal oslovit jinou část elektorátu, nebo pokračovat v ekonomicky nacionalistickém směru.

Tím se budou republikáni trápit možná skutečně až v roce 2024, protože současný prezident má našlápnuto k dalšímu vítězství, tentokrát bez překvapení. Kreml dokázal v roce 2016 využít síly amerického objevu – sociálních sítí – a namířit jej proti Američanům samotným hyperbolami o prohnilosti západního systému, skomírající demokracii, nespolehlivosti volebního procesu (čemuž čerstvé fiasko z Iowy jen nahrává), zasít sémě pochybností, nihilismu, nedůvěry v ústavní pořádek.

Tehdy hesly proti Clintonové publikum našel. Podle čerstvého prohlášení amerických zpravodajských služeb se moskevská věrchuška pokouší i letos volby ovlivnit ve prospěch Donalda Trumpa. Stejně jako tehdy se i tentokrát Trump obává, aby Američané kvůli informacím o činnosti ruských služeb nepochybovali o legitimitě jeho možného zvolení, ať už bude role Rusů jakákoliv.

Cílem ruských kyberoperací může být i Joe Biden, jehož spory kolem Ukrajiny se ve veřejném prostoru už zabydlely, podobně jako vypichování problémů v procesu demokratických primárek. Výzkumníci z Clemsonovy univerzity zjistili, že z Ruska pocházející zprávy na sociálních sítích se v roce 2016 snažily vrazit klín mezi voliče demokratů a přimět ty Sandersovy, aby radši volili Trumpa než Clintonovou.

V pátek Sanders prohlásil, že se už v lednu dozvěděl z oficiálních amerických míst o ruských snahách pomoct jeho kampani. Vymezil se proti ní, vyzval Rusko, ať se do voleb neplete a Putina označil za „autokratického gaunera“. Zprávy o vměšování označil za „paranoidní“ i Kreml.

Bez ohledu na to, kde je pravda, dlouhé ruské prsty se opět stávají tématem kampaně. Americké deja vu z roku 2016. Pokud by se v listopadu proti sobě skutečně postavili Trump a Sanders, dva muži s newyorským přízvukem, mohl by si Kreml asi mnout ruce ještě před volebním úterým.